Včera novinářka Apolena Rychlíková popisovala, jak bylo těžké psát o chudobě v Česku. „Chyběla data. Ti, co se o osudy Česka B, jak se občas říká, zajímali, byli odkázáni především na práci v terénu a základní údaje o nezaměstnanosti, minimální mzdě, počtu exekucí a lidí v nich,“ řekla.

„Že socioekonomické ohrožení, skrytá chudoba, úpadek veřejných služeb či strach z pádu na sociální dno souvisejí i s vnímáním demokracie, svobody nebo s důvěrou ve stát a jeho instituce, jsou dlouhodobě popisované jevy. V Česku ale delší dobu chyběla opravdu kvalitní datová infrastruktura, skrze kterou by šlo argumentovat. A tak to měli ti, kteří chtěli realitu chudší nebo ohroženější části české populace ignorovat, poměrně snadné,“ píše.

Nicméně se situace podle ní změnila a data jsou. „Známe počty těch, pro něž se každodennost pod vlivem inflace a energetické krize stává neúnosnou. Víme, že chudoba je provázaná se stresem i zhoršeným zdravím. Dokážeme doložit, jak zvyšující se výdaje na základní potřeby ovlivňují atmosféru v domácnostech,“ píše. Nezná ovšem recept na to, jak z čísel opět udělat lidi, aby se „elity“ začaly zajímat.