Něco málo přes 120 obyvatel. Žádná hospoda. Žádná pošta. Žádný krám. Vodovod není. Plynofikace není. Elektřina – naštěstí již hezkou řádku let – je. A snad bude i nadále…

Kraj na kraji

Zmínky o sídle jsou od roku 1227, kdy ves patřila pod klášter v Plasích. Vyrůstala zde hospodářská stavení a práce místních lidí živila celý kraj. Ale svět je dnes poněkud jiný…
Při troše štěstí se sem dostanete v odpoledních hodinách a v těch zase doporučuji odjet, protože jinak musíte hezky pěšky, případně spoléhat na občas projíždějící auto. Starousedlíci jsou chápaví, a protože na místních cestách třetí třídy, které jsou samá díra a záplata, může rozumný člověk jezdit jen obezřetně, uvidí vás včas; a většinou i zastaví s chápavým výrazem a se slovy „Chcete svézt?“ si vás pustí do auta, což je na silnicích vyšší třídy dnes již věc nevídaná. Podivují se všichni, i řidiči autobusů, co tady vlastně pohledáváte. Kraj, odkud je to do křivoklátských lesů kolem třiceti kilometrů, je opravdu na okraji kraje. I zájmu.

Jezděte autobusem a staňte se detektivy!

Místostarostka obce Bohy Vendula Soukupová si postěžuje slovy: „Doprava je teď o prázdninách ještě horší. Pro představu: Autobus v šest hodin ráno jede do Kralovic, pak sem přijede ve čtyři hodiny odpoledne. V sedm hodin ráno jede ještě další spoj  do Kozojed a ve tři čtvrtě na pět odpoledne z Kozojed. S ním se ale dostanete do Všehrd, a ne dál, a už vůbec ne do těch Kralovic – to jen v pátek.“ Jak vidno, chytré hlavy vybraly pátek jako vhodný den pro jeden spoj v týdnu. Ostatní dny mají všichni utrum. „IDOS má špatně stažené jízdní řády. Moje sedmnáctiletá dcera jela do města, tedy do Kralovic. Autobusem se dostala do Všehrd a tam ji autobus nechal. Odtamtud jezdí soukromník, ale ani  IDOS neudává, že tam je jiná zastávka. Když tedy děti zůstanou stát na zastávce ČSAD, kde vystoupily, tak další autobus už tudy nejede. Takže tam čekají marně. Dopravci si to navzájem neřeknou. V elektronických jízdních řádech bezpečně víte, jak jede metro v Praze, ale tady to  nefunguje,“  konstatuje místostarostka. 

Ten jezdí tak a ten zas jinak... aneb dopravní galimatyáš

Je to opravdu nevídané. V malé obci Všehrdy jsou totiž zastávky určené pro ČSAD a pak pro soukromníka, který jezdí mikrobusem, jenž jsem nepovažoval za „linkový“. Ale řidič byl znalý, neb zahlédl mé obouruč mávání, když jsem na předním skle vozu viděl něco, co mohlo znamenat označení linky. Dobrá duše z ČSAD mne upozornila, že ta správná zastávka je o pár set metrů dále. A protože je níže položená a za zatáčkou, ani bystrozraký, ni šikmooký ji spatřit nemůže. O pravdivosti slov paní starostky Soukupové jsem se přesvědčil osobně. A šťastně opustil toto území, kde, jak mi řekli sousedé, „už ani lišky nedávají dobrou noc, protože tu prostě nejsou“. Nevím, zda měli pravdu, ale faktem je, že panáčkujících zajíců bylo na asfaltové silnici, jež se za pár let jistě stane pouhou prašnou cestou, nadstandardně hodně a působili poměrně nevázaným dojmem.

Žádat se může. Ovšem s nulovým výsledkem

Paní starostka si rovněž posteskla na kvalitu silnic i na další bolest obce: „Máme tady dost dětí, hodně z nich si hraje na točně, což je zastávka autobusů. Shora z kopce do zatáčky každý řidič vletí šílenou rychlostí, a tak jsme tam chtěli dát retardér, aby auta zpomalil. Ale to je silnice třetí třídy a na ni nám nikdo nic nedá,“ stěžuje si na správu silnic i krajský úřad místostarostka. V obci je hodně dětí, takže její apel je dost aktuální. Pro zajímavost – obec nezapomněla ani na ty nejstarší. Je zde nový dům s pečovatelskou službou.