Připomíná, že důvodem ke změně způsobu výběru členů mediálních rad jsou nejen předvolební sliby politických stran a hnutí, ale též jejich současné fungování. I poslanci vládních stran ve veřejných debatách totiž potvrzují, že radní jsou voleni podle politického klíče, a nikoli s cílem, aby v radách v souladu se zákonem byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy.

Rady, jejichž složení fakticky odráží složení Poslanecké sněmovny, totiž nereprezentují veřejnost v co možná největší šíři, nýbrž výhradně politické strany – a mezi nimi pak především tu, která vyhrála volby, píše Černý.

O vztahu mezi médii a politikou proběhla nedávno vzrušená debata při projednávání zákona o střetu zájmů. Například sociálnědemokratický ministr Jan Chvojka vysvětloval, proč vládní politik nemá vlastnit média. Pokud však nemá vládní politik vlastnit, a tedy ovlivňovat soukromá média, nelze hájit stav, kdy vládní politici mohou ovlivňovat výběrem členů rad média veřejné služby. Naléhavým varováním je situace v zemích střední Evropy. V Polsku a Maďarsku si vyhraněná vládní sestava média veřejné služby obratem podřídila, uvádí Černý.