„Aktivismus je antitezí sobectví a individualismu. Znamená pro mě ochotu neustrnout a nerezignovat na stav věcí,“ vysvětluje Rychlíková svoje přesvědčení a lidi, kteří v ní snahu se angažovat probudili, popisuje jako „mentální rodinu“.

Uprchlíci jsou v jejích očích jen zástupný problém, hromosvod lidské nenávisti, jakým dříve byli Romové, bezdomovci či nezaměstnaní. „Má to kořeny v devadesátých letech, s těmi se dodnes všeobecně spojuje mýtus o skvělé době, která otevřela příležitosti pro všechny, a kdo tehdy takzvaně neuspěl, mohl si za to sám.“

Na tomto mýtu dnes lpí především pravicové elity. „Volají po tom, aby lidé přijali zodpovědnost za sebe a svůj osud, přitom někteří toho sami nejsou schopni – třeba se jim nechce platit daně, a to ani v systému, který jim skoro vše umožňuje zadarmo,“ konstatuje Rychlíková a dodává, že dnešní veřejnost nezajímá, jak přišli k penězům Tykač, Bakala nebo Krejčíř. „Jejich smysl pro spravedlnost je uspokojen tím, když někdo chytí Roma, jak krade v obchodě rohlík.“