Blogerka známá svým blogem www.asijatka.cz do Česka přijela v době, kdy jí bylo skoro pět let. „Pamatuji si to. Vybavuji si moment, kdy mě mamka nese v náručí a jdeme ze schodů ve Vietnamu, od domu, kde bydleli moji prarodiče. A já jsem hrozně brečela, aniž jsem věděla, že to bude na hrozně dlouho, kdy svoje prarodiče neuvidím. Potom si vybavuji moment, a to kdy jsme v letadle – a já tam jím z takového bílého tácu mikrokukuřice. A potom si pamatuji jeden z těch prvních momentů tady v Praze, protože jsme se přestěhovali na pražské sídliště. Bydleli jsme v panelákovým bytě,“ uvedla Do Thu Trang.
Kterou věc by se podle jejích slov měli Češi naučit od Vietnamců a naopak? „Těch věcí je hodně. Jde spíš o to, aby se lidé učili mezi sebou, ne aby se učily národy od sebe. Ale když už tak můžeme generalizovat, to dělám moc ráda. Takže třeba mě napadá, že by se Češi mohli od Vietnamců naučit nebýt tak sobečtí. A naopak Vietnamci by se mohli od Čechů naopak naučit být sobecký,“ poznamenala.
„U mě je třecí plocha mezi tím být zdravě sobecký a být egoisticky sobecký. A já nechci zabředávat do nějakých filozofických úrovní, spíš mi jde o to, že Vietnamci dost žijou sami na sebe. Celý život. Vidím to na svých rodičích, vidím to na té první generaci. Obětujeme spoustu našich osobních – já teď budu hodně generalizovat a budu hodně mluvit v množném čísle – prostě to vychází z toho, že my opravdu žijeme v nějakém komunitním smyslu slova, žijeme v pospolitosti. Důležité je to, aby každý dostal, aby nikdo nebyl ochuzen, žijeme prostě ve velkých rodinách. A to je i ten důvod, proč třeba někdy ti naši rodiče obětovali svoje osobní štěstí, aby mohli zajistit rodinu, aby mohli zajistit širší rodinu. Někdy to prostě nedává smysl. A někdy je to prostě lámané na kolenou. Vědět, kdy říct ne...,“ vyprávěla blogerka.
„Vietnamci žijí velmi komunitně, jsme komunitní národ. Vychází to z náboženství, z toho, jak jsme byli vždycky vychovávaní, ve Vietnamu konfucianismus, částečně funguje patriarchismus, všechny tyhlety prvky se prostě ukazují v tom, že rodina drží pospolu, komunita drží pospolu, všichni si vzájemně pomáháme. A někdy to jde bohužel na úkor toho osobního štěstí,“ sdělila.
Koho z těchto kandidátů byste volili za prezidenta republiky?Anketa
„V Asii nebo v Číně nebo ve Vietnamu stále dobře funguje komunismus, nebo takový ten totalitní stát, protože tam prostě to, že přemýšlíš kolektivně, je něco, co nás učí rodiče odmalička,“ zmínila také Trang. Ona sama politickou situaci ve Vietnamu příliš nesleduje.
Podle ní však komunismus ve Vietnamu nemůže dlouho přetrvat. „Protože nastupuje mladá generace, mileniálové už jsou v práci. Generace Z, která žije moderními technologiemi... a ty moderní technologie prostě udělají svoje, to, že mají nějaký mezinárodní přesah, nebo že ta děcka studují v zahraničí, potom se vracejí do Vietnamu, je to úplně jinačí oproti tomu, co bylo po občanské válce v 70. letech,“ sdělila blogerka.
A řeč přišla i na LGBT komunitu. „Pro mě je to velké téma v tom, že já jsem jako součást téhle velké komunity, takže komunitka v komunitě. Pár let zpět jsme byli ve Vietnamu s kamarády v létě a narazili jsme na druhý Viet pride. Přišli jsme se podívat, bylo to milé uskupení mladých studentů na kolech, kteří měli všude vyvěšené vlajky, duhové vlajky. Měli tam happening a projížděli se tím městem na kolech s vlajkami a všichni jim mávali. Ale podle mě ta starší generace si neuvědomovala tu symboliku a mávala a troubila jim zpátky. To bylo hezký. Ve Vietnamu je to extrémně velká LGBT komunita a my navíc v rodině máme transgendera, respektive jsme tak velká rodina, že se divím, že nemáme víc LGBT lidí, protože čtyři procenta je opravdu málo a je nás mnohem více...,“ poznamenala blogerka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
