Lipovskou do televizní rady navrhla Česká biskupská konference (ČBK), už od oznámení její nominace se na hlavu ekonomky i biskupské konference snášela pořádná vlna kritiky. Prý nemůže být členkou Rady ČT, protože zpochybňuje smysl existence veřejnoprávních médií. Vyčítána jí byla i činnost pro Institut Václava Klause.
Poté, co byla ve středu do rady zvolena, přišla další ostrá vlna kritiky. Od té doby již několikrát přemýšlela nad tím, zda by nominaci vůbec přijala, kdyby předem věděla, co přijde. „Můžu říct, že za těchto okolností bych do toho šla znovu. Posílilo mě to. Uvědomila jsem si, kde mám mantinely, co ještě snesu,“ uvedla Lipovská.
Všechen vztek, který se začal snášet na její hlavu, pojala jako příležitost přestat se bát. „Ztratila jsem díky tomu ten živočišný strach, který máte, když narazíte na zlobu, nenávist a na lidskou hloupost,“ popisovala své pocity. „Došlo mi, že pokud budu mít panický strach z toho, co přijde, kdo na mě zaútočí slovně, nebo v práci, že se zblázním,“ dodala s tím, že ona sama útoky zvládá, ale její rodina to snáší podstatně hůř.
Následně připojila vzkaz největším kritikům, kteří se do ní navážejí: „Byla bych ráda, kdybychom si mohli společně sednout k jednomu stolu, vypili kafe a začali se bavit věcně. To by bohatě stačilo,“ myslí si Lipovská. Někdy je podle ní nutné se promlčet, jelikož reagovat na laciné podněty je hloupé a ubližuje to i lidem, kteří takto útočí.
Své oponenty prý chápe, některým nabídla už i spolupráci. „Začala jsem přemýšlet, co je k tomu vede. S řadou z nich jsem se spojila. Někteří neodpověděli, s některými jsme se ale domluvili na spolupráci, že je budu konzultovat, ptát se jich na jejich názory. Budu mít protinázor,“ hovořila Lipovská o tom, že i jejich diametrálně odlišné názory budou pro její novou práci přínosné.
K zuřivým výrokům některých politiků poznamenala, že to byla politická hra. „Samozřejmě vše, co souvisí s Českou televizí, bude vždy politické. Bylo to krásné heslo, že Česká televize je věc veřejná, ale Česká televize je především předmět politický. Bohužel,“ poznamenala ekonomka.
Trvá tak na svém názoru, že Česká televize není dnes veřejnoprávní v pravém slova smyslu. „Když se na to podíváme, tak všechna ta nenávist, všechny ty emoce, které budí, jsou právě v těch místech, kdy se televize reálně odchyluje od toho, co jí ukládá zákon,“ upozornila Lipovská. „Mým cílem je, aby se Česká televize přesně řídila zákonem. Nic víc, nic míň,“ zdůraznila.
Česká televize by se měla vrátit zpátky k veřejnoprávnosti, ke službě. K objektivitě, nestrannosti, vyváženosti. „Vyváženost je pro mě přístup, který vede k hledání pravdy, který maximalizuje šanci, že najdeme pravdu,“ upřesnila.
„Kdybych byla hluboce přesvědčena o tom, že v současnosti hledáme pravdu maximálně možným efektivním přístupem, tak bych pravděpodobně čas trávila jinak než kandidováním do Rady České televize,“ pokračovala Lipovská.
V posledních dnech ji velmi překvapilo, že mnoho lidí, kteří jí vyjadřovali podporu, se k ní po jejím zvolení otočilo zády. „Řada lidí mi v zákulisí říkala: vždyť já vás znám. Já vám fandím. Já to takhle neberu. Ale hráli na jevišti hru...,“ doplnila ekonomka.
V jednu chvíli dokonce uvažovala, že by se z celé té hry stáhla. „Bylo to ve chvíli, když jsem si uvědomila, jak to dopadá na kardinála Duku. Jakým způsobem je vystaven obrovským urážkám, tlaku ze všech směrů. Přitom dokázal velmi srdnatě bojovat. A tehdy mi nejbližší přátelé říkali: ‚Kvůli Dukovi musíš bojovat dál.‘“
Psali jsme:
,.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
