„Tak jako v prvním kole i ve druhém kole budu volit Jiřího Drahoše, protože chci změnu,“ uvedl mimo jiné na začátek setkání na podporu Jiřího Drahoše ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek a přerušil ho potlesk zaplněného sálu. „Všimněte si, prosím, jak klidným hlasem jsem to říkal. Všiml jsem si totiž v posledních dnech, že když se člověk začne k něčemu hlásit nebo nedej bůh začne být aktivní nebo angažovaný, bývá označen za hysterku. My jsme si velmi přáli, aby dnešní večer tomu byl naprosto vzdálen,“ doplnil. Ředitel divadla, kde se setkání uskutečnilo, zmínil i to, že dialog je hlavní úkol nás všech, a přidal k tomu i vlastní zkušenost. Popsal, že hovořil se svou sestrou, která sice zhlédla kabaret Ovčáček miláček, který se jí líbil, ale volit bude Zemana. „Tak jsem s ní zapředl velmi dlouhý a složitý hovor a pak jsem se jí zeptal: prosím tě, tak mi řekni alespoň jednu jedinou věc, kterou prezident Zeman za těch pět let udělal správně, za co by ses postavila. Ona se odmlčela… To si nevymýšlím… Počkej, teď jsem to měla na jazyku, já bych to musela vygooglit. Teď si nemůžu vzpomenout. Říkal jsem jí: sestřičko moje milovaná, to myslíš vážně? A povídali jsme si,“ vyprávěl.
Pořadatelem setkání byl spolek Zlínská křižovatka. Po úvodním slovu ředitele přišel na pódium jeden z jeho členů, Tomáš Pasterný: „Nevím, možná to slyšíte i přes ten mikroport, ale buší mi hrozně srdce. Ne kvůli tomu, že bych měl zase až takovou trému, kterou samozřejmě mám, ale buší mi proto, že cítím obrovskou naději, když tady vidím takhle plný sál.“ Na pódium pak pozval také místního primátora. Sdružení totiž má, jak sám uvedl, „jepičí spor“ kvůli hazardu, ovšem ve světle současných daleko důležitějších událostí vyzval primátora k zakopání válečné sekery. Primátor Miroslav Adámek se svěřil s tím, že ho nadchl citát, který dominoval jevišti, „Slušnost je síla“, a zhodnotil, že pan profesor Drahoš je slušný a rovný chlap.
Drahošová: „Musíme to dát!“
Pak už Michálek uvedl na pódium Evu Drahošovou. „Já jsem velmi ráda a hlavně dojatá, kolik se vás tu sešlo. Já už jsem to zažila včera v Brně, v Ostravě a teď tady u vás,“ zhodnotila Drahošová, která připomenula i to, že už Zlín s manželem navštívili v rámci kontaktní kampaně. Připustila, že kampaň je náročná, ale když vidí tolik příznivců, únavu snad ani necítí. „Myslím, že i za manžela mohu poděkovat za vaši přízeň. Musíme to dát.“ Popsala, že cesty po regionech jsou teď mnohem důležitější než debaty v televizi a dvě úplně stačí. Vysvětlila, že její manžel šel do prezidentské volby i kvůli svým dětem a vnoučatům.
Podpořit Drahoše přišli i zpěvačka Marie Rottrová, herec a režisér Břetislav Rychlík, známý popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, vědec Jiří Grygar, a Jiří Pavlica, zpěvák, houslista, skladatel. Všichni pak dostali jeden dotaz, a to, co je přesvědčilo se takto angažovat. „Mně to bylo jasné od začátku. Protože vím, že čas nás tíží, jsem tu proto, ne abych přišel přesvědčovat, přemlouvat, agitovat, já jsem tu přišel pro ty, kteří nejsou rozhodnutí, podělit se o to, proč já jednoznačně volím pana Drahoše.“ Pro Jiřího Grygara bylo rozhodující, když viděl sestavu kandidátů na Hrad. Marie Rottrová vysvětlila: „Když mě oslovil štáb pana Drahoše, považovala jsem to za svou povinnost. Ani před pěti lety jsem nevolila Miloše Zemana. Velmi ráda jsem přistoupila na to, že podpořím úžasného kandidáta Jiřího Drahoše.“ Břetislav Rychlík připomenul, že divadla zahájila proces demokratizace země. Stále cítí odpovědnost a kontinuálně se snaží do politiky mluvit. Volba pro něj byla jasná a zavzpomínal, jak při první přímé prezidentské volbě podporoval Karla Schwarzenberga. „Považoval jsem za svou povinnost se do kampaně zapojit, hlavně na mé milé Moravě, která stále volí tak špatně, a to si všechno povíme.“
„Manžel rozhodně není suchar, natožpak želé.“
Od moderátora dostala Drahošová i otázku: „Jak byste popsala svého manžela?“ „Pořád dobrý.“ Odpověď přerušil potlesk. „Mně trošku vadí, že je manžel vykreslován jako suchar, želé a tak. Manžel rozhodně není suchar, natožpak želé. Jsme spolu rádi a vlastně teď už jsem velice ráda, že se takhle rozhodl. Doufám, že se slušnost na Hrad vrátí. Musíme si ještě pár dní počkat a snad to dáme.“
Tomáš Pasterný pak všechny vyzval, aby zazpívali píseň Ach synku, synku, kterou pozdravili Lucernu.
Přes telemost pak Jiří Drahoš vzkázal: „Srdečně zdravím všechny Zlíňáky. Byl jsem ve Zlíně mnohokrát. Měl jsem tam i debaty, bylo to vždycky krásné, zajímavé. Jsem dojat, že je tam taková sestava. Mohu vás ujistit, pokud nefungoval zvuk úplně dokonale, že i Pražáci a další v Lucerně zpívali skvěle. Děkuji a moc zdravím do Zlína. Zdravím manželku a moc jí děkuju. Já jsem jí tady nemohl poděkovat, protože tady nebyla, tak jsem čekal na ten přímý přenos,“ Drahoše pak přerušil potlesk. „Já tě vidím, moc tě zdravím a miluju tě.“ A sál nadšeně aplaudoval. „Já tebe taky a děkuju. A teď zcela prozaicky se zeptám: máš co jíst? Pokud vím, tvé oblíbené müsli tam je a jogurtů máš plnou lednici. To je manželova oblíbená snídaně. Zítra už budu s tebou,“ reagovala Drahošová a její slova byla opět přerušována nadšeným potleskem.
Lucernu pak pozdravili také Jiří Grygar a Jiří Pavlica: „Věřím, že naši Pražané vám i nám rozumějí.“ Marie Rottrová vzkázala, že se bude těšit na nového prezidenta.
Pak už se na pódiu objevily i postavy z politické satiry Ovčáček miláček, které parodovaly premiéra Andreje Babiše nebo Jiřího Ovčáčka.
Za bouřlivého smíchu zaznělo i toto: „Vyjasníme si konečně stupňování slova nepřítel. První stupeň nepřítel, druhý stupeň úhlavní nepřítel, třetí stupeň Drahoš. Bod čtvrtý, kdyby pan prezident vyhrál, a on vyhraje, bude spojovat tuto zemi, bude velkorysý, nebude nikoho urážet, a teď prosím o pozornost, ani novináře. A to je konec pohádky, děti.“ Sál bouřil smíchem. Pak ještě do Zlína profesor Drahoš vzkázal: „Doufám, že důvěru ve mně vloženou nezklamete. Vlasta Burian.“
Ještě než se ozval první dotaz z publika v reakci na zamyšlení moderátora o tom, jak bude situace v republice vypadat po volbách, Grygar uvedl: „Jsou dvě možnosti, buď zvítězí to, co říkal před chvílí ‚kolega Ovčáček‘, a v tom případě budeme muset asi divadelní večery opakovat tak dlouho, až to skutečně skončí jinak. Už máme know-how z roku 1989. Nebo to dopadne tak, že zvítězí láska a pravda nad lží a nenávistí, což je dnes heslo, kterému se polovina republiky směje. Myslím si, že je to teda dost chabá věc, protože to ukazuje, jak jsou lidé opravdu pokleslí, jak se jim úplně změnil svět tím, že se jim relativně vede dobře, a najednou si myslí, že všechno je jejich. Není. Dnes je celá generace, která vůbec nepamatuje ani dobu temna od roku 1948 do roku 1989, ani ne to, co bylo předtím, druhou světovou válku,“ uvedl s tím, že je potřeba situaci změnit. Vyzval k pomoci pro nového prezidenta a také podotkl: „Slušný člověk, který celý život dobře pracoval, který to dotáhl na předsedu Akademie věd, což není malá funkce, je dnes popliván, různě dehonestován nejrůznějšími nýmandy. To je prostě neskutečné. Naše práce bude buď pozitivní, nebo budeme muset začít od nuly.“
Řeč pak byla o rozdělení společnosti a o tom, jak by bylo možné tyto „příkopy zahrabat“. Marie Rottrová vyslovila přesvědčení, že vyhraje Jiří Drahoš: „Věřím tomu, že hodně příznivců a fanoušků Miloše Zemana si oblíbí Jiřího Drahoše.“
V reakci na dotaz z publika o rozdělení společnosti pak Drahošová také zmínila: „Nechci, abychom se obraceli na východ směrem k putinovskému Rusku. Mám někdy pocit, že žijeme v nejlepší možné době. Máme se tak dobře, že už lidé mají pocit, že to asi chce změnu. Myslím si, že proto, že se máme tak dobře, vymýšlejí rozbroje mezi lidmi. Vlastně nejen u nás, ale i v Americe má navrch také hrubost, sprostota. Zaujalo mě to, že je tam spousta lidí, kteří s tím nesouhlasí a kteří se snaží proti tomu, ono je to velmi silné slovo, bojovat,“ uvedla Drahošová.
Břetislav Rychlík upozornil na to, že prezident by měl potlačovat temné proudy ve společnosti a uklidňovat ji. „Srdcem cítím, že země potřebuje změnu.“ Také on sklidil během večera bouřlivý potlesk.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
