V médiích Lenku Bradáčovou občas přezdívají „Cattani v sukních“, podle komisaře ze seriálu Chobotnice. Bradáčová ale na to v rozhovoru pro HN řekla, že se tomuhle přirovnání musí smát. „Nikdy jsem neměla takovou postavu za vzor, filmovou ani knižní, realita je jiná,“ vysvětlila.

„Zrovna jdu z jednání s lidmi z Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Patřím k zastáncům třístupňové soustavy státních zastupitelství, tedy zrušení vrchních státních zastupitelství. Nikdy jsem neočekávala, že by lidé, jichž se rušení bude týkat, návrhu nadšeně tleskali a často se kvůli tomu dostávám do méně příjemných situací, ale jsem rozhodnutá, že tohle je ta správná cesta,“ odvětila na dotaz, zda je stále zapsaná jako ta, co činí nepopulární kroky.

Na to, že je náročná a přísná, ale pokyvuje souhlasně hlavou, „Od lidí kolem sebe vyžaduji, aby byli téměř stoprocentní. A uvědomuji si, že někdy je to špatně, a že často je člověk nejpřísnější na ty nejbližší. To si pak říkám, proč to děláš, ale je to tak. Zároveň ale umím i chránit, postavit se za své podřízené, pokud se něco děje, pokud proti nim směřuje něco nespravedlivého,“ uvedla.

Jako státní zástupkyně dozorovala často vyšetřování drogových deliktů, mačetového útoku či vražd malých dětí. „Státní zástupce se od toho musí oprostit. Podobně jako lékaři nemohou vnímat to neštěstí nemocných, jako lékař nemůže žít a trpět se svým pacientem, tak státní zástupce nemůže žít život s obětí nebo s obviněným, musí se nad to povznést. Při každé kauze ale vždycky přemýšlím, jestli ten člověk, viník, měl šanci žít jinak, jestli toho člověka nedeterminuje prostředí, kde je příčina jeho činu. To je pro mě nejtěžší,“ vysvětlila k další otázce HN.

Nad tím, zda má strach, neboť před soud posílá nejenom vrahy a násilníky, ale i třeba zkorumpované soudce, rozhodně nemíní mávnout rukou.