Jarmila Klímová se úvodem snažila přiblížit genderovou teorii. Většinová společnost si pojem genderová politika plete a přesně neví, co to obnáší. „Bohužel, většinová společnost si plete pojmy s dojmy a pojem chápe jako zrovnoprávnění mužů a žen ve společnosti, to s tím ale vůbec nesouvisí. Někdo to vnímá jako toleranci homosexuality a lesbické orientace, to s tím samozřejmě také vůbec nesouvisí. Někdo to chápe tak, že je správné, aby se ve školách učilo liberální nastavení vůči různým sexuálním orientacím, a to s tím samozřejmě také nesouvisí,“ upozornila.

Jestliže se tyto bludné intepretace začnou šířit společností, hrozí, že společnost začne být slepě tolerantní k něčemu tak jedovatému, k jádru genderové teorie. „Vnímáme to jako velké nebezpečí. Lidé se pak nezajímají o to, jak je to dětem ve škole vysvětlované. Přirovnávám to k roku 1939, ať se lidé podívají, co vše bylo protlačeno pod rouškou ideologie, která se tvářila jako humánní, svobodomyslná, kdy většina židovské populace také nevěřila, co je možné, a ti, co nevěřili nejvíce, pak vyletěli komínem. Dějiny se opakují, je to pro společnost smrtelně nebezpečné,“ zmínila Klímová koncentrační tábory.

Podle Kytky a Klímové genderová výchova na školách ovlivňuje psychiku dětí a může významně formovat jejich vývoj a identitu. Děti se pak dostávají do situací, které pro nedostatečné znalosti a zkušenosti nemusejí umět adekvátně vnitřně zpracovat.