„Uvažování těch lidí je komické“. U Muzea jsme viděli show s ukrajinskou vlajkou

„Česko neleží na Marsu a Národní muzeum není symbolem naší zaprděnosti.“ I taková slova padla na protestu před budovou Národního muzea v Praze, který uspořádala skupina Kaputin. Dorazily desítky demonstrantů, kteří vztyčili „provizorní vlajku“ a vyzvali vedení kulturní instituce, aby ukrajinské barvy na fasádu vrátilo.

Před historickou budovou Národního muzea na Václavském náměstí se ve čtvrtek večer sešlo několik desítek lidí, aby symbolicky vrátili ukrajinskou vlajku na její původní místo. Happening s názvem Vraťme vlajku na Muzeum!, uspořádaný aktivistickou skupinou Kaputin, byl reakcí na odstranění vlajky letos v srpnu, kdy ukrajinský národní symbol musel ustoupit propagaci aktuální výstavy.

Akce začala v 18.30 na terase muzea. Účastníci protestu, mezi nimiž nechyběli Ukrajinci žijící v Česku, ani čeští aktivisté, nesli transparenty s nápisy jako Vlajka svobody nebo Ukrajina není sama.

Ukrajinskou vlajku pak umístili na dočasné kovové konstrukci před hlavním vchodem. Její vztyčování doprovodili světlem baterek ze svých mobilních telefonů a potleskem.

Vztyčování vlajky

„Svobodná země!“ provolávali demonstranti.

Skupina Kaputin, známá akcemi, jako bylo např. malování ukrajinských symbolů před ruskou ambasádou, označila odstranění vlajky za zbabělé.

Režisérka Olga Sommerová vyzvala vedení muzea, aby vrátilo zpět vlajku Ukrajiny jako symbol svobody. Její odstranění podle ní přivítali ruští propagandisté. Naznačila také, že ředitel muzea Michal Lukeš se možná snaží zalíbit budoucí vládě.

„V srpnu 1968 okupační ruské tanky rozstřílely fasádu Národního muzea, 16. ledna 1969 se tady u kašny zapálil Jan Palach. Jako hořící pochodeň varoval před tím, aby se národ vzdal. Teď jsme v situaci, kdy se zase jedná o další kapitulaci,“ řekla Sommerová.

Dále uvedla, že tentokrát už nejde o život, ale o to, že symbol naší solidarity s Ukrajinou, která bojuje za nás, nemá být znovu vyvěšen. „Ptáme se proč. Myslím, že všichni víme proč. Tři roky tady vlajka visela. A když se sem instalovala, tak generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš v Českém rozhlase řekl: ‚Celé to vzniklo tak, že více než před rokem vypukla agresivní válka. Rusko napadlo Ukrajinu a Národní muzeum na svoji fasádu, na místo, kde se vyvěšují bannery a reklamy, vyvěsilo vlajku v barvách Ukrajiny jako symbol solidarity, jako lidské gesto, jako symbol solidarity se státem, který je napadený, jehož lid trpí, kde jsou zabíjeny děti. Vlajka tam bude viset jako symbol solidarity nadále.‘ To se ale nestalo. Ruská média byla velice nadšená,“ uvedla režisérka.

Potom řekla, že se ptá, kde jsou stateční muži a čeho se bojí vedení Národního muzea. „Té nové politické formace, která nepřeje Ukrajině? Proč se bojí? Vždyť je to nedůstojné. Jak si máme vážit mužů, kteří se bojí něčeho, co vlastně ještě nevypuklo,“ zamyslela se Sommerová.

My nejsme ruský svět

Na akci hovořil také publicista Petr Hlaváček. „Přátelé, chtěl bych vám poděkovat, že jste přišli ukázat, že Česko neleží na Marsu, ale je součástí Evropy a západní civilizace. My nejsme ruský svět,“ řekl Hlaváček a zabrousil i do jiných politických vod.

„Nejsem xenofob, ale přál bych si, aby v Černínském paláci neseděl Turek a nebyl ministrem zahraničních věcí. Nemám nic proti řemeslníkům, ale hnusí se mi, že by ministrem kultury měl být jakýsi klempíř. To by byla úplná katastrofa,“ soudí publicista.

Anketa

Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?

87%

Není

10%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 25678 lidí

Potom uvedl, že ministři se sice střídají, ale generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš zůstává a přežívá úplně všechny. A Hlaváček by si prý přál, aby ředitel vrátil „barvy svobody“, tedy ukrajinskou vlajku, zpátky na budovu Národního muzea.

„Budova Národního muzea nikdy nebyla a neměla by být symbolem etnického českého nacionalismu, izolacionalismu nebo dokonce zaprděnosti. Tahle budova by měla být symbolem sebevědomého češství a evropanství, naší otevřenosti světu. Ukažme odvahu a vezměme si zpátky naši vlastní čest. Ne Baxa, ne Lukeš, my bychom ji tam měli pověsit,“ řekl Hlaváček.

Dále uvedl, že Ukrajina se brání ruské imperiální a koloniální agresivitě. „Pořád je nám, kdo podporujeme Ukrajinu, vyčítáno, že jsme špatní vlastenci. Ale být vlastenec je něco jiného než vykřikovat bláboly ve špatné češtině a urážet lidi, kteří svou statečností brání skutečné evropské hodnoty, jako je svoboda a demokracie. To pro nás symbolizují kluci a holky v ozbrojených silách Ukrajiny,“ zdůraznil řečník.

„Vlastenectví není hanba a odstranění cizí vlajky z Národního muzea není projevem nenávisti, ale respektu k české státnosti. Kdo to nechápe, ten si plete solidaritu s podřízeností,“ napsala na facebook bývalá poslankyně SPD Karla Maříková s tím, že instituce reprezentuje českou kulturu a historii, ne momentální sympatie vlády.

Ukrajinskou vlajku vystřídala hlávka pekingského zelí

Protest proběhl pod dohledem policie bez incidentů a skončil zhruba po hodině. Demonstranti vyzvali ředitele muzea, aby situaci přehodnotil, a slíbili další akce, pokud se vlajka nevrátí. Happening vyvolal i kritiku. Zatímco někteří aktivisté vnímají ukrajinskou vlajku jako symbol odporu proti agresi, kritici ji považují za zbytečné vměšování do neutrality veřejných institucí.

Vlajka visela na fasádě muzea přes tři roky. Aktivisté se ji v minulosti již několikrát pokusili odstranit. V březnu 2023 vyzýval během protivládní demonstrace na Václavském náměstí ke stržení vlajky Jaroslav Popelka, což vedlo k jeho odsouzení na čtyři měsíce podmíněně. Loni v listopadu se před muzeem sešly stovky odpůrců, kteří petici za stažení vlajek z veřejných budov předali do Strakovy akademie.

Vedení Národního muzea vlajku sundalo v srpnu kvůli potřebě propagovat unikátní výstavu fosilií předků člověka Lucy a Selam, zapůjčených z Etiopie – jedinou svého druhu v Evropě. Mluvčí muzea Kristina Kvapilová tehdy vysvětlila: „Vzhledem k nutnosti propagace této světově výjimečné události potřebujeme aktuálně využít všechny prezentační plochy na průčelí historické budovy.“

Jako bylo ParlamentnímListům.cz potvrzeno, sejmutí vlajky souviselo se striktním přáním etiopské diplomacie.

Ani po skončení výstavy se vlajka nevrátila a byla nahrazena jiným bannerem lákajícím na aktuální výstavu – 100 pokladů, 100 příběhů z Národního palácového muzea v Tchaj-peji, jejímž ústředním motivem je hlávka pekingského zelí.

Morální kýč stříká jako vodotrysk

Komentátorka Karolína Stonjeková na to reaguje poznámkou o fangličkářích, kteří si z vyvěšování vlajek udělali zlaté tele.

„Uvažování těchto lidí je vlastně komické. Oni opravdu přijali premisu, že máváním praporem (tu Tibetu, tu Ukrajiny) něčemu reálně pomohou nebo tím zasadí zdrcující úder nějakému diktátorovi. Žijí v obskurním myšlenkovém konstruktu, že když Putin uvidí ukrajinské symboly na budovách v Praze, půjde si hned ze zoufalství podřezat zápěstí. A pokud vlajky budou vlát, má to Rusko nadobro sečtené a vítězství je naše,“ poznamenává komentátorka.

Pokud by se touto logikou řídily malé děti, dalo by se tomu podle ní zasmát. Dospělý člověk, který se utápí v chiméře, že války vyhrává mávání vlajkou, patří podle ní pod vlídný dohled statného ošetřovatele.

„Všechny tyhle trapné bitvy „lepšolidí“, při nichž se varovně hrozí pěstičkou a přeslazený morální kýč stříká jako vodotrysk, nemají ve skutečnosti žádný efekt,“ obává se Stonjeková. Gesta, která jsou Ukrajině platná jak mrtvému zimník, pomohou jen k tomu, aby ze sebe tito lidé měli ještě lepší pocit.