Zatímco ostatní světové bankovní instituce mají tendence podporovat všechna možná odvětví, AIIB se základním vkladem 50 miliard dolarů, který se za posledních několik dní vyšplhal na 100 miliard, se má soustředit především na rozvoj infrastruktury chudších oblastí Asie, tedy na cesty, přístavy, letiště apod.
Samotný její vznik ji na první pohled pasuje do pozice rivala již existujících institucí, které jsou z valné většiny pod správou USA, v případě MMF či Světové banky, a Japonska v případě ADB (Asian Development Bank). Čína je sice součástí ADB, má však pouze 5,47 % hlasovacího práva na rozdíl od Japonska a USA, které mají celkem 26 %, 13 % každý. Čína tímto podtrhuje svůj nástup na pozici ekonomické velmoci. A během půl roku od slavnostního podepsání dohody se k AIIB připojily země jako Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Švýcarsko a další. K 31. březnu, kdy byla poslední možnost ucházet se o členství z pozice zakladatele, čítala členská základna již 37 členů, ze kterých je 9 států mimo Asii. Zároveň je však na čekacím listu dalších 22 zemí, které musejí projít schvalovacím procesem. Mezi ně patří například Rusko, Nizozemsko, Švédsko, Austrálie a Brazílie a s nimi mnohé další. Dosud jediná zamítnutá žádost o členství přišla ze Severní Koreje. Ta totiž nedodala dostatečné podklady o svojí ekonomické situaci, a proto nebyla přijata.
Ze všech světových velmocí se jedině USA vyjádřily, že nemají zájem o vstup do AIIB, hlavně z důvodu potenciálně nejasného vedení banky, a tedy obecné nedůvěry vůči Číně. Zároveň se pokoušely odradit od připojení spousty svých spojenců, především pak Austrálii či Brazílii, a daly najevo svou nespokojenost, když Velká Británie jako první evropský stát podala přihlášku. Tímto se Státy však poněkud izolovaly od aktuálního dění a nyní jsou nuceny svůj přístup poněkud přehodnotit.
Hned po nich je tu Japonsko, které se nepřidalo k první vlně členských zemí z obdobných důvodů jako USA s tím rozdílem, že, jinak velký spojenec Bílého domu plánuje již v červnu s Čínou zavést finanční dialog. Bude to poprvé od roku 2012, kdy na místo japonského premiéra nastoupil Shinzo Abe. Zatím není v plánu žádná konkrétní agenda, Taro Aso, japonský ministr financí, však prohlásil: „Čína se stává hlavní ekonomickou mocí v Asii. Máme mnoho rozličných problémů k diskuzi mezi našimi dvěma zeměmi, například yuan (čínská měna), finance či stínové bankovnictví.“ Jedním z mnoha témat tedy pravděpodobně bude podle agentury Reuters i AIIB.
Čínská Xinhua News Agency však uvádí, že Japonsko je nakloněno přidat se k AIIB s tím, že má již vyhrazeno 1,5 miliardy dolarů na příspěvek. Japonská vláda má už údajně připravený návrh dokumentu o možnosti vstupu do AIIB, který se však bude projednávat v červnu. „Japonský premiér Shinzo Abe je podle zdrojů blízkých japonské vládě od středy silně nakloněn přidat se do tohoto Čínou vedeného projektu a nyní posuzuje všechny vyhlídky.“
The Economist vyslovuje otázku, proč vlastně Čína zakládá další mezinárodní instituci, když už v Asii jedna sídlí, tedy ADB. „Oficiální odpověď Číny je, že Asie má masivní mezery ve financování infrastruktury,“ píše The Economist.
ADB podle nich odhaduje tuto mezeru na zhruba 8 bilionů dolarů potřebných v letech 2010 až 2020. Dosavadní existující instituce nemají šanci tuto díru zacelit ani s vítanou pomocí nově vznikající AIIB. Oficiálně však ADB a Světová banka opatrně vítají nováčka s tím, že „vidí prostor pro spolupráci“.
„Kritici varují, že Čína nemusí dostát vysokým standardům veřejných zakázek, práce a životního prostředí, což je základním úkolem těchto peněžních institucí. Nicméně Čína trvá na tom, že AIIB bude striktní v přejímání nejlepších postupů těchto institucí, jakými jsou například Světová banka. Vzhledem k tomu, že tato banka bude pod drobnohledem, není moc důvodů Číně nevěřit,“ píše The Economist.
Opravdové napětí však plyne z nevyřčeného přesunu moci. Nová banka totiž dopomůže Číně k rozšíření jejího vlivu na úkor USA a Japonska, tedy dosavadních „asijských“ mocností.
„Spojenými státy dosazený šéf Světové banky se zařekl najít ‚inovativní‘ způsoby spolupráce s novou, Čínou vedenou AIIB, když ji přivítal jako ‚velkého nového hráče‘ ve světě rozvoje.,“ píší Financial Times.
Slova Jim Yong Kima jsou předehrou pro setkání MMF a Světové banky, které se koná příští týden ve Washingtonu, a zároveň ukazují na myšlenkový rozkol mezi aktuální vládou USA a Světovou bankou. Dr. Kim již dříve sdělil, že je ochoten s AIIB spolupracovat, v úterý však nabídl svoji největší podporu a učinil z ní jedno z hlavních témat setkání s MMF.
AIIB považuje za „potenciálně silného spojence“ pro Světovou banku, který by se mohl stát „skvělou novou silou“ na pomoc od chudoby ve světě. Kim se zařekl urychleně najít způsob spolupráce s nově vzniklou institucí.
„Pokud světové mnohostranné banky včetně těch nových mohou tvořit aliance, pracovat spolu a podporovat rozvoj ... bude to ku prospěchu nám všem, hlavně všem chudým a nejvíce zranitelným,“ řekl dr. Kim. „Udělám vše, co bude v mých silách, abych nalezl inovativní způsob spolupráce s těmito bankami,“ dodal.
K AIIB se podle některých zdrojů plánovala původně připojit i Kanada, ta však podle The Globe and Mail „... prošvihla klíčovou lhůtu pro přijetí[do AIIB], čímž omezila vliv své vlády na chod této nové instituce“.
Čína však naznačila, že Kanada bude vítaným členem, pokud bude mít zájem. O připojení v tuto chvíli usiluje především opoziční vláda. Zároveň vyjádřila obdobné obavy jako původně Japonsko i USA ohledně průhlednosti vedení AIIB.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
