Brusel nám nepřinese nic dobrého. Virus ukázal, že stát nefunguje. Anarchokapitalista Urza bez servítků

03.06.2020 21:55

ROZHOVOR Koronavirová krize ukázala nefunkčnost státu jako instituce, myslí si český průkopník anarchokapitalismu Martin Urza. K úvahám o zákonem vynucené soběstačnosti naší republiky rázně podotýká, že jde o „cestu do pekel“. „Vzít tento ukazatel a snažit se ho vynutit vládními nařízeními je jako říct si, že když člověk není nemocný, nemá horečku, takže všechny lidi vyléčíme tím, že začneme vyrábět teploměry, které neukážou více než 37 °C. Je to absurdní!“ odmítl. A zhodnotil i plán německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona týkající se evropské koronavirové pomoci. „Politici v Bruselu nám nepřinesou nic dobrého,“ varoval.

Brusel nám nepřinese nic dobrého. Virus ukázal, že stát nefunguje. Anarchokapitalista Urza bez servítků
Foto: Repro Youtube
Popisek: Martin Urza na videu o své knize
reklama

Anketa

Hrozí v Evropě podobné nepokoje jako v USA?

89%
11%
hlasovalo: 9667 lidí
Ukázala koronavirová krize na některé závažné chyby ve fungování našeho státu? 

Domnívám se, že spíš ukázala nefunkčnost státu jako instituce; tedy nejen toho českého, i když tu samozřejmě máme svá specifika – třeba takový předseda vlády asi nikde jinde není.

Myslím, že zde není dostatek prostoru pro poskytnutí vyčerpávající odpovědi; na druhou stranu jsem během koronakrize tvořil text, o kterých bych se se čtenáři rád podělil, když dovolíte:

Článek si můžete přečíst ZDE.

Mnozí lidé by naopak koronavirovou krizi a s ní spojená opatření použili jako trumf v debatě s vámi – stát je potřebný, při jeho neexistenci by se nákaza šířila bleskovou rychlostí, kdo by jinak zavřel hranice a izoloval obyvatelstvo? Jak na to reagovat?

Takový „trumf“ považuji za dost pochybný až paradoxní; vždyť přece vlády (jako příklad můžeme vzít tu naši; ale jiné nejsou o nic lepší), které věděly o nákaze už od prosince či ledna, ještě v únoru ujišťovaly občany, že se nemají čeho bát, že není důvod k panice a není důvod například rušit lety. Premiér veřejně lhal do médií o zásobách zdravotnického materiálu.

Fotogalerie: - Rouškolidé

Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...
Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...
Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...
Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...
Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...
Od úterý je pro cestující v pražské mhd rouška zak...

Státy (minimálně ty evropské, ale totéž platí i pro USA) měly měsíce na reakci; ty nevyužily ani k tomu, aby nakoupily ochranné pomůcky v dostatečném počtu, natož aby podnikly nějaká opatření či zavřely hranice. Zareagovaly panicky, chaoticky… a především až v době, kdy jsme tu měli první nakažené – tedy pozdě.

Bezstátní společnost neznamená společnost bez pravidel; když mluvím o anarchii, nemluvím o chaosu, nýbrž o decentralizované společnosti. Krásně to vystihuje tato slovní hříčka: „Anarchism doesn’t mean no rules, it means no rulers.“

Nechci se opakovat, ale i na toto téma jsem během koronakrize napsal článek, o kterých bych se se čtenáři rád podělil; najdou v něm odpovědi na otázku, kdo by bez státu mohl řešit pandemii:

Článek si můžete přečíst ZDE.

Fotogalerie: - S rouškami i bez

První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...
První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...
První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...
První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...
První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...
První schůze sněmovny po uvolnění mimořádných opat...

Pokud se bavíme o tržních řešeních těchto náhlých katastrof – hojně diskutovaná byla praxe některých podnikavých lidí, kteří v lednu a v únoru s předstihem vykoupili ochranné pomůcky, aby je posléze prodávali s výraznou přirážkou. Jak se na to dívat? A máme tomu bránit? Mnozí lidé to označovali za neetické.

Chápu, že a proč se to lidem nelíbí; naopak bylo krásné sledovat, kolik lidí bylo ochotno pomáhat bližním v nouzi nezištně. Na druhou stranu tam, kde se nezištné pomoci nedostává (protože jí prostě není dost), je nabídka drahé pomoci lepší než vůbec žádná. To platí i pro překupníky – ačkoliv je všichni nenávidí, právě díky nim lidé nevykoupili všechny ochranné pomůcky okamžitě, ale dostalo se i na ty, kdo nezareagovali včas (byť si pak museli připlatit).

Člověk, který pomáhá druhým, protože má dobré srdce, si zaslouží uznání. Kdo však pomáhá ze sobeckých zájmů za peníze (třeba i za velké peníze), v mých očích pořád dělá víc než ten, kdo nepomáhá vůbec. Jeho pomoc můžeme kdykoliv odmítnout, čímž je nám pak stejně platný jako ten, kdo nedělá vůbec nic.

Připadá mi absurdní, když lidé, kteří ostatním třeba nepomáhali vůbec nijak, nadávali těm, kdo pomáhali draze. Je samozřejmě každého věc, zda se rozhodne pomoci, či nikoliv; a nikomu nevyčítám nečinnost. Když se však rozhodnu dál žít svůj život a pro ostatní nic zásadního nedělat, styděl bych se kritizovat někoho, kdo pro ostatní dělá alespoň něco (byť ze sobeckých zájmů) a nechává si za to (třeba i hodně) platit; vždyť nikdo není nucen od něj nic kupovat, takže přinejhorším lze jeho (drahou) nabídku prostě odmítnout.

Další věc jsou reálné dopady takového jednání; bez ohledu na to, co si myslíme o motivacích těch, kdo se snaží na krizi obohatit, zvýšené ceny zdravotnického materiálu jednak omezují plýtvání a jednak zvyšují motivaci k jeho výrobě a distribuci. Jsou to základní ekonomické zákonitosti; tentokrát bych se s čtenáři rád podělil o video, kde jsme přesně tohle vysvětlovali:



Sdílení článků a videí vážně nebylo mým záměrem, ale když obsahují odpovědi na otázky, které mi teď kladete, přišla by mi škoda je čtenářům neukázat.

Mnozí lidé brblali“ kvůli opatřením, která zakazovala pohyb, chození do restaurací, nařizovala nošení roušek apod. Co to vypovídá o českém národě? Změnil se, nebo byl takový vždy? Je za tím jakási přirozená touha po svobodě? Co roušky znamenaly pro vás?

Coby individualista nerad vynáším soudy o českém národu; ostatně úplně stejně jako o jakémkoliv jiném.

Já osobně roušku nosil (a mnoho opatření přijal) dávno předtím, než to bylo povinné; a nosím ji stále (kromě toho stále omezuji svůj pohyb mezi lidmi). Nepatřím sice k žádné rizikové skupině (vlastně spíš naopak, navíc mám skvělou imunitu), ale snažím se být ohleduplný k ostatním, nerad bych někomu ublížil; za to mi ta trocha nepohodlí stojí.

Existuje podle vás v tomto směru jakýsi generační rozdíl? Že například lidé, kteří mládí prožili ještě za socialismu, si „bezstátní“ existenci neumějí představit, zatímco u generace dnešních dvaceti- a třicetiletých je taková myšlenka vcelku rozšířená? A čím to je?

Pravdou je, že myšlenky, které prezentuji, kladně přijímají nejčastěji mladí lidé kolem třiceti let. Samozřejmě to není vždy pravidlem – znám anarchokapitalisty pod patnáct i nad sedmdesát.

Lepší přijetí mezi mladými lidmi může být způsobeno i tím, že nepamatují minulý režim, avšak roli určitě hrají i jiné faktory. Za nejpodstatnější považuji to, že mladí lidé se dokážou lépe adaptovat na změny a představit si život v bezstátní společnosti – je to logické, jelikož ve státu nežili tak dlouho jako lidé starší.

Vy jste z generace „mileniálů“, tedy lidí, narozených mezi lety 1982 a 2000. Jde o první generaci bez přímé zkušenosti se socialismem, o generaci, která vyrůstala na přelomu tisíciletí v demokratickém a západním Česku. Obstojí podle vás mileniálové v ekonomicky těžších časech, které po koronaviru pravděpodobně přijdou?

Asi jak kteří; nepřikládám až takovou důležitost tomu, do jaké generace patříte, jako tomu, co jste za člověka a co dovedete.

Zejména u mladé generace se šíří názor, že budoucnost je černá a „dobře už bylo“. Tyto názory zaznívaly ještě předtím, než se tu objevila koronavirová krize. Jsou podle vás důvody k takovému pesimismu? A pokud ano, jaké to jsou?

Máte pravdu, že tyto názory zaznívaly ještě předtím, než se objevila koronakrize. Zaznívaly již před desítkami let. Před stovkami let. A dokonce je můžeme najít i v prastarých textech dochovaných ještě déle. Někteří lidé jsou prostě pesimisté, vždy tomu tak bylo a vždy bude.

Osobně si myslím, že žijeme v naprosto úžasné době. Jsem nesmírně vděčný za možnost žít svůj život; jsem vděčný za možnost žít ho právě teď a tady. Samozřejmě na světě existuje celá spousta různých negativ a zlých věcí. Považuji za správné k nim nebýt lhostejný a snažit se dělat svět ještě krásnějším místem, než jakým už je; trudnomyslnost však ničemu nepomáhá – naopak demotivuje.

Fotogalerie: - Zavřené krámy

Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...
Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...
Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...
Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...
Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...
Projděte si s námi pár cedulí na dočasně zavřených...

V souvislosti s koronavirem se otevřela debata o soběstačnosti Česka. Je to myšlenka, kterou má smysl rozvíjet? Hovoří se hlavně o zemědělství a průmyslu. A jak to udělat, když jsme tak výrazně hospodářsky navázáni na Německo?

Je důležité nezaměňovat příčinu a důsledek. Byla-li by soběstačnost důsledkem toho, že máme tak kvalitní, levné či jinak skvělé výrobky, že si je lidé sami kupují, určitě by to bylo krásné. Proti takové soběstačnosti – tedy dobrovolné, která je důsledkem, určitě nic nenamítám.

Avšak soběstačnost, která má být zákonem vynucena, není nic než cestou do pekel. V takovém případě se jedná jen o omezení spotřebitelů; prostě a jednoduše bychom omezili jejich možnosti nakupovat od toho, od koho nakupovat chtějí. Šlo by o umělé omezení konkurence, což je vždycky špatné; jednalo by se o umělé omezení dělby práce, která nám přináší blahobyt. Zákonem vynucená soběstačnost se negativně dotkne nejen kvality zboží na pultech, ale také našich peněženek; za rozmary politiků jako vždy zaplatí obyčejní lidé.

Soběstačnost jako přirozený důsledek skvělé kvality či nízké ceny je fajn – ale je to pouze ukazatel toho, že děláme věci dobře. Vzít tento ukazatel a snažit se ho vynutit vládními nařízeními je jako říct si, že když člověk není nemocný, nemá horečku, takže všechny lidi vyléčíme tím, že začneme vyrábět teploměry, které neukážou více než 37 °C. Je to absurdní!

Nechci se opakovat, ale přesně na toto téma jsme nedávno natočili video, kde soběstačnost podrobně rozebíráme:

Ekonom Tomáš Sedláček dlouhodobě hovoří o „fetiši růstu HDP“, kdy podle něj sledujeme jen to, jak naše ekonomika roste, a přehlížíme všechny ostatní aspekty rozvoje. Má Sedláček pravdu, nebo jen „sytý hladovému nevěří“? Budou mladí lidé podle vás na slova „hospodářský růst“ nahlížet jinak než dnešní čtyřicátníci či šedesátníci? Vejde do popředí například environmentální a etické hledisko?

Ačkoliv s Tomášem Sedláčkem v lecčems nesouhlasím, „fetiš růstu HDP“ taktéž kritizuji, byť možná z jiných důvodů než on. HDP je podle mého názoru neuvěřitelně zkreslený ekonomický ukazatel, do kterého se řada negativních vlivů promítá pozitivně a řada pozitivních vlivů negativně. Ne že by neříkal vůbec nic, ale rozhodně bych ho nebral tak dogmaticky, jak tomu dnes bývá zvykem.

Fotogalerie: - Uvolňování protikoronavirových opatření

Představení podmínek pro třetí vlnu uvolňování pro...
Představení podmínek pro třetí vlnu uvolňování pro...
Představení podmínek pro třetí vlnu uvolňování pro...
Představení podmínek pro třetí vlnu uvolňování pro...
Milan Hnilička, předseda Národní sportovní agentur...
Adam Vojtěch, ministr zdravotnictví a  Karel Havlí...

Na druhou stranu se domnívám, že ekonomický růst je dobré sledovat, pokud doopravdy znamená to, co by znamenat měl, tedy zvyšování životní úrovně lidí a jejich spokojenější životy. Bohužel v důsledku státních zásahů a deformací trhu bývají ekonomické zájmy často odtrženy od reálných zájmů skutečných lidí. Ekonomický růst není jen nějaký abstraktní pojem; znamená lepší lékařskou péči, lepší dostupnost informací, více volného času a odpočinku nebo možnost rodičů dopřát svým dětem lepší vzdělání.

EU je projekt jen pro dobré počasí, zní nyní, když jsou mnozí z postupu Bruselu vůči koronakrizi skeptičtí. Navíc se rodí plán Merkelové a Macrona, který by i nás mohl zavázat k tomu, abychom pomohli zemím EU zasaženým virem (a které jsou i tak na hraně ekonomického kolapsu) čili Itálii, Francii nebo Španělsku. Jde o prostou solidaritu, nebo bude naše země vysávána silnějšími? Jaký postup zvolit?

Nechme lidi rozhodovat, za co utratí své peníze. Solidarita by měla být dobrovolná. Socialisté se ji bohužel snaží vynutit na všech úrovních – státních i nadstátních. Takové snahy vždy nakonec přinesou víc škody než užitku. Politici v Bruselu nám nepřinesou nic dobrého; na rozdíl od drtivé většiny kritiků EU (mezi které se též počítám) si však nemyslím nic lepšího ani o politicích z Prahy. Laissez-faire!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Marek Korejs
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Prodali české zlato v nejhorší možnou dobu! Ekonom Kovanda odhaluje hrůzu z konce 90. let

22:11 Prodali české zlato v nejhorší možnou dobu! Ekonom Kovanda odhaluje hrůzu z konce 90. let

Cena žlutého zlata na světových trzích stále nepřetržitě roste. Ekonom Lukáš Kovanda se hrozí nad tí…