„Byl říjen roku 1990 a na obrazovce polské televize spolu hovořili dva čtyřicátníci v plné síle. Lépe řečeno se hádali. Dva někdejší opozičníci, dva šéfredaktoři, každý s vlastní vizí Polska. Adam Michnik už tehdy vedl redakci Gazety Wyborczy. Jarosław Kaczyński naproti tomu šéfoval Tygodniku Solidarność. Svobodomyslně oblečený Michnik na svého oponenta střídavě křičel a smál se mu. Zuřivě gestikuloval, až to působilo nepatřičně. Kaczyński v obleku s kravatou, klidný, uměřený, s chladnýma očima. Nenechal se vyvést z míry, jen občas lehce zbrunátněl,“ píše v úvodu svého komentáře pro Echo24.cz Locie Sulovská.

Autorka naznačuje, že střet, který vidíme v Polsku dnes, nepovstal jen tak z ničeho, ale bublá v zemi už takřka tři desítky let. Po celou dobu se vede spor o to, zda je možné nové Polsko budovat na základech, které položili komunisté. Zatímco liberálové v čele s Michnikem a dnešní Občanskou platformou tvrdí, že to lze, konzervativní Právo a spravedlnost v čele s Kaczyńskim má za to, že komunistický režim byl prohnilý a na jeho základech nové Polsko budovat nešlo a nejde.