Prvním tématem byla migrace do Evropy a pohled na ni na Blízkém východě. Klicperová uvedla, že pašerácké bandy se organizují již v místech konfliktu, kam evropské orgány nedosáhnou. „Ony mají přístup k úplně poslední fázi, kdy se uprchlík dostane do Evropy. A to už je pozdě,“ říká novinářka a dodává, že nechápe, proč se s tím nic nedělá, když by to měla být priorita a pašeráci na tomto byznysu vydělávají obrovské peníze.
Na čí straně jste ve sporu o zastavení evropských dotací Agrofertu?Anketa
Prý by se v zemích, odkud migranti pocházejí, měla začít dělat osvěta ve stylu: „Nejezděte do Evropy, nečeká vás tam ráj, jaký jste si tady vysnili, čeká vás naopak spousta problémů, budeme vás chtít zase dovézt zpátky. Nijak si nepomůžete. Buďte raději doma a my vám pomůžeme s budováním infrastruktury, s budováním podnikání a podpory obchodu, průmyslu, všech těchto věcí“. Ale dodává, že na tuto jedinou cestu je už zřejmě pozdě.
Další otázka směřovala na multikulturalismus. „Upřímně řečeno, nevím, jestli tomu můžu věřit,“ říká o této ideologii. „V poslední době mám pocit, že blízkovýchodní koncept je tak strašně odlišný od evropského, že si nejsem úplně jistá, jestli je to kompatibilní. Pokud přijede Arab nebo Kurd z Blízkého východu, ze Sýrie a Iráku do Evropy, tak je tady nešťastný, protože se nedokáže adaptovat na náš způsob života, který je opravdu diametrálně odlišný. Proto tady vznikají ghetta, nebo řekněme čtvrti, kde se tito lidé sdružují, protože je dohromady táhne společná zkušenost, minulost a budoucnost, společný svět, kterému rozumí, způsob života,“ odpovídá Klicperová a jako příklad uvádí rodinu, která je na Blízkém východě rozvětvená, žije „na jedné kupě“, zatímco Evropané žijí povětšinou s jedním nebo dvěma dětmi, někdy i bez dětí.
Fotogalerie: - Izraelská zastavení
V souvislosti se Sýrií přišla řeč i na to, jaký obraz o celé věci tvoří média. Klicperová to podle moderátorky „schytala“, když se nepostavila za názor, že Asad je viníkem chemických útoků. „Dalo se to samozřejmě čekat. Ale ono to také ctí nějaký, dejme tomu, novinářský přístup k věci, protože nikdo z novinářů na tom místě nebyl. A bylo na stole mnoho dalších věcí, které to komplikovaly. Nebyla to jednoduchá věc. To západní mainstream úplně pomíjel. Opakoval jen jednu jedinou linii, nepřipouštěl vůbec žádný další výklad,“ míní novinářka a dodává, že není žádnou fanynkou Bašára Asada a další vízum do Sýrie už asi nedostane, protože není dostatečně proasadovská.
„Přijde mi, že novinář by se měl nad tyto věci trošku povznášet a nejít jenom za každou cenu se stádem, aby nevyčníval. Myslím, že bychom neměli rezignovat na hledání pravdy ve válce, i když je to těžké. A měli bychom se snažit ukazovat, že tato válka je skutečně složitá a není ji možné vykládat jen jedním takto jednoduchým způsobem,“ říká Lenka Klicperová s tím, že média mohou takto jednoduše prezentovat konflikt, protože je to pro čtenáře, diváky a posluchače uchopitelnější.
Právě proto se prý v souvislosti s Blízkým východem tak často zmiňoval Islámský stát jako personifikované zlo, proti kterému bojuje určitá koalice. „V českém tisku se málokdy člověk dočte, že proti Islámskému státu nebojují jenom Kurdové, ale třeba také Asadova armáda. To bylo myslím zase v rámci toho ‚správného vidění pravdy‘, zamlčeno,“ poukazuje Klicperová.
Fotogalerie: - Setkání v Haifě
Další mediální otázka směřovala na civilní oběti a jak jednostranně se o nich informuje. Moderátorka zmínila například obsazení Afrínu, kde si diváci podle mediálního pokrytí mohli myslet, že bylo relativně poklidné, nicméně při něm zahynulo odhadem asi 500 lidí. „Je to tím, že útočilo Turecko, protože Turecko je náš spojenec v NATO. My jsme apelovali na spoustu našich představitelů. S kolegyní jsme vytvořily i petici. Bavily jsme se i s generálem Pavlem, naším nejvyšším představitelem v NATO. Všichni se k tomu tvářili velice pokrytecky. Takže všichni vědí, že Turecko páchá něco, co by páchat nemělo. Ale všichni se budeme tvářit, že to nevidíme, protože je to náš spojenec a my ho potřebujeme,“ vysvětluje Klicperová.
Podle ní v Afrínu probíhaly tvrdé boje a tvrdé bombardování vesnic, ačkoli turecká armáda ústy svého prezidenta Erdogana vyhlašovala, že se bude snažit vyhnout civilním obětem. „130 nebo 150 tisíc lidí je neustále bez domova, vyhnáno ze svých domů, probíhá islamizace Afrínu. Ten byl většinově víceméně kurdský, i když tam během války přešla spousta jiných uprchlíků, kteří byli třeba arabského původu. Ale nyní je Afrín obsazen a ovládán Tureckem, jsou tam přítomny turecké proxy milice. Někteří novináři upozorňují na to, že mezi nimi jsou i džihádisté z Islámského státu. Afrín, jak už jsem říkala, se celý islamizuje, děti musí ve školách zpívat oslavné písně o Erdoganovi. Je to něco strašlivého a my se na to díváme v přímém přenosu a nebyli jsme schopni s tím udělat vůbec nic,“ vykresluje Klicperová situaci. A dodává, že i když nabízela mainstreamovým médiím své informace, tak o ně nebyl zájem, protože Afrín byl citlivé téma.
Jako poslední téma přišli syrští sirotci. „Tato akce se zvrhla v naprostou - a pro mě nechutnou - politickou agitku. Každá politická strana si na nich chce nahnat nějaké ty body u voličů,“ tvrdí novinářka. „Myslím, že naše pomoc by měla směřovat spíš k tomu, abychom těmto dětem mohli umožnit se vrátit i s jejich zbylými rodinami do Sýrie. Nehledat je za každou cenu a pořád si klást nějaké podmínky pomoci. My stále musíme mít nějakou skupinu, kterou si nějak definujeme. A to je hrozně problematické,“ míní a přidává příklad iráckých křesťanů z Erbílu, který podle ní nebyl dotčen válkou. A zmínění křesťané se odstěhovali buď do Německa, nebo zpátky do Iráku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
