Není to tak dlouho, co patnáct let bývalý ředitel pražské zoo Fejk rozvířil svou neomaleností veřejné mínění. Netuším, co ho dovedlo k domněnce, že by měl doživotně dostávat volné vstupenky a oficiální pozvánky. Není emeritní, ale bývalý. To je sakra rozdíl. Pro jeho ego ale ne. Ze zoo odešel za lepším, a že pak nikde neuspěl, nebylo vinou nastupujícího managementu zoologické zahrady. Odešel z Českého centra v New Yorku, odešel z Českých drah. Když jeho fňuky o volňáscích pro něj a jeho rodinu na facebooku neuspěly, přišel se silnějším kalibrem a strhl na hlavu svého nástupce, ředitele Bobka, lavinu obvinění z šikany podřízených. Mohl bych přísahat, že vím, která partaj má ten flek zálusk.
Vyvolaná hysterie přitáhla bulvár a jeho publikum. V angličtině se tomu říká shitstorm. A objevili se zaměstnanci, bývalí i současní, kteří se přidali. Udavači. Neopomněli leštit magistrátní kliky a u náměstkyně Komrskové se objevilo naráz, poprvé po patnácti letech, zástup stěžovatelů(ek). Angažmá pirátsky angažované agentury Konsent už všichni znají.
Nakonec se vybrala jiná agentura… Jak by řekl klasik, z deště pod pirátský okap. Pro potřeby „nezávislého externího personálního auditu spočívajícího v průzkumu a analýze sociálního klimatu v zoo“ (citace z objednávky pirátské náměstkyně Jany Komrskové) vytvořila nově vybraná agentura pro zaměstnance dotazník k vyplnění po internetu přes GoogleDoc, ovšem tak neprofesionálně, že mě donutila k sepsání a odeslání stížnosti primátorovi a dalším zainteresovaným zastupitelům včetně členů Kontrolního výboru.
Vykonává Okamura funkci předsedy sněmovny lépe než Pekarová?Anketa
Obvinění z šikany je společenské novum. V České republice neexistuje samostatný zákon definující šikanu, jde o neurčitý právní pojem, který si každý vykládá jinak. Stěžovatel i obviněný. Nicméně jednání „charakteristické šikanou“ může být posouzeno na základě různých právních předpisů, jako je trestní zákoník (např. trestné činy útisk, ublížení na zdraví, vydírání), antidiskriminační zákon nebo zákoník práce.
K mediálnímu nebo politickému lynči protivníka stačí fňukat. Výsledkem proběhlého mediálního shitstormu byly tendenčně napsané články, které uvádějí pouze stěžovatele a jejich verzi příběhu, ale už ne ty, kteří si nestěžují anebo kteří by stěžovatele nazvali lemply. Sebevědomí stěžovatelům najednou nechybělo… Je jich víc, nebojí se vlka nic. Teď si v zahradě užívají náhle nabytou moc.
Je to jako psychické znásilnění. Stačí popisovat utrpení, které způsobuje několikeré přepracovávání tiskové zprávy kvůli přetrvávajícím gramatickým chybám či opakované vytýkání jiných chyb na pracovišti. Chtít a trvat na rychlém, bezvadném a odborně kvalifikovaném pracovním nasazení je dnes takřka manažerský zločin.
Hromadící se nezvládané množství práce může ale u zaměstnance mít i somatické následky. Zvracení, nechuť vstávat do práce, třas či tiky. Některé méně psychicky odolné studentky před zkouškou mohou dostat dokonce i žaludeční vředy, jak dobře vědí na lékařských fakultách před zkouškou z anatomie či právnických fakultách před zkouškou z občana. Někteří studenti končí i na psychiatrii. Přesto se zkoušky dělají stále. Ne všichni dostudují. To vše šikana není.
Fotogalerie: - Paměťová agenda vlády
U soudu nese důkazní břemeno „oběť“, která musí věrohodně prokázat, že skutečně byla šikanovaná. Pocit není důkaz. Ani obvinění není důkaz. I kdyby ho potvrdili tři kamarádi. Nebo dvacet. Nebo agentura. Šikanou není odmítnutí odevzdané práce jako odfláknuté či přímo kvalitativně nedostatečné. Dokonce ani ústní upozornění nadřízeného, že při opakování prohřešku dojde k výpovědi. I když nakonec nedojde. Dokonce ani zvýšený hlas či expresivní výrazivo, které takovou výtku provází. Stejně tak šikanou není velmi rázné a hlasité odmítnutí navrhovaného transportu zubrů uprostřed epidemie slintavky a kulhavky skotu (pro laiky: zubr je také skot, stejně jako kráva)…
Nikde z dotazníku jsem se nedozvěděl, co šikana je (na rozdíl od toho, co je vražda – v trestním zákoníku) a co už nebo ještě šikana není. Je ale problém takřka křesťanský, mám-li vydat svědectví o člověku na pranýři, když nevím, co je dobro a co zlo. Protože co je pro jednoho zlo, pro druhého zlo být nemusí…
Agentura či paní náměstkyně se domnívají, že existuje univerzálně definovaná „pozitivní atmosféra na pracovišti“ a všichni jsou povinni ji dodržovat. Usmívat se. Že neslušné chování je sankcionováno. Omyl. Všichni jsou povinni se řídit pouze občanským zákoníkem, zákoníkem práce a uzavřenou pracovní smlouvou. Za pětačtyřicet let pracovní zkušenosti jsem nezažil pracovní smlouvu, ve které bych měl zakázáno používat slovo hovno nebo prdel.
Práce v zoo není „dream job“ (práce snů). Není to hlazení zvířátek. Kdo ještě po pubertě touží po práci snů, měl by začít u koní na statku. Ne rajtováním, ale hřebelcováním a kydáním hnoje. Asistencí u porodu hříběte ve stáji. Zoo je kombinace jézetdé, vědeckého pracoviště, velké reklamní agentury, výstavní síně a odborného vydavatelství. Ani v jedné odbornosti se chyby neodpouštějí a netolerují. Některá zvířata jsou smrtelně nebezpečná, jiná extrémně choulostivá, potravně vybíravá, raritně se množící, vzácná či drahá. Návštěvníci očekávají a za své vstupné mají právo dostat kvalitní servis i informace. Pamatuji jednu slečnu, která se musela se zahradou rozloučit, protože označila gorilu za opici. Gorila není opice, ale lidoop. Zoo je centrum excelence. Není to zverimex. Ani prodejna plyšáků.
Zoo může být zoo, pokud si udržuje odbornou úroveň. Na mezinárodní úrovni. Ti, kteří si ji neudrží, jsou městské zvěřince. Neznám hodného ředitele, který je dobrý ředitel. Špatný ředitel má spokojené podřízené, ale nemá výsledky. Mnozí takto přežijí celý život. Dobrý ředitel má výsledky.
Ředitel nemá kamarády, ale jen podřízené. A nadřízené, k jejichž názorům, mnohdy velmi laickým, musí být shovívavý. Ředitel, který toleruje nedostatky podřízených, je špatný ředitel. Pracovník, který je produkuje, je špatný pracovník a na jeho duševní pocity není nikdo zvědav. I kdyby zvracel. Znám ředitele, kteří se jimi nikdy neměli stát, protože je jim všechno jedno. Nejhorší jsou ředitelé, kteří nevědí, co nevědí a vědět to ani nechtějí. Ti sedí na magistrátu a bývají většinou dosazení nějakou politickou partají. Tam to nevadí. Tam si už zvykli.
Proti obvinění z šikany je marné se bránit. Publikum slyší na fňukání „postižených“, na jejich vidění světa. Na psychiatrické diagnózy, pracovní morálku či motivaci udavačů se nikdo neptá.
Dnes už bývalého ředitele zoo Bobka znám 25 let. Není emočně labilní. Je krutě racionální. Myslí mu to rychle a přesně. Nežvaní. Nevyjadřuje se k ničemu, co nemá promyšlené. Je impulzivní. Někdy dokonce i zvyšuje hlas. Někdy. Šikany se ale nedopouští. Je až extrémně náročný, a tudíž u některých lidí, kteří si představovali jednoduchou práci „u zviřátek“ bez zvýšených nároků, není a nikdy nebyl oblíbený. Měl rád svou práci. Žil pro ni. Ze zoo většinou odcházel dlouho po konci pracovní doby.
Fotogalerie: - Křest žalu
Strategicky myslící manažer. Precizní organizátor, který myslí na vše do posledního detailu (organizovat přistání vojenských transportních letounů s koňmi v mongolské stepi není jednoduché). Profesionál jako přírodovědec. Extrémně nápaditý marketér (vzpomeňte na sledování čápů s baťůžky, „tak trochu jinou reality show“ odhalení nebo na pátrání po uprchlých ibisech). Kreativní je vždy až do poslední chvíle, někdy i déle. Myslí na každý detail a nepřestane, dokud výsledek není nejlepší možný. Spolupráce s ním není med, ale stres. Sedm dní v týdnu, dvacet čtyři hodin denně.
Pracovitý a extrémně náročný. Jako kolega i jako zaměstnavatel. Přemýšlí o práci, i když spí. To je k nevydržení. Myslí na všechno, psal si vždy poznámky ostrou tužkou do malého černého notýsku před každou poradou a při každé poradě. Psal si do notýsku i po každé poradě závěry a úkoly. S termíny a jmény. K nesnesení. Jeho manželka musí být svatá.
Je přírodovědec, je popularizátor vědy, rozumí reklamě, internetu i sociálním sítím. Umí psát nejen články do novin a tiskové zprávy, ale i knihy i scénáře. Nejen o zvířatech, ale o těch hlavně. Píše i pohádky pro děti. Je perfekcionista. Nesnáší gramatické hrubky a bezobsažné žvanění. Zvyk z rozhlasu. U každé práce uvažuje o jejím působení na návštěvníka, čtenáře, diváka, posluchače. Zvyk z rozhlasu. Má velmi konkrétní (a správné) představy, jak má vypadat expozice zvířat a moderní zoo. Nesnáší chyby, opomenutí, neznalost, nedbalost, lhostejnost. Je kreativní a své nápady zapojuje do procesů, které vytvářejí jiní. Občas je to i pro mne k nesnesení, protože zná výtvarnou teorii i praxi. Umí fotografovat, zvířata zejména. Do poslední chvíle chce věci zlepšovat, takže výsledek se neodevzdá týden, ale pět minut před termínem. Když hodinu po termínu, je zle. Ano, často může tento způsob práce vyvolávat stres, který každý nesnese. Ani vysoké nároky na kreativitu podřízených nejsou pro každého.
Zaváděl v daleké minulosti multimediální internetový portál Českého rozhlasu a jeho redakční systém. Necelé čtyři roky poté, co internet přišel do České republiky. Zřizoval v rozhlase televizní studio a multimediální vysílání, uskutečnil první přímé mezikontinentální rozhlasové přenosy přes satelit, vybudoval rozhlasovou stanici o vědě, řídil technologicky velmi náročné, přírodovědu propagující projekty. Od Greenpeace International dostal Křišťálovou kouli za inovativní postupy při prezentaci ochrany přírody. A do zoo vyhrál korektní výběrové řízení.
Nějaký čas jsem byl částečně jeho podřízeným, pak tři roky jako člen Rady ČRo nadřízený jeho nadřízeného a současně dál jeho podřízeným. Lidsky složitá situace… Dalších patnáct let jsem byl opět (dobrovolně) jeho podřízený. Tentokrát se zodpovědností za to, jak se bude tvářit zoo na návštěvníky. Jestli jako městský park, cirkus, dětská herna nebo Brehmův atlas zvířat v reálu. Od vstupů do zoo či vstupenek přes letáky, orientační šipky a mapu po fasády ubikací. Navrhoval jsem i lavičky a odpadové koše. Tak, aby v náročných podmínkách vydržely. Hlavní designer. Zodpovídám za korporátní identitu. Za vhodnost používání loga, vytvořeného americkým studiem, za kvalitu grafiky, fotografií, map, schémat, ilustrací. Mapy nám dodávala NASA. Zodpovídám za design oudoorové reklamy, i když ji navrhují a vyrábějí jiní. Něco dělám sám, jinak určuji pravidla. Hodnotím výsledky. Plyšáky počínaje. Ti z disneyovských reklam s vykulenýma očima mají do zoo vstup zakázán. Stejně jako fialové krávy z reklamy. Hodnotím spolu s kolegou specialistou tisk, hodnotím práci truhlářů. Odpovídám za grafiku informačních panelů, jmenovky zvířat, za orientační systém. Dokonce upravuji i prezentace náměstků pro vědecké konference. To všechno je corporate identity. Pracovníci DTP odpovídají za sazbu, kalibraci barev, archivaci zakázek, tiskový výstup pro různá zařízení. To vše se musí stihnout co nejrychleji, co nejkvalitněji. Copywriteři zodpovídají za odbornou i stylistickou kvalitu textů. A za to, že překlady do odborné oxfordské angličtiny budou odpovídat nejpřísnějšímu měřítku mezinárodního posouzení. Angličtina nemá ustálené jednoznačné odborné názvy tak, jako evropské jazyky.
Naštěstí stojím mimo strukturu. Nemám podřízené, pouze kolegy. Profesionály. Nemám koho šikanovat a většinou ani nemusím zvyšovat hlas. I když občas také. Je to desetkrát složitější práce než dělat designera pro banku či dělat creative directora reklamní agentury se čtvrt miliardovým obratem. Což jsem dělal také.
S dnes už s bývalým ředitelem si dodnes vykáme, na dvě deci spolu nechodíme. Ale do džungle nebo do války bych s ním šel. Kvůli jeho extrémní zodpovědnosti. I když je impulzivní a vznětlivý. I když občas zvýší hlas nebo zasakruje. Nebylo to nikdy bez důvodu. Pátá nejlepší zoo na světě, kterou patnáct let zveleboval, za to vždy stála. Soutěžil se zahradami s desetkrát větším rozpočtem. Zestárl jsem vedle něj, ale dovolenou jsem si za třináct let nebral. Přežil jsem infarkt, operaci srdce, dva covidy a přesto si nestěžuju. Nešel jsem udávat na radnici.
Ne, parkoviště se za patnáct let nepronajalo soukromníkům. I když zájem byl… I politický. Protože je hlavním zdrojem příjmů pro prémie chovatelům k tabulkovým platům. Za tabulkový plat by asi málokdo z chovatelů chtěl zůstat.
Ne, gastroprovozy a restaurace se pravidelně soutěží a nepronajímají se kamarádům ani kamarádům politiků. I když zájem byl… I politický.
Ne, slunečníky nejsou polepené reklamou jako v jiných zahradách. Ne, zoo není příležitostí ke kšeftům.
Ne, ani reklamní agentury se za patnáct let v zoo nenapakovaly. Zoo má vlastní tým. Protože produkuje obrovské množství odborných informací. O více než 650 druzích zvířat. O biotopech. O ochraně přírody. Má své kameramany, fotografy, ilustrátory, grafiky, copywritery. Vlastní časopis pro dospělé, vlastní časopis pro děti. Vydává knihy. Už patnáct let nepoužívá reklamní agentury a nevysvětluje jejich lidem, jaký je rozdíl mezi žirafou severní núbijskou a žirafou Rothschildovou. A že ta fotka je blbě. Má i vlastní DTP, truhláře a tiskárnu, protože interní výroba a následná instalace je pohodlnější, rychlejší a levnější. Vše pod kontrolou. Všechna autorská díla jsou patnáct let vykupována bez dalších omezení s možností dalšího užití. Soudy s autory nehrozí. Zvířata na fotografiích mají zkalibrované barvy, nejsou do modra či do zelena. Fotografie snesou srovnání s těmi, které najdete v mezinárodních soutěžích. Zoo neživí reklamní agentury, ale zadává své vlastní návrhy přímo. A většinou do vlastní výroby. Dokonce má i vlastní autoprovoz. Vlastní údržbu. Nevěřili byste, kolik to vše ušetřilo peněz. Vašich peněz. Doteď.
Teď řídil zoo měsíc magistrátní úředník, dosazený paní náměstkyní od Pirátů. Sice má titul RNDr., ale za celý měsíc od něj přišel jen úřednický e-mail o tom, jak hodlá lepit ten rozbitý džbán. Zlepšit vztahy se zaměstnanci a sepsat etický kodex. Neudělal nic. Nesepsal nic. Začal tím, že nechal jím najatého personalistu napsat, že mi jako zaměstnavatel ruší práci z domova, započatou v roce 2013. Aniž se mnou promluvil, aniž věděl, co dělám. Tím mi zvedl tlak tak, až jsem vyhledal kardiologa a dostal se tak – nechtěně – do stavu práce neschopných. Po patnácti letech poprvé… Zdraví je přednější. Prášky na vysoký tlak beru dva místo jednoho… Ale mám svatý klid. A procházky. A on má po měsíci zas zpátky svůj odbor životního prostředí na magistrátu.
Teď má zoo nejnovějšího prozatímního ředitele. Rychlokvašeného. Ředitelé zoologických zahrad, které mají vůli i znalosti z nich udělat světové, nerostou na stromě jako jablka.
Ze zahrady vyštvali mimo ředitele Bobka za podezření z šikany i jeho ekonomickou náměstkyni. Nyní znechucena z nastalého vývoje odchází účetní. Rozpočet na příští rok bude sestavovat a uzávěrky bude letos podepisovat sociolog. Zahradu bude prozatím řídit bývalý pracovník, zodpovědný dřív za transport zvířat, poté krátce zoologický náměstek.
Přiznávám sice tímto konflikt zájmů, ale tuším, že s takovýmto managementem se pražská zoo stane v historicky krátké době městským zvěřincem a nikomu to nebude vadit. Budou mít etický kodex. Pokud ho někdo sepíše. Budou mít poštovní schránku pro udavače. Budou mít i nadále některé psychicky nevyrovnané zaměstnance, kterým gramatické hrubky nevadí. Budou sedávat na poradách. Budou intrikovat, pomlouvat, nakonec se budou udávat navzájem. Budou se bát cokoliv rozhodnout. Nakonec dostanou (pod stromeček to nebude) v „otevřeném výběrovém řízení“ magistrátní komisí vybraného nového, lesklého ředitele, který se bude třást o svou židli a raději chyby odpustí, než aby mu vadily. Protože ještě dlouho nebude tušit, kam přišel. Protože ještě dlouho nebude tušit, co všechno má ředitel pražské zoo dělat. Když přišel Bobek po svém zvolení do zahrady poprvé, nechali mu jeho noví podřízení vyrobit vizitky. Na druhé straně byla fotka roztomilého, vykuleného, usmívajícího se zviřátka. Outloň váhavý. I tak se dá vyjádřit, jakého ředitele si zaměstnanci přejí. Vizitky skončily o minutu později v koši. Na těch dalších si nechal ředitel portrétní fotografii zamračeného vůdčího samce gorilí rodiny Richarda.
Nový ředitel asi nebude jezdit dohlížet na stavby ubikací a ohrad pro koně Převalského do Mongolska a organizovat napříč Evropou transporty vojenskými letouny do Kazachstánu, vyjednávat s guvernéry a vládními úředníky do Afriky. Nebude potřebovat satelitní telefon, aby jím z mongolské stepi „obtěžoval“ zaměstnance v Praze mimo pracovní dobu. A nejspíš ani nebude fotografovat zvířata v džungli. Nebude se ve sněmovně hádat o novele zákona o zoo, zájmových chovech či o týrání zvířat. Nebude mít názor. Nebude v Bruselu připomínkovat novou směrnici. Nebude mít názor. To všechno totiž ani jeden ředitel ani jedné české zoo nedělá.
V zahradě budou ještě dlouho vládnout lemplové, intrikáni a udavači. Po večerech budou sledovat bezpečnostní kamery před ředitelnou, jestli náhodou někdo něco... Vždyť slavně, revolučně zvítězili. Konečně po nich nikdo nic nechce. Konečně jim nikdo nevynadá. Konečně žádný stres. Dream job. Ti ostatní se budou bát. Mnozí návštěvníci to ještě nějaký čas nepoznají, protože vývoj má setrvačnost. Politický zvlášť. Zvířata se rodí a umírají. Stávají se vůdci svých smeček a pozvolna stárnou.
Bude mi to líto, ale budu nucen se na ten městský zvěřinec dívat. Příští rok budou v Praze volby.
Autor, které znáte jako politického a mediálního analytika, je už 13 let hlavním designérem Zoo Praha.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte se Štěpánem Kotrbou?
autor: Štěpán Kotrba
