Besedy, kterou uspořádala turecká nezisková organizace Mozaiky Platform Dialog, se zúčastnila pouhá desítka přítomných. Jak host uvedl na úplný začátek, v Budapešti je až 90 000 Židů, ale  jen malá část se hlásí k této národnosti.

Malý a vyvolený národ – problém první

„Všechny země a oblasti měly nějaké své bohy. Když jste šli z jedné zemičky do druhé, tak jste měli svého boha nebo bohy a vedle byli jiní bohové a vy jste se báli samozřejmě těch svých bohů, a když jste šel vedle, tak jste se musel bát těch místních bohů. A najednou přijde nějaký mininárůdek, který v té oblasti byl docela nezajímavý, a prohlašuje, že bůh je jen jeden,“ uvedla na začátku Wittmannová. „Postupem času to velká část světa odsouhlasí. Jenže ten nárůdek vyhlašuje něco, co ti ostatní úplně nepochopí. Práce nebo služba s radostí, protože oni jsou tím konkrétním bohem vyvolení ke konkrétní práci. V momentě, kdy řeknete, že vy jste ten vyvolený, tak ti ostatní vás moc neberou, ať jste vyvolený, k čemu chcete. Jestli k práci, ke službě, lásce. Judaismus tu svou vyvolenost vykládá tak, že vyvolený židovský národ má konkrétním způsobem sloužit bohu. Takže ten nárůdek, který má toho jednoho boha a nejmocnějšího boha ze všech bohů, protože kdo čtete bibli, tak velice často je tam plurál. Takže tenhle nárůdek několik tisíc let nepatřil ke zrovna oblíbeným mininárůdkům.“

Dalším problémem byla podle Wittmannové určitá oddělenost. „Ať už se to týká náboženství, kdy se dělaly praktiky, které ostatní neznali. Řecko, Řím, všichni měli své bohy a mnohdy jimi byli jejich císaři a teď je tu jeden nárůdek, který má jednoho boha, jenž je nad všemi ostatními a miluje tento nárůdek. A má knihu, kterou potom převezmou mnohé národy. Ale ta kniha přece není všech, ta je toho nárůdku. Že ji uznává křesťanství, že islám části knihy také uznává.  Vždyť v koránu se pohybují i ty osobnosti, kterým my říkáme biblické.“