Slovenský prezident Kiska nebude podruhé kandidovat na funkci prezidenta. Mohou prý za to osobní důvody. „Může mít v současnosti Slovensko lepšího prezidenta, než je Kiska? Podle mne nemůže. I kdyby po Kiskovi nastoupil někdo s podobnou hodnotovou a politickou orientací, která naprosto kontrastuje s běžnými standardy postkomunistického světa, nebude mít tu zkušenost a autoritu, kterou nyní má Kiska,“ píše Cvek.

Kiska prý kolem sebe nedokázal vytvořit politickou sílu, která by dokázala přenést jeho vlastní působení i do parlamentních voleb. Boris Cvek se dále ptá, kam povede politický vývoj na Slovensku, až přijde rozčarování z nefunkčnosti právního státu ve věci vraždy novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Připomíná kauzu Davida Ratha a jeho krabice s vínem – je to šest let od zadržení vlivného politika, ale pravomocný rozsudek je stále v nedohlednu. „Koho budou volit Slováci, až se jim v důsledku vyšetřování začne hroutit politický systém jako v Itálii v 90. letech? Kotlebu? Polská a maďarská zkušenost ukazují tím směrem,“ spekuluje Cvek.

Podle Cveka k rozpadu morálky slovenských voličů povede i samotná představa, že masové demonstrace mohou v „našem postkomunistickém světě“ něco změnit. Reálně se jimi docílilo pouze výměny „Ficovy vlády za Ficovu loutkovou vládu,“ míní Cvek. Pokud se iluze, že mohou voliči něco změnit demonstracemi, bude propagovat i nadále, povede to podle něj k zvýšení voličské frustrace a cynismu. V konečném důsledku pak prý takoví voliči uvěří neonacistům. „Instituce nemohou změnit voliči při demonstracích, dokonce ani ve volbách. To je veliká lekce z vývoje postkomunistické Evropy. Jedinou nadějí je postupná personální obměna, kdy se do vedoucích funkcí v institucích snad konečně budou dostávat kvalitní lidé se západní mentalitou. Je to běh na dlouhou trať, ale musíme doufat, že se to stihne dříve, než zoufalí voliči zlomí nad demokracií hůl definitivně,“ doufá Cvek.