„Pochopila jsem, jak nesmírně důležitá je policejní práce a jak je důležité, aby policie byla loajální vůči občanům, to především. Nikdy ne vůči politikům. K těm kauzám patří také kauza, kterou už dnes všichni znají pod názvem „LTO“. Pracovala jsem na ní léta. Kromě desítek novinových reportáží a mnoha investigativních reportáží, odvysílaných na ČT, jsem si ověřila, že úniky informací z policejních složek, obavy či nevůle tyto zločiny vyšetřovat, účelové zásahy do jejich práce ze strany politiků vedly v důsledku k obrovským hospodářským škodám a ke ztrátě důvěry veřejnosti v práci policie jako celku. Pochopila jsem také, jak důležitá je osobní motivace, slušnost a zásadovost jednotlivých policistů,“ píše poslankyně s dlouholetými zkušenostmi novinářky.

Policejních útvarů, které by mohly řešit takto závažnou trestnou činnost vzniklo víc, ale ukázalo se, že asi nefungovaly na sto procent. Docházelo u nich k únikům informací, vyšetřovatelé se zřejmě báli jít proti mocným. Teprve s ÚOOZ se situace změnila. Sama Lorencová prý postupem času začala věřit tomu, že se v České republice cosi mění k lepšímu. Šlachta a jeho lidé se skutečným zápalem a snahou řešili nejednu kauzu, a to v podstatě stále stejnou metodou. A někomu to zřejmě začalo být nepříjemné.

„Ano, ani Šlachta, ani ÚOOZ určitě nejsou dokonalí, jsou to zase jen a pouze lidé. Jedním se ale odlišují. Já jsem pochopila, že jsou tam policisté poctiví a navzájem loajální, že mají tah na branku, že mají ideály a jsou ochotni pro ně riskovat. To jsou vlastnosti, které se zejména v politice nenosí. A tak platí osvědčený recept, když je někdo čistý, hodíme po něm blátem a nějaká ta špína na něm nakonec ulpí. A že se po ÚOOZ v poslední době pěkně hází, je nabíledni. Jenže on tu zatím stále je. Mlčí a stále něco dělá, zlobí, ohrožuje. Bahno nezabralo? No dobrá, tak zkusíme reorganizaci!“ uzavírá Lorencová.