Něco málo přes 120 obyvatel. Žádná hospoda. Žádná pošta. Žádný krám. Vodovod není. Plynofikace není. Elektřina – naštěstí již hezkou řádku let – je. A snad bude i nadále…
Kraj na kraji
Zmínky o sídle jsou od roku 1227, kdy ves patřila pod klášter v Plasích. Vyrůstala zde hospodářská stavení a práce místních lidí živila celý kraj. Ale svět je dnes poněkud jiný…
Při troše štěstí se sem dostanete v odpoledních hodinách a v těch zase doporučuji odjet, protože jinak musíte hezky pěšky, případně spoléhat na občas projíždějící auto. Starousedlíci jsou chápaví, a protože na místních cestách třetí třídy, které jsou samá díra a záplata, může rozumný člověk jezdit jen obezřetně, uvidí vás včas; a většinou i zastaví s chápavým výrazem a se slovy „Chcete svézt?“ si vás pustí do auta, což je na silnicích vyšší třídy dnes již věc nevídaná. Podivují se všichni, i řidiči autobusů, co tady vlastně pohledáváte. Kraj, odkud je to do křivoklátských lesů kolem třiceti kilometrů, je opravdu na okraji kraje. I zájmu.
Jezděte autobusem a staňte se detektivy!
Místostarostka obce Bohy Vendula Soukupová si postěžuje slovy: „Doprava je teď o prázdninách ještě horší. Pro představu: Autobus v šest hodin ráno jede do Kralovic, pak sem přijede ve čtyři hodiny odpoledne. V sedm hodin ráno jede ještě další spoj do Kozojed a ve tři čtvrtě na pět odpoledne z Kozojed. S ním se ale dostanete do Všehrd, a ne dál, a už vůbec ne do těch Kralovic – to jen v pátek.“ Jak vidno, chytré hlavy vybraly pátek jako vhodný den pro jeden spoj v týdnu. Ostatní dny mají všichni utrum. „IDOS má špatně stažené jízdní řády. Moje sedmnáctiletá dcera jela do města, tedy do Kralovic. Autobusem se dostala do Všehrd a tam ji autobus nechal. Odtamtud jezdí soukromník, ale ani IDOS neudává, že tam je jiná zastávka. Když tedy děti zůstanou stát na zastávce ČSAD, kde vystoupily, tak další autobus už tudy nejede. Takže tam čekají marně. Dopravci si to navzájem neřeknou. V elektronických jízdních řádech bezpečně víte, jak jede metro v Praze, ale tady to nefunguje,“ konstatuje místostarostka.
Ten jezdí tak a ten zas jinak... aneb dopravní galimatyáš
Je to opravdu nevídané. V malé obci Všehrdy jsou totiž zastávky určené pro ČSAD a pak pro soukromníka, který jezdí mikrobusem, jenž jsem nepovažoval za „linkový“. Ale řidič byl znalý, neb zahlédl mé obouruč mávání, když jsem na předním skle vozu viděl něco, co mohlo znamenat označení linky. Dobrá duše z ČSAD mne upozornila, že ta správná zastávka je o pár set metrů dále. A protože je níže položená a za zatáčkou, ani bystrozraký, ni šikmooký ji spatřit nemůže. O pravdivosti slov paní starostky Soukupové jsem se přesvědčil osobně. A šťastně opustil toto území, kde, jak mi řekli sousedé, „už ani lišky nedávají dobrou noc, protože tu prostě nejsou“. Nevím, zda měli pravdu, ale faktem je, že panáčkujících zajíců bylo na asfaltové silnici, jež se za pár let jistě stane pouhou prašnou cestou, nadstandardně hodně a působili poměrně nevázaným dojmem.
Žádat se může. Ovšem s nulovým výsledkem
Paní starostka si rovněž posteskla na kvalitu silnic i na další bolest obce: „Máme tady dost dětí, hodně z nich si hraje na točně, což je zastávka autobusů. Shora z kopce do zatáčky každý řidič vletí šílenou rychlostí, a tak jsme tam chtěli dát retardér, aby auta zpomalil. Ale to je silnice třetí třídy a na ni nám nikdo nic nedá,“ stěžuje si na správu silnic i krajský úřad místostarostka. V obci je hodně dětí, takže její apel je dost aktuální. Pro zajímavost – obec nezapomněla ani na ty nejstarší. Je zde nový dům s pečovatelskou službou.
Tři auta do každé vesnické domácnosti
Žena důchodkyně mne u zastávky, „točny“ v obci, chytla za loket: „Doprava nyní upadá. Výborné je sice spojení nízkopodlažními vlaky, kterými jezdím, a vidím, jak jsou lidi spokojení. Někde jede poslední vlak v sedm hodin, a pak už nejede nic. To mají pak lidi chodit pěšky? Všichni nemohou jezdit auty. Ve vesnicích musí mít každý alespoň tři auta, aby žena jela odvézt děti do školy, aby je vezla na kroužky, mužskej jede do práce. Hlavně, že se říká, že se má jezdit za kulturou. Jak se mají ti lidé dostat zpátky, když poslední spoje jedou tak brzo?“ Seznámila mne se svými zkušenostmi ze severního Plzeňska.
„A u těch vlaků – některá nástupiště, kde třeba ten nízkopodlažní vlak zastaví, tak je to tak vysoké, že ženy nemohou vůbec s kočárky vylézt, takže jim zase musí někdo pomáhat jako dřív. Tam, kde je to uděláno nově, tak je to dobré. Jinde ale je třeba úzká cesta kolem vlaku, takže když starší člověk vystupuje, tak se bojí, že by zavrávoral a spadl do kolejí, které jsou víc než půl metru hluboko. To musíte být kaskadéři. Ještě ke všemu se někdy na těch úzkých nástupištích dělají díry, a když prší, jsou samá voda, v zimě pak samý led. Zažila jsem, jak převáželi staršího pána na vozíčku, ve vlaku bylo pár lidí a pomalu všichni, kteří mohli, tak se museli přičinit, aby jej dostali ven.“
„Když je člověk sám, tak má co dělat si platit byt a ostatní věci k tomu, a teď ještě benzín a další věci?“ říká na závěr našeho setkání.
Science fiction: bankomaty a platební terminály
Starší pán se pak v autobuse přidal. Při cestě zpět už někdo jel, sem jsme byli s řidičem sami a mít dvoustovku, asi bych musel ještě v Kralovicích šupajdit rozměnit do vietnamské prodejny. Autobusové nádraží, hrdě nazvané „U WC“, je totiž doslova jen co by kamenem dohodil od jedné z večerek ve městě. Zdá-li se vám název zastávky busů v centru města podivný, je to tak. Nepřeháním. Zastávky se nacházejí u veřejné toalety, a proto tedy tento neotřelý a jistě velmi zapamatovatelný název.
„Peníze, pošťačka, důchody, výplaty. Všichni ve městě si myslí, že to není problém. Kde bychom ve vsích měli nějaký bankomat? Když tu ještě není pošta? Když vyberu ve městě, tak budu s sebou nosit velké peníze? Málokde je v obci bankomat, dokonce se za to prý platí. Hlavně, že ve městě je na každém rohu, tam to není problém. Ale tady široko daleko nic. My se snad na jeden bankomat budeme dívat! Platební kartou si mohu doma tak nanejvýš podložit stůl, aby se nekejval,“ pravil rozhořčeně senior. „Ano, bezhotovostní styk? V hospodě platit kartou? Že by měli terminál? Šílenství, blbost, kravina, bejkárna! Krám! To chci vidět, že by nějaký krám široko daleko bral platební karty. My jsem rádi, že někde vůbec nějakej obchůdek je! Člověk jede autobusem nakoupit!“ Rozesmál se, až byly vidět žluté vykotlané zuby. „Ráno tam a večer zpátky! Mně nic jiného nejede! Táhnu s sebou igelitové tašky jako blázen, jako chorej člověk, co se stěhuje. A přitom tam mám jenom nějaký dlouhotrvající věci. Těžko si asi tady mohu všechno sám vyrábět a pěstovat! Cesta na hovno, krámy nejsou, pošta není, tak už je zbytečné, aby tady byli nějací lidi…“
Rohy a alhokol
Při cestě nemůžete minout dvůr Rohy. V historii jistě zajímavý hospodářský dvůr s velikánskou, dobře zachovalou stodolou. Ostatní objekty jsou v rekonstrukci. Majitelé se to tu snaží trochu oživit, „rodí“ se zde zajímavá pálenice s názvem Rampska. Jméno má od bývalého starosty Ejpovic na Rokycansku Stanislava Rampase, kdysi neúspěšného kandidáta na senátora, který je spolumajitelem areálu, na který když se podíváte, tak vás zabolí ruce. Nechat zpustnout ještě několik let, už by mnohasetletá tradice zdejšího hospodářského dvora byla jen ve starých knihách.
Lahve od alkoholu. Foto: Václav Fiala
Čekání na zítřek
„Venkov bude jenom pro lufťáky a bude pokoj,“ zanadává si velmi starý pán, který si tu rázuje po silnici. „Pražáci si sem přijedou pouze na léto. Na zimu se to tady zabarikáduje. Všechno to pomře a mladí půjdou do města a všechno to skončí a bude tady skanzen. A v městě to bude ideální. Vesnice končí, my jsme fuj, hnus, odpadlíci, volíme všechno špatně. Říkají, že jsme za komunistů kradli. To jsem si pomohl tehdá, nějakým tim pytlem! A teď? Kradou mnohem víc! Prý podpora venkova! Podporujte se sami. Nepodporuje se nic. Všichni se úplně zbláznili. Za komunistů špatný, za Němců špatný, za Napoleona špatný. Všechno je to špatný, ale zítřky budou dobrý. Tak čekáme na ty zítřky. Vždycky do zítřka…,“ nenabil mne příliš optimismem, ale na svůj úctyhodný věk svěžím krokem odcházel a mně se najednou vybavilo rčení jednoho devadesátiletého kmeta: „My se musíme spoléhat jen na své nohy. O holích bych nikam nedošel a na křesle už tuplem.“ Trochu morbidní, ale ze života…
Bohy, Rohy… a volby
Podívejme se ještě, jak občané obce Bohy hlasovali v nedávných letech v různých volbách. V prvním kole přímé volby prezidenta volili Miloše Zemana (25 %) a Jiřího Diesntbiera (19 %). Volební účast v prvním kole byla lehce přes 70 procent, v druhém kole přes 66 procent. Do Poslanecké sněmovny v roce 2013 zde nejvíce uspěla ČSSD (35 %), poté ODS (18,33 %) a KSČM (15 %). Volební účast 58,33 procenta. Do Evropského parlamentu v roce 2014 poslali Jiřího Pospíšila za TOP 09 – volební účast zde byla pouhých 26,67 %. Do krajského zastupitelstva v loňském roce vybrali nejvíce kandidátů za ANO (30 %) – a byť hnutí zvítězilo, v kraji je, jak je tomu v Česku dobrým zvykem, v opozici. Pak ještě místní občané volili ČSSD a ODS a volební účast byla 40,59 %. Do svého zastupitelstva, kde uspěla jediná strana, respektive koalice, zvolili Sdružení nezávislých kandidátů. Účast tu byla 48,8 procenta.
Uvidíme, jak to bude letos na podzim. Vzhledem k všeobecné skepsi nepředpokládám dramatické změny…
V zahradě. Foto: Václav Fiala
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
