„Aktivismus je antitezí sobectví a individualismu. Znamená pro mě ochotu neustrnout a nerezignovat na stav věcí,“ vysvětluje Rychlíková svoje přesvědčení a lidi, kteří v ní snahu se angažovat probudili, popisuje jako „mentální rodinu“.
Uprchlíci jsou v jejích očích jen zástupný problém, hromosvod lidské nenávisti, jakým dříve byli Romové, bezdomovci či nezaměstnaní. „Má to kořeny v devadesátých letech, s těmi se dodnes všeobecně spojuje mýtus o skvělé době, která otevřela příležitosti pro všechny, a kdo tehdy takzvaně neuspěl, mohl si za to sám.“
Na tomto mýtu dnes lpí především pravicové elity. „Volají po tom, aby lidé přijali zodpovědnost za sebe a svůj osud, přitom někteří toho sami nejsou schopni – třeba se jim nechce platit daně, a to ani v systému, který jim skoro vše umožňuje zadarmo,“ konstatuje Rychlíková a dodává, že dnešní veřejnost nezajímá, jak přišli k penězům Tykač, Bakala nebo Krejčíř. „Jejich smysl pro spravedlnost je uspokojen tím, když někdo chytí Roma, jak krade v obchodě rohlík.“
Tak jak kritizuje naše elity, tak také chválí dobrovolníky, kteří se rozhodli pomoci uprchlíkům. „Předvádějí dechberoucí výkony za hranicí fyzických možností. Je to proces sebeorganizace v přímém přenosu. Díky těmto lidem se při pohledu do tváří uprchlíků stydím o dost méně, navzdory tomu, že 90 procent z nich pořád opakuje, že nejhorší zážitky z jejich cesty za svobodou si odnášejí právě z naší země,“ vysvětluje Rychlíková.
Přijde řeč i na Martina Konvičku. Ten podle ní ví, co říká, a ví, jak má „v lidech vzbudit pocit, že se o ně doopravdy zajímá“. Rychlíková to však hodnotí jako plané řeči, protože sám Konvička nikdy lidem nepomáhal.
Na základě vlastních zkušeností s praktikami veřejnoprávní televize vysvětluje Rychlíková několik svých závěrů. „Došlo mi na tom, jak strašně tu chybí výuka umění diskuze. Důsledky pak vidíme všude kolem. Snaha o kritické myšlení je u nás vydávána za kverulanství, hledání vlastního názoru za vytváření potíží. Vzdělávání je zde na rovině bohapusté indoktrinace bez možnosti alternativ,“ tvrdí aktivistka a dodává, že je třeba zpochybňovat autority.
V České republice je také velké procento mladých lidí, kteří volí pravicové strany. Rychlíková si myslí, že je to z toho důvodu, že je lepší být na jedné lodi s úspěšnými, což je pocit, který v mládeži zvládla vyvolat například TOP 09. „Říká se tomu efekt sekretářky – ta sice pobírá malý plat, ale cítí se statusově lépe, protože pracuje jako asistentka důležitého člověka, a tak neprotestuje.“
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: spa
