Zvítězí Miloš Zeman už v 1. kole?Anketa
Velkým sociálním sítím v Německu hrozí od prvních minut nového roku pokuta ve výši až 50 miliónů eur (asi 1,3 miliardy korun), pokud bezodkladně po upozornění nesmažou nenávistné komentáře. Touto informací z pondělního článku na Novinkách začíná první přehled mediálních zajímavostí nového roku. „To je zpráva, s níž by mohl člověk na první pohled souhlasit, když vidí, jak vypadá diskuse pod články na portálech, že úroveň některých diskutujících není úplně nejvyšší a že to tedy vyžaduje nějakou restrikci. Ovšem hned vzápětí téhož člověka napadne, že ta restrikce je samozáhubná, protože vyžaduje dvě stanoviska. Jednak kdo bude posuzovat, co je a co není nenávistný obsah, tedy nějaké další centrum, jako je CTHH, které posoudí, že tohle je normální a tohle nenávistný obsah. A pak kdo bude sankčním funkcionářem v tomto procesu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Považuje to celé za naprosto absurdní a nepřijatelné, protože za nenávistný obsah může být považováno ledacos. „Například napíšu na sociální síť, že si myslím, že Franta Novák od vedle je pitomec, a v tu chvíli jsem ale začal šířit nenávistný obsah. Ačkoli můžu dokázat, že Franta Novák je pitomec, protože dělá pitomé věci, tak někdo někde, nějaký Velký bratr posoudí, že to je šíření nenávistného obsahu a že tím byla ohrožena práva Franty Nováka. To mi zavání opravdu velkou totalitou a bojím se toho, protože to je úplně proti smyslu internetu jako takového. A samozřejmě i sociálních sítí, jako jsou facebook, twitter a jiné. To je pak předstupeň k tomu, že tyhle technické prostředky prostě zavřeme, jako je umějí zavřít alespoň částečně ve Vietnamu, v Severní Koreji, na Kubě nebo jinde. Jen se vloží nějaký technický prostředek mezi uživatele a providera,“ upozorňuje mediální analytik.
Německý zákon může zanést do celé Evropy vzájemnou nedůvěru
Potom už bude záležet na inteligenci a šikovnosti uživatele, aby ten technický prostředek přeskočil. „Moje dcera má spolužačku původem z Vietnamu, která tam má dvanáctiletého bratra. Když vláda, která se stále ještě ohání socialismem, restringovala nějakým způsobem internetové servery a znemožnila na ně uživatelům vstup asi z politických důvodů, z jakých jiných, tak ten její bratr tenhle vládní restrikční program technicky hacknul během deseti nebo dvaceti minut. Takže to samozřejmě jde. A co tím vznikne, to zase nikdo nedomýšlí. Vznikne černá ekonomika, celý nový byznys s hackingem různých restrikčních opatření, vznikne také nelegální sociální síť, kterou stát nebude schopen kontrolovat. Vznikne nejen další chaos, jehož je kolem nás už takhle dost, ale i další díl nedůvěry k jakýmkoli oficiálním nebo formálně standardním postupům a procedurám,“ myslí si Petr Žantovský.
Takovou ukázkou jsou služby typu Uberu, na které není současná legislativa připravena. „To je také důsledek nějakého chování účastníků na standardním trhu a třeba tvorby cen, uživatelských podmínek a tak dále. Moderní člověk si najde cestu a celé to všechno trošku připomíná návrat k jakési podobě prvobytné pospolnosti, k prosté zbožní výměně, k tomu, že se budou využívat nejenom oficiální standardizované cesty informační, ale i ekonomické. Na tom samozřejmě budou bity státy celé Evropy, protože lidé jim přestanou platit daně, protože produkci budou realizovat ve zbožní výměně. Vypadá to zdánlivě neuvěřitelně, ale na příkladu Uberu vidíme, že to není úplný nesmysl. Ale zpět k tomu německému legislativnímu paskvilu. Už byl schválen a do celé Evropy může zanést naprosto nepředstavitelnou vzájemnou nedůvěru,“ obává se mediální odborník.
V důvěře k institucím jsme na úrovni osmdesátých let
Dojde k tomu, že se lidé budou navzájem hlídat, navzájem cenzurovat, budou si hrát na moralisty. „To všechno už tady bylo mnohokrát. A každý režim, který začal s cenzurou a s moralizováním, skončil docela rychle. Myslím, že jsme v mnoha ohledech nejenom ve vztahu člověka ke státu, ale i v důvěře k institucím, tak na úrovni osmdesátých let minulého století. Tedy v období naprosto odkvetlé důvěry člověka v tehdejší státní řízení. Byla to éra totální pasivity a rezistence, odklánění se od oficiálních struktur a éra útěků do vnějších či vnitřních exilů, nejčastěji tedy k chatám, k chalupám a k nějakému vlastnímu hospodaření. Vždyť si vzpomeňte, co to provázelo. To masové kradení čehokoli, masové opouštění pracovišť v pátek v poledne ve škodovkách na chaty s ukradeným materiálem, abychom si tam postavili z ukradených cihel novou zídku, aby nám tam Franta Novák od vedle, který je pitomec, nekoukal,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Všechno se nám tedy v kruhu vrací, historie se opakuje, ale je to o to nebezpečnější, že nyní se jedná o informace. „A informace jsou samozřejmě nejen nejdražší a nejcitlivější zboží, ale především je to zboží, které umožňuje nejvíce výkladů. Čili jsme zpátky u té věty ‚Franta Novák je pitomec‘. Za ni bych mohl být v Německu v tuto chvíli už postižen, kdyby se našla náležitá souhra okolností a policejně právní vůle. Před tím jsem tu velmi dramaticky varoval už mnohokrát. Dnešní svět je paranoidní, bojí se různých nepřátel, skrytých i neskrytých, a tohle je jeden z těch případů, které této paranoii vtělují legislativní podobu, a to je velmi nebezpečné. Ostatně pokud jsem dobře četl, tak třetího ledna ve Francii prezident Macron oznámil přípravu zákona zaměřeného proti platformám, které šíří falešné zprávy, co ohrožují liberální demokracii,“ poznamenává mediální analytik.
Lidská svoboda bude překážet i těm, kteří ji měli kdysi na vlajce
Zaujalo ho, že francouzský prezident Emmanuel Macron v této souvislosti argumentoval, že pokud chceme bránit liberální demokracii, musíme k tomu mít silnou legislativu. „Silnou legislativu měl třeba Hitler. Norimberské zákony například. Ty byly silné a velice přísně vymáhané. Nevím, jestli by se Macron se mnou shodl na tom, že bychom oba označovali Hitlerův režim za liberálně demokratický. Já tedy rozhodně ne. Macron třeba ano, nevím, možná že ho něčím inspiroval. Ale rozhodně je to velice drastická éra státem uzákoňované cenzury, které se můžeme začít všichni bát. Protože jestliže začíná v Německu, pokračovat bude ve Francii, tak se nepochybně začne zavádět i u nás,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná, že máme v Poslanecké sněmovně Pirátskou stranu, v níž jsou machři přes počítače. „Ledva se dostali do Parlamentu, tak opustili svou ústřední tematiku, tedy boj za internetovou svobodu. Ode dne voleb jsem neslyšel jediného piráta, že by pohovořil o tom, jak bude hájit internetovou svobodu. No asi nebude, Pirátská strana už není v disentu, je součástí establishmentu, už není protestní, už je normální konformní standardní stranou, od níž se nakonec můžeme dočkat, že bude pro takové návrhy sama hlasovat nebo je dokonce i vymýšlet. Protože lidská svoboda, komunikace a informace bude překážet i těm, kteří ji měli kdysi na vlajce. Možná se mýlím. Pokud ano, budu jedině rád a Pirátům budu držet palce, aby své původní dobré myšlenky neopouštěli. Ale moc tomu nevěřím,“ přiznává mediální odborník.
Odhalte podivné postavy, které šíří propagandistické lži
Pro druhé téma se inspiroval na portálu Politiq, kde objevil článek „Těchto čtrnáct věcí může udělat každý Němec, aby zastavil Putina“ citující německou verzi Huffington Postu. „To je sám o sobě velmi zajímavý titulek. Text je opatřen tvrzeními typu, že ruský prezident Putin napadl Ukrajinu, že ve své vlastní zemi srovnal město Groznyj se zemí stejně jako Aleppo v Sýrii, že jeho armáda je zodpovědná za sestřelení civilního letadla nad východní Ukrajinou. Dokonce do toho zapletli i vraždu agenta Litviněnka. Je to soupis nepředstavitelných blábolů a demagogií, ale je to vydáváno jako zcela vážný návod, jak si vytvářet názor na situaci v dnešním světě. Nebudu zatěžovat připomínáním toho, co se dělo v Čečensku, v Grozném, ale tvrzení, že Putin srovnal Aleppo se zemí, to už není ani propaganda, to už je čistá lež a lehce prokazatelná,“ konstatuje Petr Žantovský.
Nicméně na těchto lžích jsou postaveny ty paranoie, kterých se máme podle německého novináře a spisovatele Borise Reitschustera držet. „Například doporučení: nepřenechejte internet trollům. Co to znamená? Nepřenechejte ho vašim nepřátelům, pěkně si ho privatizujte jenom pro sebe. Nepřipomíná to hesla pana Jandy a centra pro hybridní hrozby? Někdo si tady dělá nárok na to, že má jedinou pravdu a že jediný má právo ji šířit po internetu. Další: odhalte propagandistické lži. No jistě, odhalte, a pokud možno také oznamte, jak se píše dále, odhalte podivné postavy, které je šíří. Jistě, jakmile dospějete k názoru, že to či ono je propagandistická lež či nepravda, tak musíte ihned označit viníka a příslušným způsobem ho dehonestovat, a pokud možno vytěsnit z veřejného prostoru,“ pokračuje mediální analytik ve výčtu doporučení „každému Němci k zastavení Putina“.
Návodu, jak zavést Orwella do praxe, se určitě chytí i Newsroom ČT
V článku je dokonce uveden seznam doporučených knih, které má občan číst, aby rozuměl dobře problému současného Ruska nebo osobě Vladimira Putina. „Jsou to samé ‚výborné‘ knihy. Některé vyšly i česky, například od Petera Pomeranceva ‚Nic není pravda a vše je možné‘, která vyšla v nakladatelství Dokořán, abychom jim udělali propagaci. V loňském roce Česká televize odvysílala u příležitosti návštěvy tohoto pána velice dlouhý propagační rozhovor s panem Pomerancevem v Událostech, komentářích, tehdy jsme o tom také mluvili. Ať si to každý přečte na serveru Politiq. To je čítanka intelektuální diktatury a je to velmi blízko románu ‚1984‘ od George Orwella. To, co nám píšou v tomto článku, je předstupeň k Orwellowi a je to návod k tomu, jak zavést Orwella do praxe,“ tuší Petr Žantovský.
Myslí si, že by to měl číst opravdu každý, protože má pocit, že celá ta taškařice kolem fake news a současné propagandy se strašně podceňuje. „Lidé mají pocit, jak jsme zvyklí jednat v určitém nejenom materiálním, ale i intelektuálním blahobytu a svobodě, že nám nic nehrozí. Nechci šířit konspirační nebo paranoidní vize, ale určitě nám hrozí něco velmi ošklivého, a to velice brzy. A tohle je jeden z příkladů, kde se o tom můžeme dočíst. Čekám, že se tenhle materiál nebo jeho různé deriváty budou objevovat na různých Hlídacích psech, Neovlivní.cz a podobně, abych udělal píárko i těmto dezinformačním a konspiračním webům. Očekávám, že se o tom také něco dozvíme i v Newsroomu České televize a podobně. To bude dobrý návod, který se bude hodit každému cenzorovi, který se namane,“ předpokládá mediální odborník.
Drahoš na sebe jenom prozradil, že nespadl z Marsu
Třetí téma věnuje prezidentské volbě, která nás čeká už za týden. „Chci se pozastavit spíše se smutným úsměvem nad souborem marketingových výplodů. Už minule jsem naše povídání zakončil citací té hrůzné věty pana Fischera ‚Vrátím Česko na mapu světa‘. Ta mě opravdu pobouřila a považuji ji za důvod, jak si na pana Fischera vytvořit určitý názor. Ale abych byl spravedlivý, tak jsem se podíval na ústřední hesla i ostatních kandidátů. Musím říct, že jsem plakal, protože z hlediska marketingového, natož politologického či jakéhokoli podobného je to z drtivé většiny snůška naprostých frází a vyprázdněných vět, které neříkají o kandidátovi vůbec nic. Kromě toho, že nemyslí, že má špatné agentury, které za něj kampaň dělají, a je natolik hloupý, že nechápe, že mu kampaň dělají nesmyslně a není schopen to jakýmkoli způsobem ovlivnit nebo do toho intelektuálně přispět,“ hodnotí Petr Žantovský.
Ing. Jiří Paroubek
S přehledem hesel, která ho zaujala, začíná u bývalého předsedy Akademie věd. „Pan Drahoš nás na svých billboardech ujišťuje, že – cituji – ‚Jsem jedním z vás‘. No to je mi tedy novinka. A kým by jinak měl pan Drahoš být? Měl by být spadlý z vesmíru? Měl by to být Marťan podle pana Paroubka, který kdysi řekl, že bude vládnout i s Marťany? No možná je, nevím, nebo spíš není, když má potřebu nás ujišťovat, že je jedním z nás. A teď z koho ‚z nás‘? Z nás novinářů? Z nás obyvatel venkova? Z nás chemiků? Nevím z koho. Ta množina je velmi nevymezena. Čili o panu Drahošovi jsem se z téhle věty nedozvěděl vůbec nic kromě toho, že nespadl z Marsu. To je opravdu zásadní marketingový příspěvek k jeho prezidentské kampani,“ směje se mediální analytik.
Fischerovi budou naslouchat úředníci v Bruselu, mluví také jejich řečí
Velmi podobně na něj působí bývalý šéf Škody Auto Vratislav Kulhánek se svým heslem „Zodpovědný prezident? Rozhodně!“ na billboardech. „Když si to rozebereme, tak zodpovědný by měl být asi každý člověk, nejen prezident. Co nám tím chce pan Kulhánek sdělit? Že jeho protikandidáti jsou nezodpovědní nebo budou ze své funkce usilovat o nějakou míru nezodpovědnosti? A když už zodpovědnost, tak v jakém smyslu, vůči komu? Vůči těm, kdo ho platí, nebo vůči občanům, kteří ho mají volit? Nevíme. Víme jen to, že si vypomohl naprosto bezobsažnou frází ‚zodpovědný prezident‘. No o tom nikdo nepochybuje, že prezident má být zodpovědný. Rozhodně. Ale o panu Kulhánkovi nevíme nic. Marketingový výsledek sdělení tohoto kandidáta je nula,“ soudí Petr Žantovský.
Mgr. Petr Hannig
V podobném duchu se vyjadřuje i bývalý ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky z posledních čtyř let úřadování Václava Havla. „Na svých webových stránkách má krásné heslo: ‚Evropa mi bude naslouchat‘ a variaci téhož ‚Můj hlas bude slyšet‘. Já tedy nevím, proč by panu Fischerovi měla nějaká Evropa naslouchat. Jaká Evropa? Myslí tím Evropskou unii? Ty zástupy lidí v Evropském parlamentu, v Evropské komisi, v Evropské radě, ve všech těch štrasbursko-bruselských institucích, kde pochodují desetitisíce úředníků? Tak ti možná budou panu Fischerovi naslouchat, protože mu budou i rozumět, vždyť mluví podobným newspeakem jako oni. Já jsem také Evropan, ale naslouchat mu nechci, protože mě nepřesvědčil o tom, že mi má co sdělit. Zase o něm nevíme nic krom toho, že neumí vymyslet pořádné heslo, nebo na to má špatné lidi,“ poznamenává mediální odborník.
V politickém marketingu Horáček nějak ztratil dech kreativity
Heslem „Budu naši republiku zastupovat důstojně“ se prezentuje textař Michal Horáček. „To je u prezidenta asi normální, nevím, o čem pan Horáček mluví. Možná naráží na to, že nějaký jiný prezident podle jeho názoru nezastupuje republiku důstojně. Teď se zase můžeme domýšlet, jestli si to myslí o zesnulém Václavu Havlovi, bývalém prezidentu Václavu Klausovi, stávajícím prezidentovi Miloši Zemanovi nebo jestli ho k tomu heslu inspiroval ruský exprezident Boris Jelcin či nynější americký prezident Donald Trump. Na koho vlastně naráží pan Horáček? No to nevím. Můžu si dovozovat z toho ‚naši republiku‘, že zřejmě na nějakého českého prezidenta, a to nejspíš na toho stávajícího, ale to jsou pouze mé konstrukce. Z toho hesla to zcela jasně neplyne a je to zase věta čisté obsahové prázdnoty,“ míní Petr Žantovský.
Ani heslem „Zasadím se, abychom obnovili svou hrdost a sebedůvěru“ to v jeho očích nevylepšil. „Jestli panu Horáčkovi chybí hrdost a sebedůvěra, tak nechápu, proč jde do prezidentské volby. Myslel jsem, že o funkci hlavy státu se ucházejí lidé, kteří překypují hrdostí a sebedůvěrou. Protože když člověk není hrdý a nevěří si, tak v takové kampani asi nemá moc šanci přesvědčit ostatní, aby ho volili. Většina lidí z mého okolí je hrdá a má dost sebedůvěry a nepotřebuje pana Horáčka k tomu, aby jim ji obnovoval, protože ji nikdo neztratil navzdory snahám lidí, jako je pan Horáček. Takže zase čisté prázdno. On je kreativní člověk, básník, textař, a to nemyslím ani trochu ironicky, jako textaře si ho neobyčejně vážím. Je jedním z nejoriginálnějších a jeho tvorba v oblasti pop music je velmi úctyhodná, avšak v tom svém politickém marketingu nějak ztratil dech kreativity, ten zjevně není jeho parketou,“ podotýká mediální analytik.
Topolánkova vítače a kývače si z billboardu zapamatuje každý
U šéfa Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiřího Hynka oceňuje, že přišel se specifickým sloganem. „Jako jeden z mála připustil, že nás nečeká nic dobrého, takže má heslo ‚Silný prezident pro těžké časy‘. To je už o půl patra výš nad těmi ostatními, ale on to, bohužel, pokazil hned dalším heslem, které zní ‚Šťastná budoucnost našeho národa ve svobodné zemi‘. Neumím si představit prezidentského kandidáta, který by chtěl nešťastnou budoucnost v nesvobodné zemi. Mnohé hlavy států a režimů v minulosti, a to i nedávné, sice realizovaly nešťastnou budoucnost národa v nesvobodné zemi, ale nikdy to o sobě explicitně neprohlašovaly. Takže je to zase absolutně prázdný blábol. To mě dost mrzelo, protože silný prezident pro těžké časy už trošku zavání myšlenkou,“ přiznává Petr Žantovský.
Mirek Topolánek
V podobném duchu vystupuje i Mirek Topolánek, který také použil silného prezidenta na svých billboardech. „K tomu má ještě docela hezké heslo ‚Ani vítač. Ani kývač‘. To vypadá na billboardu dobře, každý si toho všimne, každý se nad tím zamyslí, protože ta slova něco znamenají. Vítač, koho vítáme? Vítali jsme třeba spojenecké armády Varšavské smlouvy v roce 1968? No asi moc ne. A vítáme teď nějaké kvótami přidělované migranty? Tak to asi také ne. Takže takhle to asi pan Topolánek myslel. A kývač? Kývat lze leckomu, třeba evropskému establishmentu. Tohle asi měl na mysli, ostatně v závěru svého působení v době evropského předsednictví jezdil do Bruselu a některé tam svými projevy docela zvedl ze židlí a stavěl se jako velmi radikální kritik některých poměrů v Evropské unii a v evropských strukturách. Takže toto heslo bych považoval celkem za srozumitelné a navozující jasnou představu o tom, jaký chce být Topolánek prezident,“ poznamenává mediální odborník.
Bordelem u Dáši chtěl Hilšer navodit už vyčichlé heslo
Přiznává, že velice ho svým heslem „Přinesu srdce na Hrad“ rozesmál lékař Marek Hilšer. „Má to samozřejmě být nějaká parafráze na to ‚slavné‘ srdíčko Jiřího Davida, které svítilo nad hradními budovami v době Václava a Dagmar Havlových. Mezi lidem obecným se tomu říkalo ‚bordel u Dáši‘ kvůli tomu červenému rozsvícenému světlu. Ale tohle pan Hilšer navodit asi nechtěl. Zřejmě to myslel tak, že na Hrad přinese pravdu a lásku, která bude vítězit nad lží a nenávistí. Ale to je už poněkud vyčichlé heslo.
Navíc není ani původní Havla, ale z díla jakéhosi italského politika z první poloviny dvacátého století, takže u pana Hilšera zase nic. Ještě má heslo ‚Prezident, který nás spojí‘. To jako by konstatovalo, že nejsme spojeni, ale rozpojeni. Myslím, že jediní, kdo rozpojují tuhle společnost, jsou lidé jako je pan Hilšer a takzvaná pražská kavárna, jak tomu říká pan Ovčáček,“ domnívá se Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
To jsou lidé, kteří vnášejí neustálý nesoulad, kritiku a negativní emoce mezi lidi, přičemž jsou přesvědčeni, že jsou něco víc než ostatní. „Takže to jsou popírači demokracie, kteří rozpojují demokraticky rovnoprávné občany. Nevím, jak to myslel pan Hilšer, ale asi spíš nemyslel, když to heslo nechal napsat, těžko říct. Zato celkem jasno dává heslo pana Hanniga ‚Buďme hrdí‘. To je o patro výše než Horáček, který apeluje na to, že máme jakousi hrdost obnovovat. Protože Hannig tím říká, že jsme hrdý národ už teď a buďme dál. Nic proti tomu. Ovšem o dalším jakémkoli Hannigově programu jsem se už nic nedozvěděl. Samozřejmě na jeho webové prezentaci se nějaké programové cíle najdou. Ale když se držím čistě jenom hesel, tak jediné, které nám něco obsahově sdělilo, bylo to Topolánkovo,“ má mediální analytik jasno.
Kreativní bída prezidentských voleb, negativní motivace nestačí
Nakonec si nechal jediné heslo úřadujícího prezidenta Miloše Zemana, které zní „Zeman znovu“. „Myslím, že tím je řečeno všechno. To, co jsme zažívali minulých pět let s Milošem Zemanem jako s hlavou státu, tak to nám pan Zeman slibuje zažívat dále a znovu. Takže si každý může udělat jasnou představu o tom, jak by to případně vypadalo ve druhém mandátu Miloše Zemana. Na tom není třeba celkem nic vysvětlovat, protože sám Zeman své ideje vysvětluje průběžně celých pět let,respektive třicet let, co je v politice nebo i na Vysočině, když objímal stromy, tak stejně posílal do Prahy knížecí rady a říkal, co si lidé myslí. Takže my opravdu víme, kdo je Zeman. Kdo ho tedy chce volit, kdo ho chce mít opět na Hradě, tak má heslo ‚Zeman znovu‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Jeho shrnutí moc lichotivě pro prezidentské kandidáty nevyznívá. „Suma sumárum ta marketingová chudoba, ta kreativní bída letošních prezidentských voleb je opravdu markantní. Nemohu si pomoci, ale s výjimkou Mirka Topolánka a možná částečně pana Hanniga, nemám pocit, že by ti lidé, kteří jdou do té volby, měli jinou myšlenku než porazit Miloše Zemana. To je pouze negativní motivace a ta nestačí. Nikdy nestačila. Podívejme se na nedávnou minulost, na dění po Sarajevu 1997, na prezidentskou volbu 2003, 2008, 2013, vždy to bylo všichni proti někomu – Klausovi, Zemanovi, někomu. A nevyhráli. Takže jestli si tihle pánové myslí, že vyhrají jenom s myšlenkou, že jsou lepší než Zeman, že ztělesňuji opak Zemana, ze zkušenosti soudím, že v naší zemi tahle myšlenka nikdy nestačila. A mohu dodat pouze: pánbůh zaplať,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
