Buďme vlídní, říká místostarosta Lachnit. Svět bude přívětivější, dodává

27.04.2014 17:35

„Vlídnost. Slovo, které téměř zmizelo z našeho slovníku. Podíváte-li se do starších knížek, snadno zjistíte, jak jeho frekvence v běžném společenském styku klesá. Žádný úřad, žádná instituce nikdy nedokáže vyhovět všem našim potřebám, požadavkům a přáním. Je ale obrovský rozdíl, zda nás při projednávání našich záležitostí ponižuje, nebo je k nám vlídná. Pokud využívá své převahy a posouvá nás do polohy prosebníka, nemáme dobrý pocit, i když nám vyhoví,“ začíná svou úvahu JUDr. Petr Lachnit, zástupce starosty MČ Praha 5. A pokračuje…

Buďme vlídní, říká místostarosta Lachnit. Svět bude přívětivější, dodává
Foto: Redakce
Popisek: Petr Lachnit, zástupce starosty Městské části Praha 5

Platí to všude. Jenom si všimněte, jak se k vám najednou jako obratem začne chovat prodavačka, když jsme vlídní. V devadesáti procentech případů bude také vlídná.

Ve své funkci dělám všechno, abych přesvědčil úředníky našeho úřadu, aby byli k lidem vlídní. Jenomže bez vaší podpory to prostě nepůjde. Nebudete-li se pokoušet také chovat vlídně, patrně příliš neuspěji. Mohu úředníky nutit, ale pokud to bude jenom z donucení, vytratí se obsah. Vytratí se z jejich reakce upřímnost a bude málo věrohodná.

Stykem s úřady netrávíme převážnou část života. Stykem s lidmi ano. To neznamená nic jiného, než potřebu změnit chování vůči sobě samým.

Výhrůžky a vydírání nesluší nikomu

Výhrůžky, vydírání nesluší úřadům ani lidem. K neznámému člověku bychom neměli a priori přistupovat s nedůvěrou, která snadno přeroste v aroganci. Se špatně potlačovanou agresivitou. Takový přístup vždycky zavání nedostatkem sebedůvěry, vlastní nejistotou. Přestaňme se prosím neustále vzájemně vychovávat. Začněme se tolerovat. Tím samozřejmě nemyslím tolerovat protispolečenské chování. Jde mi pouze o obyčejnou lidskou toleranci vkusu, zájmů a hodnot. Respektujme druhého člověka. Respektujme jeho lidství. Dříve nebo později se i on naučí respektovat nás. Opusťme to klukovské: Zahoď ten kámen – zahodím, až ho zahodíš ty. Taková cesta nikam nevede. Nikdo pak ten kámen nemůže zahodit první, aniž by ztratil svou důstojnost. A chodit pořád s kamením po kapsách není pohodlné.

Neočekávám, že se po přečtení této úvahy stane zázrak. Ale pokud se každý z nás pokusí jenom zcela nepatrně zjemnit své chování vůči druhým, bude to téměř jistě znát. Svět kolem nás se určitě stane příjemnějším.

Chci, aby úřad, který zastupuji, byl k lidem vlídný. Neodradí mě, ani když lidé k úřadu vlídní nebudou. Jenom nám to asi bude trvat daleko déle, než bychom rádi.

Je mnoho nehezkých věcí, které v životě změnit nemůžeme. Zkusme tedy měnit alespoň to, co měnit můžeme.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: ava

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Další články z rubriky

Ani Hitler si to nedovolil. Ochranný artefakt naší země vyvezen do Německa. Katolík drtí Pavla. V neděli akce

18:35 Ani Hitler si to nedovolil. Ochranný artefakt naší země vyvezen do Německa. Katolík drtí Pavla. V neděli akce

„Pokud ten pán neví, co se stalo 15. března 1939, tak je otázka, jestli je pro výkon funkce preziden…