Češi pořád hledají viníky, padlo v debatě o Mnichovu. Beneš by to slízl, i kdyby hnal zemi na jatka

Hosty Debatního klubu byl Pavel Letko, křesťanský pacifista, zakladatel internetových stránek pacifismus.cz a redaktor internetového deníku e-republika. Spolu s ním debatoval Tomáš Krystlík, česko-německý spisovatel a žurnalista, autor množství článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce.

Měli jsme se bránit?

Debatu otevřel hned v úvodu Pavel Letko svou otázkou, zda jsme se měli bránit v roce 1938. „Neměli, protože musíme se také ohlédnout, jaké by to mělo následky. Kolik by asi lidí padlo, co by se potom stalo a podobně. Jestli vůbec mělo smysl se bránit, protože otázkou bylo, zda vůbec někdo jako Francie, se kterou Československo mělo spojeneckou smlouvu, přijde na pomoc,“ odpověděl Krystlík.

Pomoc Sovětského svazu? Jen teorie

Vojenskou pomoc Sovětského svazu považuje Krystlík za teoretickou. „I kdyby Polsko nebo Rumunsko dovolilo přechod Rudé armády přes svá území do Československa, tak by asi na úrovni Moravy odhadem podle Ludvíka Krejčího, náčelníka Generálního štábu Československé armády, mohla první vojska Rudé armády dorazit tak asi za šest týdnů, což by bylo pozdě, protože československá armáda by byla zničena,“ pokračoval spisovatel.

V projektu budování opevnění se podle něj počítalo s tím, že armáda zničena nebude a že se ustoupí na Slovensko středem republiky, protože jediná železniční trať, která se dala použít pro těžké náklady, byla v blízkosti Německa a Polska. „Takže by byla lehce přerušitelná. Plánovaný ústup byl středem republiky po silnicích, což byl nadlidský úkol, protože pro silnice, jak víte, těžká technika a děla, představovala dost velkou zátěž. Nehledě k tomu, že by Luftwaffe, kdyby zahájilo letecký útok a přerušilo třeba silnici nebo most, tak by se to celé zastavilo. Ale principiálně pro tento ústup na Slovensko bylo vyčleněno pět jednosměrných silnic...“ dodal Krystlík.

Těžká opevnění jen na severní hranici se Slezskem

„Aby Němci nemohli přetnout Československou republiku vejpůl, tak těžká opevnění byla budována pouze na severní hranici se Slezskem, když pomineme, že něco bylo budováno u Komárna proti Maďarům, což nebylo dokončeno,“ uvedl dále autor množství článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin. „Na severozápadní a jihozápadní hranici byla opevnění lehká. I to naznačuje skutečnost, že se počítalo s tím, že armáda bude ustupovat na Slovensko, tyto těžké pevnosti ji odstíní, ovšem nepočítalo se s anšlusem Rakouska v březnu roku 1938, kdy Rakousko bylo pohlceno Německem. Na jižní hranici nebyly v podstatě žádné pevnosti. To se rychle dostavovalo, něco se tam dostavělo, ale v každém případě hraniční pevnosti měly mezi sebou proluky až desítky kilometrů široké, protože měly být dostavěny až v roce 1951 podle plánu. A Němci velice dobře věděli, kudy by prošli,“ předpokládá Krystlík.

Plány Wehrmachtu

Pro zamezení československého ústupu na Slovensko měl podle česko-německého spisovatele a žurnalisty Wehrmacht v úmyslu provést klešťový obchvat Moravou ze severu na jih ze Slezska a z jihu na sever z Rakouska. „Ten by se jim pravděpodobně povedl a zmařili by celý ústup československé armády a vynutili by si boj v české kotlině,“ konstatoval spisovatel.

Co by dělala Francie?

„Problém další, který není vysvětlen, je, co by dělala Francie. Vše naznačuje, že by Francie neudělala vůbec nic, protože do té doby neměla vůbec žádný, alespoň rámcový plán, jak v případě vojenského konfliktu Československa s Německem budou pomáhat. Mluvilo se něco o tom, že bude dojednáno, že by eventuálně francouzská letadla, když by bombardovala Německo a přelétávala do Československa, byla vybavena leteckým benzinem a létala by zpátky, to ano. Ale konkrétní pohyby vojsk, nebo co by se dělalo, nebylo za celou dobu předválečné republiky s Francouzi domluveno,“ objasnil Krystlík.

Postupem na Slovensko chtěli získat čas

Podle něj se československý generální štáb domníval, že postupem na Slovensko získá asi šest týdnů a armádu zachrání za cenu toho, že české země padnou do rukou Němců, a vyčká na Slovensku do doby, než zasáhnou spojenci, což byla dle Krystlíka věc iluzorní, protože Francie zasáhnout nechtěla. „Ta dokonce signalizovala už od roku 1037, že nebude zasahovat, a to jsou ty příčiny Mnichovské dohody, ať se Češi laskavě domluví se svými menšinami,“ připomněl expert na česko-německé vztahy.

„A Sovětský svaz, to znamená Rudá armáda, nemohla přijít na pomoc, protože rumunská vláda a polská vláda odmítly přechod přes své území. Sice teoreticky existovala možnost, že by dopravovali vojáky s lehkou výzbrojí letecky, protože těžká letadla ještě tehdy nebyla, ovšem veškeré odhady mluví o tom, že letecky by se daly dopravit asi dva tisíce vojáků s lehkou výzbrojí. Otázka je, co by se potom stalo. Mnoho mrtvých. Samozřejmě, že Češi by hledali viníka a viníkem by jednoznačně byl Beneš,“ prohlásil Krystlík.

Stmelily by oběti národ?

Poté hovořil Pavel Letko: „Dneska bych řekl, že je shoda na tom, že vojensky jsme se hájit nemohli, že to nemělo řešení k výhře nebo uhájení něčeho. Bylo to opřeno o pomoc spojenců, která nám byla dopředu odepřena, a další tam byl ten aspekt, že německá menšina měla u nás asi tři miliony Němců. Takže to nebyl nějaký marginální problém. A to soužití Němců a Čechů v roce 1938 bylo prakticky rozbité... Takže je otázka, co bychom tu vlastně hájili, jakou státnost. To je jedna věc, že vojensky to asi hájitelné nebylo bez pomoci spojenců, úmysl původní byl jen pozdržet německý nástup do té doby, než nám Anglie a Francie přijde na pomoc...“ shrnul křesťanský pacifista.

A pokračoval: „Ale někdo zase říká, že je to prohraná válka... A že prohraná válka by měla smysl v tom, že oběti a hrdinství bojů by nějak stmelily národ a Češi cítí hořkost za to, že byli vyzbrojení a vzdali se. Tak se říká, že kdo není ochotný za svobodu položit život, tak potom není té svobody hoden a že to zanechalo nějaké stopy na charakteru národa. Že bojovat mělo smysl i za cenu obětí, jako to dělaly jiné národy, jako třeba Finové nebo Habeš se také bránila s daleko slabší výzbrojí. Neměli jsme se hájit i za cenu obětí? Já si myslím, že ne, protože národ by se měl stmelovat na jiných hodnotách než na vojenském hrdinství a zabíjení lidí. Ale co si myslíte vy?“ ptal se Letko.

Češi by spíš hledali viníky

„Od první republiky dodneška je ta česká mentalita poznamenána tím, jak se vyvíjela z mocnářství. Mám pocit, že Češi by spíš, než by byli naplnění hrdinstvím, tak by hledali nějakého viníka, který to všechno zavinil... V mentalitě Čecha je jasné, že nehledá chyby u sebe, ale nejdříve hledá chyby v cizině. Když to nejde v cizině, tak to hledá u církve, u komunisty, u menšin, jen on za nic nemůže, což si myslím, že by se projevilo i v tomto případě. Proto jsem také zmiňoval, že Beneš si byl pravděpodobně vědom, že když půjde do konfliktu, budou mrtví, budou tisíce mrtvých, desetitisíce mrtvých, že lidé nakonec, až opadne jejich euforie, budou hledat viníka a že bude jednoznačně viníkem on,“ zopakoval Krystlík.

„To, že nechtěl bojovat, o tom svědčí také to, že kdyby chtěl bojovat, tak byl u Vyškova v krytu, kde bylo schováno velení, v uniformě, a ne na Hradě v civilu. Nemohl nic jiného dělat, než jednat jako diplomat. A já si osobně myslím, že to, že nehnal Čechy na jatka, to bylo jedno z mála správných rozhodnutí jeho politické kariéry,“ dodal Krystlík.

Celý díl k vidění níže

Pár slov o projektu

V Debatním klubu již hovořila řada renomovaných odborníků a známých osobností. Mimo jiné ekonom Pavel Kohout, politolog Daniel Solis, novinář Erik Best, advokátka Hana Marvanová, ekonomka Ilona Švihlíková, politolog Lukáš Jelínek a řada dalších.

Debatní klub je pravidelně k vidění na serveru YouTube a také na webu tohoto projektu. O něm jeho zakladatel Alexandr Vojta ParlamentnímListům.cz prozradil: „Rozhodli jsme se soukromou debatu v jisté transformované podobě uvést před naše diváky a pokusit se tak debatě vrátit její rozměr a smysl. Součástí formálních postupů našich debat je i neformální interview, které se debatou prolíná,“ vysvětlil Vojta s tím, že debatéři mají možnost se na tématech předem dohodnout.

Jedinou podmínkou účasti v debatě je podle něj akceptování právního rámce ČR a ovládání českého nebo slovenského jazyka na srozumitelné úrovni. V případě cizojazyčných účastníků debaty je pak nutná shoda na dorozumívacím jazyku.