Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Nejčastější česká otázka, týkající se voleb, paradoxně došla svého naplnění až v roce 1996. První parlamentní volby v samostatné České republice byly také prvními, kdy se skutečně volilo mezi dvěma tvářemi a dvěma stranami, z nichž obě měly šanci vyhrát. Tehdy se ustálil systém, který pak držel patnáct let – systém, ve kterém si to o vítězství rozdávají pravicová ODS a levicová ČSSD.
Souhlasíte, aby se pokuty za opakované přestupky odečítaly ze sociálních dávek?Anketa
Byl tu Václav Klaus, předseda vlády a nejvýraznější persona české politiky, která od roku 1992 zastínila i Václava Havla. Předseda ODS postavil kampaň na přivlastnění úspěchů posledního volebního období. Sebe a Českou republiku prezentoval jako premianta střední Evropy, hovořil o tom, že naše ekonomika roste „tempem asijských tygrů“.
Současně se mu poměrně dlouho dařilo zdárně odklánět skandály, které jeho první vládu provázely. Ať to byly aféry jeho prvního místopředsedy Petra Čermáka, nebo kauza nákupu Knižního velkoobchodu Miroslavem Mackem, v té době jedním z nejbližších Klausových spolupracovníků.
Proti němu se postavil Miloš Zeman. Ten byl již od roku 1990 jedním z nejvýraznějších poslanců. Před volbami 1992 se po rozpadu Občanského fóra přidal k sociální demokracii. Na začátku roku 1993 vyhrál na sjezdu v Hradci Králové předsednické volby s programem shrnutým do lapidární výzvy „Jít vládě po krku“. Doposud spíše umírněná sociální demokracie se proměnila v hlavní opoziční sílu a naději pro všechny, kterým se za Klausovy vlády nedařilo podle jejich představ.
ČSSD, jež ve volbách v roce 1992 získala 7 % hlasů, v průzkumech volebních preferencí poměrně rychle odskočila všem ostatním a začala dohánět doposud s přehledem vedoucí ODS. Velké ambice měla už v komunálních volbách na podzim 1994, kdy se ještě projevil nedostatek osobností na regionální úrovni. V druhé polovině volebního období už ale byl Miloš Zeman vnímán jednoznačně jako hlavní Klausův vyzyvatel.
Legendárními se staly jejich televizní debaty v pořadu 7 čili sedm dní, vysílané v neděli na nejsledovanější televizi Nova. Jejich tehdejší střety patří dodnes k nepřekonatelným.
Během posledního roku před volbami protestovali proti pravicové vládě železničáři (vedeni legendárním odborářským předákem Jaromírem Duškem), učitelé nebo lékaři z nemocnic (v roli jejich lídra na sebe poprvé upozornil mladý lékař z Motola jménem David Rath). Objevily se problémy v některých velkých podnicích, třeba v kladenské Poldovce. A Miloš Zeman těchto problémů dokázal zručně využít.
Kromě toho dokázal stabilizovat vnitřní strukturu strany. Sociální demokracie, po listopadu 1989 obnovená partou nadšenců, trpěla trvalým nedostatkem organizace, profesionálního řízení a také peněz. Lidé z ČSSD vzpomínali, že po Zemanově zvolení v únoru 1993 nebyl stranický pokladník několik týdnů schopen zaplatit ani účet za občerstvení delegátů sjezdu.
Zemanova kampaň
Před volbami 1996 se ale Miloš Zeman rozhodl zariskovat a za pomoci mnohamilionových bankovních úvěrů nechal připravit skutečně profesionální předvolební kampaň. Podle politologa Lubomíra Kopečka to bylo vlastně poprvé, kdy si strana mohla dovolit velké billboardy nebo odborné proškolení kandidátů v komunikaci a vystupování.
Na začátku roku 1996 tak mohla sociální demokracie spustit kampaň, která zcela změní dosavadní pořádky. Program nazvaný „Lidskost proti sobectví“ nabízel skutečnou alternativu k politice Václava Klause.
A druhým hitem voleb byl autobus Zemák, ve kterém Miloš Zeman dokázal nastavit zcela nové standardy kontaktní kampaně. Zeman neměl poslanecký mandát, takže měl na předvolební kampaň dost času a již tři měsíce před volbami vyrazil na cestu po celé republice. Jeho kampaňový autobus dokázal objet takové množství obcí, že kolovaly vtipy, že do některých vesnic přijíždí autobus jen jednou za čtyři roky.
Zemák kreativně doplňovaly další lidové prvky; například vycházející hvězda ČSSD Stanislav Gross se v kampani předváděl jako strojvůdce lokomotivy, čímž odkazoval ke své původní železničářské profesi.
Vadí vám, že od 1. září by si neočkovaní měli pravidelné testy na covid-19 platit sami?Anketa
Předvolební autobus nebyl Zemanovým originálním nápadem, ale dokázal jej kreativně využít tak, aby měl úspěch u českých voličů. Nezničitelný předseda v něm zvládal desítky mítinků denně a preference ČSSD úměrně k tomu utěšeně stoupaly.
ODS zastihla Zemanova ostrá kampaň naprosto nepřipravenou. Strana si představovala, že za ni budou hovořit její úspěchy, a na rozdíl od ČSSD nebyla schopna si definovat, s čím chce vlastně před voliče předstoupit.
První místopředseda občanských demokratů Libor Novák, který byl současně šéfem kampaně, se ukázal jako politováníhodný popleta, jemuž přerůstali přes hlavu nejen jeho podřízení, ale i všichni, kteří si na kampani největší vládní strany chtěli trhnout něco pro sebe. „Každý si hrál na svém písečku a snahou nebylo vytvořit co nejlepší kampaň, ale urvat si co nejvíc na provizích a úplatcích od různých spřátelených subdodavatelů, posílit si pozici pro další kariéru či vyřizovat si vzájemně účty,“ popisoval atmosféru v hlavní kanceláři ODS jeden ze zaměstnanců.
Občanští demokraté investovali do předvolební reklamy sto dvacet milionů korun, což byla na devadesátá léta naprosto závratná suma, které se jakákoliv jiná kampaň ani neblížila. Americká agentura, kterou si na tvorbu kampaně najali, ale byla naprosto zoufalá z neschopnosti strany říci si, co od kampaně vlastně očekává. Výsledkem bylo množství billboardů a reklam s Václavem Klausem po celé republice, které ale nebyly téměř k ničemu.
Hlavní billboardové heslo „Dokázali jsme, že to dokážeme“ bylo tak sebevědomě arogantní, že vyvolávalo spíše posměch. Volební program ODS nesl nezajímavý název „Svoboda a prosperita“ a obsahoval padesát hustě popsaných stránek, které kromě politických fajnšmekrů nedokázal poctivě přečíst žádný volič.
Miliony od mrtvého pana Bácse...
A do toho šest týdnů před volbami, když byla předvolební kampaň v plném proudu, zcela nečekaně propukla aféra známá pod jménem Lajose Bácse. Ke konci března politické strany měly odevzdat do Parlamentu své výroční finanční zprávy.
Když novináři zalistovali výroční zprávou nejsilnější vládní strany, objevili mezi příjmy dva dary ve shodné výši 3,75 milionu. Ještě zajímavější byla jména dárců – byli jimi pan Lajos Bács z Budapešti a Radjiv M. Sinha, rezident ostrova Mauricius.
Jak poznamenal Jan Bauer v dobové knize Kdo za nás rozhoduje, nebyli jen Bács a Sinha. Mezi dalšími podezřelými dárci bila do očí jména jako Jiří Ovský z Mikulášovic, Jiří Králíček z Ústí nad Labem a Václav Wimmer také z Ústí nad Labem, kteří všichni podarovali ODS dvěma miliony korun, pan Miroslav Schejbal z Milešova měl poslat dokonce 3,5 milionu.
Novináře však zaujalo hlavně duo exotických jmen. Další investigací se zjistilo, že pan Sinha z Mauricia o ODS v životě nic neslyšel, ve střední Evropě nikdy nebyl a od jakéhokoliv spojování s pochybnou milionovou částkou se ostře distancuje. Ještě větším bizárem byl dar od Lajose Básce, který podle pátrání v budapešťské matrice zemřel v roce 1982, tedy mnoho let před vznikem ODS.
Nepřipravená tisková mluvčí ODS při první konfrontaci s novináři upustila perlu, že oba pánové podpořili ODS nejspíš proto, že ji mají rádi, a navíc suverénně sdělila, že strana má od nich k darům darovací listiny. Když následovala klasická otázka: „A mohli bychom je vidět?“, zjistilo se, že žádné neexistují, což šéf kampaně Novák nejistým hlasem vysvětloval tak, že paní mluvčí není právník a neví, co je darovací listina. V těchto kulisách už aféra propukla naplno a pro největší vládní stranu představovala měsíc před volbami naprostou pohromu.
Václav Klaus se pokusil o kontrolovanou likvidaci průšvihu slovy, že ODS zjevně „netušila žádnou čertovinu“, jinak by smyšlená jména nepublikovala a dary uvedla jako anonymní. Ve skutečnosti mu ale právě v tu chvíli došla trpělivost a ve volebním štábu ODS následoval velký „fičák“.
Na začátku května začal kampaň místo Nováka řídit sám, množství expertů okamžitě skončilo, a do centrály ODS Klaus povolal Miroslava Macka. Jeho někdejší blízký spolupracovník a zakladatel ODS opustil politiku po aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Nyní se vrátil jako ten, kdo má straně zachránit kampaň, což byla i v minulých letech jeho silná stránka.
Ostrá kampaň ODS pokračovala Klausovou účastí na vítězném finále mistrovství světa v hokeji ve Vídni, kde se odehrála slavná scéna s poléváním premiéra šampaňským a zpěvem: „Vašku, ty si klasa chlap, ty umíš nejlíp počítat.“ Píseň byla určena Václavu Šaškovi, populárnímu masérovi reprezentačního týmu, ale v předvolebním čase byla využita jako reklama na Václava Klause.
Později vyšlo najevo, že tato show byla dopředu plánována podnikatelem Peterem Kovarčíkem, který se tehdy pohyboval v blízkosti ODS a rovněž hokejového svazu. „Klaus měl tenkrát kolem sebe, jak my v hokeji říkáme, podržtašky, co organizovaly jeho popularitu. Pan Kovarčík zařídil, že v šatně budou lahve se šampaňským, a měl zájem, aby to přivítání bylo opravdu autentické, bezprostřední,“ vzpomínal trenér mistrů světa Luděk Bukač.
Pokud denní počet nakažených covidem-19 opět vzroste do tisíců, budete pro zavírání restaurací a obchodů?Anketa
Souboj obou hvězd české politiky lze nejlépe vyjádřit na „příběhu s helikoptérou“. Premiér Klaus se rozhodl opět kandidovat na severní Moravě, kde v roce 1990 začal svůj politický vzestup. Jako vytížený předseda vlády ale neměl tolik času, takže do odlehlého regionu létal na stranické mítinky vládní helikoptérou, tedy za peníze daňových poplatníků.
Miloš Zeman to označil za „papalášské“ a vysmál se Klausovi tak, že na střechu autobusu Zemák nechal napsat vzkaz „Václave, dobrý let“.
Klaus dokázal zareagovat jen tím, že do jedné televizní debaty přinesl Zemanovi s křečovitým úsměvem jako dárek malou helikoptérku pro jeho dceru Kateřinu.
Konec zlatých časů Václava Klause...
Kromě dvou alfa samců české politiky se před těmito volbami předvedli i výrazně sebevědomější lidovci. Josef Lux, hrající dlouho roli Klausova mladšího partnera, se postupně emancipoval a se stoupajícími preferencemi ČSSD čím dám hlasitěji naznačoval, že spojenectví ODS a KDU-ČSL nemusí být navěky.
Luxovu schopnost osobního zviditelnění v roli bodrého venkovského strýce podle pozdějších vzpomínek závistivě obdivoval i Václav Klaus a jeho politická mazanost se v dalších letech stane základem slavného vtipu o „hadu na tři“.
V roce 1996 zkusil předseda lidovců napodobit kontaktní kampaň Miloše Zemana a nebyl v tom úplně neúspěšný. Rovněž billboardy s heslem „Klidná síla“ měly celkem úspěch.
Volby 1996 byly „billboardové“. Strany vyhazovaly miliony, aby oblepily každý poutač
Zdroj: Screen Youtube
Naopak Republikáni Miloslava Sládka, kometa voleb 1992, ztratili podstatnou část svých voličů kvůli Zemanově ČSSD. Jejich lídr zvolil jako reakci ještě radikálnější rétoriku a výsledkem bylo několik mítinkových výstupů, kterými se posléze zabývaly orgány činné v trestním řízení. Nešlo jen o verbální trestné činy, ale například i o zmlácení televizního redaktora na republikánské akci. Trestnímu stíhání čelilo i několik republikánských poslanců.
Volby konané o druhém červnovém víkendu přinesly těsné vítězství ODS, o několik procent před ČSSD. Do Sněmovny se dostali ještě komunisté, Luxovi lidovci, Sládkovi republikáni a těsně i ODA. Ta v prvních odhadech výsledků figurovala pod pětiprocentní hranicí, ale výsledky z velkých měst, hlavně z Prahy, zachránily straně Jana Kalvody a Vladimíra Dlouhého parlamentní příslušnost.
Klausova pravicová koalice ale ztratila ve Sněmovně většinu. Měla pouze 99 z 200 hlasů. Představa vlády dosavadní opozice v sestavě ČSSD – komunisté – republikáni ovšem byla v zemi, která čerstvě zažádala o přistoupení k Evropské unii, neprůchodná, a ani Miloš Zeman neměl příliš zájmu na tom, aby jeho nezkušení poslanci hned museli přebírat vládní odpovědnost.
Poměrně rychle se tedy vyjasnilo, že nová vláda by měla být opět Klausova, ovšem s „tolerancí“ ČSSD. A Miloš Zeman dával od počátku najevo, že tato tolerance rozhodně nebude laciná. V rámci povolebních vyjednávání předložil několik požadavků, podařilo se mu vetovat dva dosavadní ministry ODS a zapojil do vyjednávání prezidenta Václava Havla.
Při schůzce Havel–Zeman na zámku v Lánech se odehrála jedna z nejslavnějších scén české politiky devadesátých let, která se později objevila v dokumentu o Václavu Havlovi. Zatímco Havel Zemanovi osobně dolévá becherovku, předseda ČSSD jej nabádá, aby obnovil autoritu hlavy státu nad politickou scénou.
Výsledkem bylo pětičlenné jednání Václava Havla se třemi koaličními lídry a Milošem Zemanem. V tomto formátu se s rostoucím sebevědomím všech ostatních aktérů postupně začala rozpadat dosavadní hegemonie Václava Klause. Následující dva roky měly být jedním z nejvýživnějších období českých politických dějin.
Psali jsme:
autor: Jakub Vosáhlo
