Volíš Losnu, nebo Mažňáka? Nejčastější česká otázka, týkající se voleb, paradoxně došla svého naplnění až v roce 1996. První parlamentní volby v samostatné České republice byly také prvními, kdy se skutečně volilo mezi dvěma tvářemi a dvěma stranami, z nichž obě měly šanci vyhrát. Tehdy se ustálil systém, který pak držel patnáct let – systém, ve kterém si to o vítězství rozdávají pravicová ODS a levicová ČSSD.

Byl tu Václav Klaus, předseda vlády a nejvýraznější persona české politiky, která od roku 1992 zastínila i Václava Havla. Předseda ODS postavil kampaň na přivlastnění úspěchů posledního volebního období. Sebe a Českou republiku prezentoval jako premianta střední Evropy, hovořil o tom, že naše ekonomika roste „tempem asijských tygrů“.

Současně se mu poměrně dlouho dařilo zdárně odklánět skandály, které jeho první vládu provázely. Ať to byly aféry jeho prvního místopředsedy Petra Čermáka, nebo kauza nákupu Knižního velkoobchodu Miroslavem Mackem, v té době jedním z nejbližších Klausových spolupracovníků.

Proti němu se postavil Miloš Zeman. Ten byl již od roku 1990 jedním z nejvýraznějších poslanců. Před volbami 1992 se po rozpadu Občanského fóra přidal k sociální demokracii. Na začátku roku 1993 vyhrál na sjezdu v Hradci Králové předsednické volby s programem shrnutým do lapidární výzvy „Jít vládě po krku“. Doposud spíše umírněná sociální demokracie se proměnila v hlavní opoziční sílu a naději pro všechny, kterým se za Klausovy vlády nedařilo podle jejich představ.