Doba letních dovolených je v plném proudu a s ní, kromě příjemných prázdninových zážitků, i méně příjemné probuzení do reality v případě nákupu zboží v zahraničí. O svou zkušenost se s námi podělili dva čtenáři ParlamentníchListů.cz, kteří vycestovali do slunné Itálie. Pan Martin navštívil sever Itálie, přesněji města Milán a Bolognu. Pan Jaromír zamířil na jih do sicilského letoviska Cefalù. Oba při své dovolené nakupovali potraviny v lokálních obchodech. A pořídili svědectví, které pro Česko vyznívá špatně.

Začneme na chudším jihu Itálie. „Byli jsme v malebném městečku Cefalù, cca 50 kilometrů od Palerma. Nádhera, co vám budu povídat. Takový Český Krumlov u moře. Co nás překvapilo, byla návštěva supermarketu Gourmet Deco. Je to normální supermarket. U vchodu nás zarazil křížek s Ježíšem Kristem – znamení, že jsme přijeli do země hodných a zbožných lidí. Pejsky tam berou do prodejen s sebou a vozí si je v košíku. Modlit jsme se však skoro začali, když jsme viděli nízké ceny, obrovský výběr a očividně vysokou čerstvost nabízeného zboží,“ řekl ParlamentnímListům.cz pan Jaromír. „To si prostě říkáte, že ty němečtí šejdíři působící na českém trhu nás škubou jak slepice,“ dodal. 

Křížek na zdi v italském supermarketu. Foto: Čtenář Jaromír

Balení vajec 10+2 kusů stálo pana Jaromíra 2,19 eura (54 korun). Plato deseti vajec v Česku stojí obvykle 45–60 korun, takže italská vejce jsou na spodní straně průměru. Pomáhá tomu i fakt, že italská vejce spadají do 10% sazby DPH. V Česku platilo donedávna vůbec nejvyšší zdanění potravin v celé Evropské unii, 15 %. Dnes jsou potraviny ve snížené 12% sazbě, ale i tak patříme k nejdražším zemím. V Evropě je běžné danit potraviny mnohem nižší  – 5% sazbou, Italové mají většinu potravin ve 4% sazbě. Tomu odpovídají i další ceny potravin, které nám naši čtenáři poslali.

Kilo kvalitních italských cherry rajčat pořídil pan Jaromír za 2,59 eura (64 korun). V Česku je můžete v akci koupit i levněji (50 korun za kilo), ale běžné jsou spíše vyšší ceny. Za nízké ceny Češi pořídí hlavně masově dovážená rajčata z Maroka nebo ze skleníků ve Španělsku. Kvalitní česká produkce je výrazně dražší a za 50–70 korun koupíte spíše menší balení o hmotnosti 250–400 gramů. 

Účtenka pana Jaromíra ze sicilského města Cefalù

Možná by šlo namítnout, že tyto ceny jsou přizpůsobeny nižší kupní síle obyvatel na jihu Itálie. Ale Cefalù je turistické město. Zkušenost pana Jaromíra z jihu potvrzuje i pan Martin, který tráví dovolenou v bohatší severní Itálii ve městech Milán a Bologna. „Koukal jsem na ty italské ceny. Tohle je ten západ, kde je pro Čecha draho?“ napsal nám pan Martin. Prý má ve zvyku kontrolovat účtenku a při nákupu ho zarazilo, že vlastně neutratil moc peněz. Když šel do obchodu podruhé, ceny si vyfotil. Redakci poslal několik desítek snímků. „Mají nás za blbce, všechno je tu předražené. Češi koupí všechno,“ vzkázal domů. 

Jako příklad poslouží loupaná rajčata, častá ingredience mnoha jídel v českých i v italských domácnostech. Ty úplně nejlevnější české plechovky o obsahu 400 gramů, ze kterých 240 gramů připadá na pevný obsah, stojí 20 korun. Běžná cena u dobrých značek je 24, 29, ale klidně také 40 a více korun. Čtenář ParlamentníchListů.cz pan Martin nám poslal fotografii z běžného italského supermarketu Conad. Balení tří plechovek loupaných rajčat standardní kvality, z domácích italských rajčat, stojí 1,65 eura (40,70 korun). Za plechovku obyčejných rajčat tak Ital zaplatí přibližně 13,50. Nebo může domů vzít samostatnou plechovku o dvojnásobné hmotnosti (800 gramů, 480 gramů pevný podíl) za 1 euro a 9 centů (27 korun). 

Levná rajčata v plechovce. Pan Martin nakupoval na severu Itálie

Pro Itala jsou špagety a těstoviny naprostým základem kuchyně, asi jako pro Čecha pšeničná mouka. Za kilo hladké pšeničné mouky nechá Čech 12,90 koruny, Ital jen nepatrně více (0,59 eura/14,50 koruny). Velký rozdíl nastane, když chtějí oba využít ta rajčata v plechovce a koupí k nim kvalitní špagety. Ty obyčejné, nejlevnější, stojí Itala 0,59 eura (14,50) a Čech za ně zaplatí podobné peníze, někde 13, někde 15, jinde 20 korun. Hůř na tom je tuzemský kupující, když chce jíst kvalitu. Špagety prověřené italské značky Barilla v Česku podle srovnavače Heureka koupíte v rozpětí 48 až 65 korun za půlkilové balení. Pan Martin v Itálii v obyčejném obchodě ty stejné koupil za 99 eurocentů (24,40). 

Stejné je to v případě těstovin z tvrdé pšenice (semolinových). V Česku jsou obyčejně k mání za 40–60 korun, Ital je koupí za 0,85–1 euro (21–25 korun). Výběr je v cizině větší. A kvalita je podle pana Martina také na straně Italů: „Koupili jsme nějaké lepší i ty úplně obyčejné. S tím, co nám prodávají doma, to nejde srovnávat.“ 

Kvalitní italské těstoviny za nízké ceny. K dostání v Itálii

Z nákupu pana Martina vycházely vyrovnaně s Českem základní položky, jako je mléko, máslo, mouka, uzeniny a běžné sýry. Sýrové speciality jsou v Itálii dostupné ve více variantách a za lepší ceny. Stejně jako v Česku je drtivá většina produkce domácí. Velký rozdíl pan Martin zaznamenal u olivového oleje, je ale fér podotknout, že Itálie je jeho významným producentem a Česko jej musí dovážet. Za řecké a italské panenské oleje zaplatí Češi okolo 300 korun za půl litru. Známá kvalitní italská značka Monini stojí v českých supermarketech 309 korun. V italském regálu je litrová lahev k mání za 8,90 eura (220 korun). Kdo chce ušetřit, sáhne vedle po extra panenském olivovém oleji privátní značky supermarketu. Litr stojí 7,49 eura (185 korun). I tento produkt je domácí.

Vynikající panenský olej za poloviční cenu? Musíte jet do Itálie

Sečteno, podtrženo, v italském obchodě jsou ceny buď stejné, nebo nižší než v Česku. O rozdílu ve kvalitě a šíři sortimentu nechť si každý čtenář ParlamentníchListů.cz udělá obrázek sám. Čtenáři pan Jaromír a pan Martin se shodli na tom, že v Itálii koupili lepší zboží a za méně peněz. 

I kdyby ale nákup v Itálii a v Česku stál stejně, zásadní rozdíl je v platech. Dostupná data hovoří jasně ve prospěch italských pracujících. Jejich čistá měsíční mzda činí v průměru 2017 eur, ta česká jen 1490 eur. Ital má v obchodech nižší ceny u základních potravin a k tomu přibližně o třetinu více peněz. To ale mluvíme o pracujících občanech. Mnohem hůře ze srovnání vycházejí čeští senioři. U Italů důchody podléhají progresivnímu zdanění, i tak má ale italský důchodce podle statistik úřadu INPS průměrně 1150–1350 eur měsíčně čistého (28 370–33 300 korun), ten český jen 855 eur (21 080 korun). Je to kromě rozdílné mzdové úrovně dáno i tím, že Italové si po odchodu do penze zachovávají asi 75 % příjmové hladiny z produktivního věku, Češi jen zhruba polovinu. Italové jsou na tom v poměru příjmů seniorů spolu s Řeky a Španěly nejlépe v celé EU.

„Že se mají líp v Německu nám ukázal Fiala. Ani s Itálií se to u nás nedá srovnávat. My jsme opravdu popelnice Evropy, škubou nás jak za protektorátu,“ shrnul svou zkušenost pro ParlamentníListy.cz pan Martin. „Jsem ochoten přimhouřit oko nad tím, že je tam levné a chutné tropické ovoce. To u nás prostě nemáme a musí se to dovážet z jihu. Odpustit však nelze nižší ceny a vyšší kvalitu u uzenin, sýrů či baleného zboží typu čaje, nealka či piva. Víno, to je samostatná kapitola. Za 4 eura dostanete pitelné víno, zatímco v Česku jen jakýsi ocet prodávaný jako víno,“ zakončil svou stížnost pan Jaromír.