Personálním zvratům na ministerstvech, které mohou ohrozit stabilitu úřadů a kvalifikovanost rozhodnutí v jednotlivých resortech, patří úvod pravidelného přehledu mediálních zajímavostí. „Jak jsme se o Velikonocích – opravdu vhodné časově ukotvení – dozvěděli mimo jiné ze Seznam Zpráv, koalice se shodla na plánu, jak z úřadů dostat Babišovy lidi. Představitelé pěti vládních stran se prý již dohodli na změně pravidel pro státní úřady tak, aby mohla snáze vyměňovat úředníky a dovést si na ministerstva svoje lidi. Chce toho dosáhnout novelou služebního zákona č. 234/2014 Sb. Jeho první změnou bude zrušení takzvaných odborných náměstků,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Zaslouží si ředitel BIS Michal Koudelka státní vyznamenání?Anketa
Je třeba připomenout, že ty v současnosti nemůže nový ministr snadno vyměnit za své lidi, protože jejich vyhazovu brání právě služební zákon. „Na rozdíl od náměstků politických, kteří ale mohou být na každém resortu maximálně dva. Koalice se shodla na tom, že zůstanou jen náměstci bez přívlastku, které si bude ministr moci měnit podle libosti a jejich počet si určí sám. Současní odborní náměstci se pak přejmenují na ‚vrchní ředitele‘ a dál zůstanou pod služebním zákonem. Pětikoalice podle Seznam Zpráv plánuje změny ve služebním zákonu už od svého nástupu. Na ministerstva si totiž členové vlády mohli přivést jen malý tým svých lidí a musí dál spolupracovat s úředníky, které dosadily předchozí vlády,“ vysvětluje mediální analytik.
Zákon, který pětikoalici nevoní, její strany odhlasovaly
Na této zprávě našel zajímavé nejméně čtyři věci. „Jednak odstraněním ‚odborných‘ náměstků a jejich přesunutím o jedno rozhodovací patro níže vznikne pouze prostor k navýšení počtu náměstků ‚neodborných‘, resp. ‚politických‘ a jejich počet si budou určovat sami ministři. To je úžasná příležitost odměnit hezkými trafikami všechny kamarády pánů ministrů a dalších stranických potentátů. Za druhé: tím, že si noví členové vlády budou přivádět zástupy lidí s rozhodovacími pravomocemi, logicky dojde k postupnému vytěsňování – třeba jen z ‚důvodů nadbytečnosti‘ – lidí, kteří pracují v resortu dlouhodobě, mají své zkušenosti a nemusí se svou práci učit tak jako ti nově příchozí, čímž se zabíjí drahocenný čas,“ podotýká Petr Žantovský.
Za třetí ho zaujala podivuhodná skutečnost při pohledu na hlasovací sjetinu, která přijala zákon o státní službě č. 234/2014 Sb., přičemž dokonce došlo i k prolomení předchozího prezidentského veta. „Pro zákon totiž onoho 24. října 2014 hlasovaly nejen dvě tehdejší dominantní koaliční strany ANO a ČSSD, ale i strany jiné, které dnes proti tomu zákonu tak brojí. Abychom byli konkrétní: ČSSD hlasovala pro 41 hlasy, dalších 9 se zdrželo, nebylo přihlášeno nebo se omluvilo. Zdržel se jediný poslanec, Milan Urban. Klub ANO byl podobně jednotný: 39 pro, 8 nepřihlášeno či omluveno. Nezdržel se nikdo. Nejmenší koaliční KDU-ČSL vykázala 12 pro a 2 nehlasující. V žádné z tehdejších koaličních stran nenajdeme jediný hlas proti,“ připomíná mediální odborník.
Diletantismus nevadí, hlavně když tam budou „naši“ lidé
Za ještě zajímavější však pokládá čísla u tehdejších opozičních stran. „Klub TOP 09: 19 pro, 7 nepřihlášeno či omluveno. Klub ODS pro 12, nehlasovali 4. Opět nikdo proti! A tak jediní, kdo pro zákon kolektivně nehlasovali, byli komunisté, kteří s výjimkou Stanislava Grospiče, jenž byl proti, se hlasování zdrželi, a členové tehdejšího Úsvitu, předchůdce dnešní SPD. Tam bylo 11 přítomných proti a tři byli omluveni. A zde je ten čtvrtý a velmi pádný důvod k podivení. Proč tato fakta nečteme v našem ‚svobodném‘, ‚nezávislém‘ a ‚nestranném‘ tisku a v dalších médiích? Inu, protože se nehodí do propagandistického krámu dnešní vládní hlasovací mašinérie,“ konstatuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přitom si je vědom toho, že po nástupu každé vlády se na ministerstvech obměňuje politický personál. „To není nic divného. Ale odborný personál obvykle zůstává bez ohledu na stranickou barvu ministra. Na odborném personálu totiž stojí stabilita úřadu a kvalifikovanost rozhodnutí v resortu. To jsou zřejmě hodnoty, které pro naši dnešní vládu mají nulovou hodnotu. Co na tom, že se bude rozhodovat diletantsky, hlavně když tam budou ‚naši‘ lidé. Tak si to posichrujeme zákonem, který popře to, pro co jsme sami ne tak dávno zvedali ruce. Lidská paměť je nespolehlivá, a když se jí ve spřátelených médiích trochu pomůže, zapomene se zcela. Hlavně když se to natře liberálně-demokratickou frazeologií. Jenže fráze-nefráze, takhle se chová totalita, nikoli demokracie. Kdy už to konečně lidem v této zemi dojde?“ ptá se mediální analytik.
Bruselu chybí společná definice výchovy k občanství
Ani druhé téma rozhodně nepatří mezi ta, která by nezaujatému čtenáři zvedla náladu. „Za co Evropská unie vyhazuje peníze? Na to se ptá leckdo, ale odpovědí se nedostává. Tedy občas i dostává, ale je nutno kvůli tomu absolvovat strastiplnou túru absurdním eurospeakem oficiálních rozhodnutí, usnesení, nařízení, doporučení a jiných administrativních úkonů této samozvané eurovlády. Čerstvě jsem to podnikl v souvislosti se ‚Zprávou o provádění opatření v oblasti výchovy k občanství (2021/2008(INI))‘, která byla před pár dny zveřejněna. Samozřejmě musíme přeskákat úvodní odkazy na tunu jiných eurodokumentů, abychom se dostali k meritu věci,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Předně se zde zhluboka žehrá nad tím, že dosud v EU „neexistuje společná definice výchovy k občanství; … že výuka výchovy k občanství zahrnuje kombinaci znalostí, dovedností, metod, nástrojů, obsahu, kompetencí, postojů, hodnot a péče a je zásadní pro vytváření solidarity a pocitu sounáležitosti“. „Při sousloví ‚výchova k občanství‘ mi naskočila asociace na někdejší ‚občanskou výchovu‘, v níž jsme se jako žáci za minulého režimu dovídali zásadní fakta o nerozbornosti přátelství a spojenectví se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, též nám byli v růžových barvách líčeni soudruzi Marx, Engels, Lenin a Gottwald, a podle nálady doby občas třeba i Stalin nebo Dubček. Souhrnně se tomu říkalo v 50. letech klapoklidez, kladný poměr k lidově-demokratickému zřízení, a v 80. letech pak mokobuko, morální kodex budovatele komunismu. Jakpak tomu asi budou říkat soudruzi z bruselského VUMLu?“ zajímá se mediální odborník.
Ve falešné hře, jakou s námi hraje, EU barvu nepřizná
Ten, kdo materiál připravoval a schvaloval, je též „znepokojen omezeným zaměřením na evropské a světové aspekty občanství ve vnitrostátních vzdělávacích programech; bere se znepokojením na vědomí, že pouze polovina studentů studujících v EU uvádí, že má příležitosti učit se o Evropě ve škole; … vyjadřuje politování nad rostoucím napětím mezi vnitrostátní a evropskou úrovní ve vzdělávacích programech v některých členských státech; je znepokojen nadměrnou politizací občanské výchovy a jejími důsledky…“ „To je pěkné. Zde je někdo znepokojen nadměrnou politizací občanské výchovy. Jenomže o čem jiném má být vyučování o Evropské unii, ne-li o politice?“ diví se Petr Žantovský.
Tedy o tom, jaká je struktura Evropské unie, jaká je její historie, jaké přednosti a rizika s sebou evropská integrace nese a tak dále. „Přičemž nepochybuji o tom, že ty první dva body vyučovány již jsou a ten třetí pro jistotu nikdy nebude a ani o to v tom úřednickém výplodu nejde. Proč? Protože by se musela přiznat barva, a to se ve falešné hře, jakou s námi EU hraje, přece nedělá. Jak říkával blahé paměti doktor Plzák: ‚Zatloukat, zatloukat, zatloukat.‘ Jenomže on to mínil na situaci relativně bezpečnou, jako je drobná partnerská nevěra. Kdoví, zda by něco na ten způsob vyslovil i ve chvíli, kdy nás Evropská unie žene do války, kterou nechceme. Dost pochybuji,“ poznamenává mediální analytik.
Památník EU do každé obce každého členského státu
A nemůže být jinak, než že onen půvabný eurovýnos korunují lecjaká doporučení. „Mě asi nejvíc rozesmál a zároveň rozplakal požadavek na zavedení termínu ‚euroučitel‘. Pěkná je též výzva, aby došlo ‚k vytvoření evropských odznaků pro školy a univerzity, které aktivně podporují výchovu k občanství; …a též k vytvoření evropské ceny na podporu pedagogů a místních aktérů, kteří aktivně podporují vzdělávání o Evropě‘. Navrhoval bych dát tomu název Řád zlaté dlažební kostky Daniela Cohna-Bendita nebo Podvazkový řád Věry Jourové, aby to bylo genderově vyváženo. Nebo prostě Koniášova medaile,“ doporučuje Petr Žantovský.
Ale naprostým vrcholem všeho nepochybně je výzva Komisi, „aby zvážila možnost podpory vytvoření památníku Evropské unie v každé obci každého členského státu, který by byl pro občany vizuálním symbolem evropské integrace“. „Tomu tleskám. Zpravidla se totiž v obcích vyskytují památníčky připomínající různé minulé války a odboje. Pokud by tento navržený památník hovořil o Evropské unii též pouze v minulém čase, konečně by došla naplnění svého jediného přijatelného smyslu: totiž nepřekážet budoucnosti Evropy a jejích obyvatel,“ má mediální odborník jasno, k čemu jedinému společenství je.
Bláznovství světa je nezadržitelné a vědecky zdůvodnitelné
Závěrečné téma je z těch dnešních jasně nejstručnější, ale zas je větší šance se u něho pobavit. „Poslal mi jeden věrný čtenář mých glos nesoucích společný název Zprávy ze cvokhauzu, který píšu na svou webovku už asi dva roky, úžasnou věc: Nedávno totiž na facebooku knihovny Kramerius narazil na článeček z časopisu Čech z 2. prosince roku 1927, který mnohé věci vysvětluje. Podle – neznámého – autora je bláznovství světa nezadržitelné a vědecky zdůvodnitelné. Nedá mi, abych se o to s vámi nepodělil. Možná i vy tak dojdete k novému stavu poznání. Ovšem nejsem si jist, zda vám to k něčemu bude,“ upozorňuje předem Petr Žantovský.
„Roku 2139 budou na světě pouze blázni. Celý svět začíná bláznit a do roku 2139 nebude na světě nikoho jiného než bláznů. Aspoň tak soudí anglická statistika. A k tomuto stavu svět bude postupovati čistě matematicky. Anglický statistik, jehož jméno se tají, poukazuje na to, že v roce 1859 připadal jeden blázen na 535 zdravých. V roce 1897 jeden blázen na 312 normálních a v roce. 1926 je již poměr 1 ku 150. Lze se tudíž lehce dopočítati budoucnosti. V roce 1977 bude připadati jeden blázen na 100 normálních lidí. A v roce 2139 bude každý člověk bláznem.“ „Na to lze pouze s oním čtenářem unisono dodat: ‚Možná to dnes jde i rychleji, než původně autor spočítal‘,“ uzavírá mediální analytik.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
