Výbušné besedy, v jejímž závěru létaly pomyslné jiskry, se zúčastnili velitel městské policie Karel Mach a Marek Šilhan, taktéž od „měšťáků“, dále pak Lubomír Lupták – bezpečnostní expert ZČU, a pro mnohé až anarchistický Václav Drozd, novinář internetového deníku A2LARM.
Montovny s ubytovnami vyrábějí problémy
Marek Šilhan z plzeňské městské policie uvedl: „Pracovní agentury z hlediska bezpečnosti nevnímáme příliš pozitivně. Ze 300 bezdomovců, kteří žijí na území města Plzně, je 80 cizinců a z toho 60 se sem dostalo přes pracovní agentury. Podle toho, co říkají strážníkům, tak dvě třetiny z nich už nebyly zaměstnavatelní od počátku. Měli problémy s alkoholem, psychické problémy, prostě utíkali od nějakého problému už z domova. Takže agentury sem zčásti dovážejí lidi, kteří nejsou na pracovním trhu uplatnitelní. A to bylo od počátku, ti lidé nikdy nezačali pracovat…,“ posteskl si činovník městské policie. „Do ubytoven nechodíme, to nejsou místa, kam bychom mohli vstupovat. Tam bychom mohli vstoupit, jen kdyby tam byl páchán nějaký trestný čin nebo ohroženy životy či zdraví. Prostě do ubytoven nechodíme. Při zásazích tam tak často nejezdíme, v průměru jednou za měsíc. To tam jezdí spíše státní nebo cizinecká policie,“ vysvětlil dále.
Ať firmy platí!
Drozd na to reagoval slovy: „Ubytovny jsou středobodem všeho, žijí tam nejchudší lidé, kteří mají nejvíce problémů. A je to systematický problém České republiky. Je tu relativně prosperující ekonomika, která vyžaduje levnou pracovní sílu. Za hranicemi je spousta lidí, kteří chtějí pracovat v ČR, ale náš stát není schopný nastavit takové podmínky, aby to reguloval nebo dostal to do hranic, které by neškodily městu i státu. Bují tam organizovaný zločin a obchodníci s chudobou mají pré. Ať již zprostředkovatelé nebo poskytovatelé ubytování. Je tu tedy spousta práce v legislativě státu, který by měl nastavit podmínky těm, kteří potřebují pracovní sílu, aby mohli produkovat větší zisky. Když tedy chtějí mít větší zisky, tak by z toho měli odvádět dostatečné daně a plnit nějaké podmínky a svým zaměstnancům by měli poskytnout důstojné ubytování a neměli by čekat na to, že to za ně vyřídí nějací polomafiáni.“
Tedy vystavit podle Václava Drozda účet těm, kteří chtějí mít pracovní sílu „…a ne aby to dotoval stát. Firmy by měly mít vlastní iniciativu. Tady se děje to, že náklady, které ekonomický model nejen v regionu, ale v celé republice je – tedy levné montovny, kde se dávají nějaké plastové díly do aut či nějaká elektronika, z nichž většina zisků shrábnou „matky“ přes daňové ráje a nezůstane tady nic. A lidi berou, když je to dobré, průměrné mzdy, ale většinou nižší. Když firmy by chtěly mít ještě nižší mzdy, tak by měla existovat nějaká politická síla, která by tlačila především na společnosti, které nesou zodpovědnost za to, jaký tady máme ekonomický model. Měli by se snažit zlepšit podmínky všem, nejen zahraničním pracovníkům. Aby nevznikala nezdravá sociální konkurence a velký dumping, což se tu ve velkém děje,“ konstatoval novinář.
Lupták ze Západočeské univerzity k tomu připojil informaci, že v roce 2017 provedla cizinecká policie nejvíce kontrol právě v Plzeňském kraji. „Je tu nejvíce přihlášených cizinců o práci.“
Jeden bez druhého aneb mladoboleslavská Škodovka si myje ruce
Mladá dívka z auditoria připomněla problémy v mladoboleslavské Škodovce. A Drozd na to reagoval slovy: „Mně říkají lidé v Mladé Boleslavi, že se ve městě nestane nic, s čím by Škodovka nesouhlasila. Ta má tak velký vliv, i na rozhodování politiků, že není možné, že by se tam dělo něco bez jejich vědomí. Škodovka se od problémů distancuje, dokonce říká, že to nejsou jejich lidé, kteří pro ně pracují. Že prý mají 20.000 zaměstnanců, z nichž jen malé množství jsou ti ze zahraničí. A zodpovědnost hází na zaměstnanecké agentury,“ jednoznačně konstatoval Drozd a pokračoval. „Škodovka se abstrahovala od starosty, který je pro ně toxický… Škodovka prostě nezainvestuje do pořádného ubytování, což by byly pro ni náklady v řádu několika desítek milionů. Ale vyřešilo by to mnoho problémů. Asi nebude standardizovat pracovněprávní vztahy, že by dali lidem důstojné smlouvy s garancemi. Prostě potřebují několik tisíc zaměstnanců, kterých, pokud by se snížila poptávka po autech nebo byly jiné problémy, se mohou rychle zbavit. Cizinci plní roli nájemní rychlé pracovní síly, která vypomáhá, když je potřeba, a když není potřeba, tak se jich firma zbaví.“
Navrch huj, vespod fuj
Terénní plzeňský pracovník Diakonie Viktor Rumpík k tomu dodal, že „… i když je nějaká ubytovna třeba zvenku na pohled pěkná, je prostorově vyloučená. Nemáte kolem dokola kromě montoven nic. Snaha je, aby ubytovna byla blízko montovny. Ale jinak nikde není nic, kde by se ti lidé mohli nějak zabavit, scházet se. Nejde jen o kvalitu ubytování, ale důležité je, kde se ty prostory nacházejí, jak jsou odděleny od ostatních. Jak Zrzavecký, tak Chovanec v minulosti připustili, že by se báli pustit svého syna na Borské pole, aby se mu tam v noci něco nestalo,“ konstatoval mladý Rumpík.
Lupták na to reagoval: „V ubytovnách jsou nejen cizinci, ale je tam také velké množství chudých lidí třeba i z jiných regionů, kteří migrují za prací. Je problém, jak se město a veřejné instituce chovají k chudobě, která je generovaná systémem výroby. Plzeň zatím nedokázala prezentovat nějaké aktivní systémové, strukturální řešení tohoto problému,“ ťal do magistrátu bezpečnostní odborník Západočeské univerzity.
Kde nakupuje minorita, tam majorita nechodí
Šéf městských strážníků Karel Mach konstatoval: „Strážník být všude přítomen nemůže. Nyní se jeví problém Teska na Borských polích. Proč? Tam se nezměnilo nic kromě toho, že tam ti agenturní zaměstnanci chodí nakupovat, protože okolo jsou ubytovny. A majorita tam přestala chodit nakupovat. Naši lidé přestali chodit do prodejny, protože se cítí ohroženi. Když se zeptáte, čím je kdo ohrožuje, jak, nejsou schopní to specifikovat. Je to o pocitu bezpečí,“ uvedl Mach. „Nedostáváme se do faktu, ale pocitu. A to Tesco, přes den ještě ano, ale jak se blíží večer, tak plzeňská majorita přestává chodit.“
Moderátor za oživení v sále souhlasil: „To je pravda, já jsem tam také přestal chodit, protože tam přestali mít různé věci. Možná přestali mít ty věci právě proto, že tam pro ně nikdo nechodil, a to jej začarovaný kruh.“ Takzvané krabicáky si majorita příliš nekupuje, dražší potraviny zase nejsou pro minoritu…
… a co bezpečnost práce?
Mach obhajoval vedení města: „Pan primátor Zrzavecký se celé čtyři roky snažil nastavit určité parametry. Podívejte se, kolik je tady pracovních agentur. U nás se dostáváme k opravdu extrémnímu číslu 2500, aktivních je 2000. Mění neustále majitele. Nemohu generalizovat, jsou i společensky odpovědné agentury. Je tu mnoho cizinců, které sem vozí polská agentura, pro kterou platí jiná pravidla. Vezmou skupinu zaměstnanců a přemístí ji – tady je máte a tečka. Takže pokud je sem dostane, měla by je dostat i zpátky, pokud nejsou zaměstnaní. A nemusí to být tím, že je vyhozen z práce. Známe případy, že týden po tom, co sem přijel, měl pracovní úraz a skončil na ulici jenom proto, že nechodil a nemohl chodit do práce a léčil se. Známe případy, kdy dva Slováci spí pod mostem jenom proto, aby ušetřili za ubytovnu. Oni spí pod mostem a ráno jdou dělat k obráběcímu stroji. Tam je přece riziko, ten člověk nemůže být odpočinutý, je potenciálně nebezpečný i pro někoho jiného,“ uvedl náčelník městské policie.
Psali jsme:
Otázka ryze nerudovská – kam s nimi?
Poté se začalo hovořit o vyvážení bezdomovců a nepřizpůsobivých z regionů pryč – už to prý funguje směrem na Plzeň ze severních Čech, severní Moravy a Mostu. Mach k tomu uvedl: „Jsme u populismu. Ptal jsem se kolegy z Mostu, kam ti lidé zmizeli. Tvrdí se, že když je takto vyvážíte, že za pár měsíců zmizí. Ale kam? Přesunují se z měst na venkov. Může se stát, že se městu ‚povede‘ vytlačit lidi, kteří vadí majoritě, ze svého území, ale přesune se to na území obcí a venkova. Tyto poznatky už jsou citelně zjistitelné jak na trestní, tak přestupkové činnosti. Když se prostě něco neupraví z centra a nechá se to na samosprávě, tak mi to připadá, jako když honíme srnku z jednoho lesa do druhého.“
A co bezpečnost v MHD. Je to problém? „První věc je to, že se nedodržuje přepravní řád. To je věc dopravních podniků,“ konstatoval Mach a překvapil se šokující statistikou: „Máme společné hlídky s revizory, nasazujeme je hlavně na Borská pole. Za tu dobu, co se tam nasazují agenturní pracovníci, až 90 procent z těch lidí neplatilo. Samozřejmě majoritě to vadí. A to vyvolává střety. Pak majoritě vadí, že bezdomovec jede v MHD, nezaplatí samozřejmě, obtěžuje zápachem, svým vzhledem. Těžko vysvětlujete, že když někdo zapáchá a nic nedělá a má lístek, se ničeho nedopouští. To samé je třeba na lavičkách ve městě. Společenská poptávka po tom se prioritně věnovat těmto věcem prostě je.“
Byt pro každého!
Drozd se pak doslova odvázal: „Tím, že není zákon o sociálním bydlení, tak obce nemají povinnost je budovat. I když jsou pozitivní příklady. Například v Brně mají v plánu plné ukončení bezdomovectví. To není takový problém s rozpočtem Plzně jej vyřešit. Pak přejít na další ohrožené skupiny a můžeme se dostat i k cizincům. Město se může stát aktivní v budování sociálního bydlení s regulovaným nájemným, s podporou sociálních pracovníků placených z městských rozpočtů,“ poradil přítomným mladý aktivista-novinář. „Vždy se dostaneme k otázce příjmu a daní. Firmy, které jsou bohaté a využívají zdroje města, by měly platit takové daně, aby tyto všechny možné výdobytky, kterými se řeší sociální problémy, se z toho daly zaplatit. Není to jen řešení shora, rezervy jsou v organizaci pracovníků. Odbory jsou pořád hodně pasivní v řešení otázek cizinců a pracujících migrantů. Nemají rozvinuté nástroje, jak je zapojovat do svých struktur a jak hájit svoje práva, což může být i to bydlení,“ vytkl odborářům Václav Drozd. „Protože práce cizinců je hodně individualizovaná, jak mají mezi sebou nestálé vazby, tak by tu měla existovat nějaká organizace, která se na to zaměří a bude se snažit mezi těmi lidmi budovat solidaritu a vzájemnost.“
Ubytovny se zrušit nedají
Mladý muž z auditoria se neudržel: „Pracuji v charitě a mohu k tomu říci, že lidé, kteří byli na Karlově (vyhořená ubytovna s množstvím zraněných a dokonce s úmrtím, pozn. autora), tak tam nefungovaly hasicí přístroje. Tam nechodí kontroly?“ „Chodí tam hasiči, hygiena, živnosťák – ti mají v těchto bodech větší pravomoci než policie. My tam nemáme právo vstupovat,“ překvapil přítomné velitel Mach.
„Co zakázat ubytovnu?“ reagoval moderátor. Drozd na to: „To není legálně možné! Oni využívají bezdoplatkové zóny, aby se ubytovny zrušily. Ale když se zruší ubytovny, nezruší se lidé, kteří tam žijí. Jen se přesunou jinam, a ještě se jim zhorší podmínky. Takže nakonec na to doplatí ti, kteří tam žijí ne z vlastního rozhodnutí, mají v životě tu smůlu a jsou chudí.“
Rady (ne)rady
Muž z posluchačstva se dostával do varu: „Já slyším jen, co není řešení, ale řešení neslyším. Já mám blízko ubytovnu, tam jsou cizinci, různé sociální případy. Mně se tam dobře nežije. Já jsem si to místo kdysi vybral ještě v době, kdy tam ubytovna nebyla v tak šíleném stavu, než je teď. Já vedle bydlím, je to čím dál horší, nikdo nám tam nechodí, shromažďujou se tam feťáci, teď si to tam šlehají, pak tam přijdou prostitutky z Domažlické ulice, vyházejí věci, udělají tam bordel. Večer se tam hádají ti obyvatelé té ubytovny. Jednou mám utržené zrcátko, jednou nabourané auto, rozbité okénko. Já na ty lidi už nemám dobrý názor. A to pracuji v sociální oblasti a dokážu je pochopit,“ svěřil se přítomným. „Ale nežije se mi tam dobře. A když teď slyším, že to a to není cesta, tak co jako občan mám dělat kromě toho, že když se tam bude něco dít, zavolat policii. Já si tam s nimi nepůjdu povídat. Já mám z této diskuse pocit, že říkáte, že je to všechno mediální diskurz, že realita taková není. Já v té realitě žiju. A nejde o cizince. Co mám dělat? Vidím z okna, že se tam normálně handluje s drogami, to ta policie přece musí vědět. A nic se neděje. Po oznámení tam do dvaceti minut přijede policie, oni si spolu tam pokecají a nic se neděje. Co mám jako občan dělat, aby se mi tam dobře žilo?“
Drozd hned reagoval: „Má to občanské řešení. Volit takové strany, které mají progresivní dobře promyšlenou koncepci dostupného bydlení, což je v poslední době Pirátská strana. Sociální demokracie to sice slibovala, ale v koalici s ANO to neprosadila. To je dlouhodobé řešení, ale není to krátkodobé. Nemůžeme to řešit jen represí, která problém nevyřeší, jen ho odsune dál. Chápu, že člověk cítí frustraci, když žije na takovémto místě, ale tím, že zavoláme policisty, to nestačí. Musíme se snažit všichni společně prosadit nějakou změnu a hledat spojence, kde jsou připraveni.“
„To je přesně to, v čem se pohybujeme,“ doplnil ho Mach. „Na jedné straně jsme peskováni za to, že vůči různým skupinám zasahujeme různě. Že přijedeme na místo, bavíme se s nimi. Pokud někam přijedete a je tam člověk, který je zralý na záchytku, tak si strážník volá dalšího, který přijede jako sanitka. Pak posloucháte – vy se jich bojíte. Dva na ně nestačíte, ještě si voláte další. Vypadá to divně, směšně, ale takové jsou postupy.“
„To, že budu volit nějakou stranu, to mně ten problém nevyřeší. Co mám udělat konkrétně?“ nedal se jen tak odbýt tazatel. Drozd na to: „Problém je nedostatek bydlení, to se týká nás všech! Že není sociální bydlení.“ Mladý muž z auditoria se ale stále nevzdával a trval na svém: „Když se vidí nějaké domky, tak hned by se z toho dělalo sociální bydlení! Já už z toho mám hrůzu…“
Na vině i ombudsmanka
Mach poté připojil několik svých poznámek k domovskému právu: „Díky paní Šabatové byl návrh zrušený. Ten, který byl za první republiky normálně používaný. Povinnost obce se postarat o svoje občany. Bylo to shozeno ze stolu s tím, že lidé, kteří by dostali zákaz pobytu, by se nedostali ke svému lékaři, neměli by přístup na úřad,“ posteskl si na účet ombudsmanky.
Mladý muž ale pokračoval: „Ne že bych byl netolerantní, ale ta tolerantnost někde a někdy musí skončit. Když jdu z práce domů a vidím člověka, který si tam píchá do žíly a injekci hodí na zem a to tam zůstane...“ „Když to vezmu v globálu, Policie ČR dnes upustila od pěších hlídek,“ konstatoval suše Mach.
Robustně podpořme sociální oblast!
Drozd nečekal: „V tabulkách se vykazuje spousta věcí, které by se normálně nezaznamenaly. Když se nikomu nic nestane a policista tam přijede, je to okamžitě zaznamenané, a to může nepřesně ukazovat místa s velkou kriminalitou, kde je právě hodně policistů. Myslím si, že spoustu věcí můžeme vyřešit jinými prostředky, ne represivními,“ poradil mladý alternativní novinář přítomným.
„A… zeptám se ošklivě... a jakými tedy?“ reagoval jízlivě Mach.
Drozd na to: „V případě ubytoven a negativních sociálních jevů máme velké rezervy v sociální péči. A dostupné bydlení, které je doprovázeno sociální prací, dokáže řešit spoustu problémů. To, co je spojeno s alkoholem, drobnou kriminalitou. Pokud bude robustní systém dostupného sociálního bydlení se sociální podporou, budou tam místo policistů docházet sociální pracovníci, kteří budou řešit konflikty, mediovat, tak se nám bude všem žít lépe.“
„Jen chci upozornit, že sociální služby v Plzni jsou hodnocené jako nejlepší v republice,“ skočil mu do řeči šéf městských strážníků Mach.
Z mladého nespokojeného muže se vyklubal zástupce Charity Vaněk: „My jsme tady společně s kolegou Rumpíkem a jsme v Plzni momentálně tři. Abychom mohli něco efektivně změnit, kolik by nás muselo být? Z půlky republiky tedy uděláme sociální pracovníky, aby pomáhala té druhé půlce, nebo jak? Já tomu nerozumím, to je absurdní.“
„Aby to bylo vidět! My se snažíme, a stejně problémy jsou,“ do toho poněkud nečekaně skočil Drozd.
Lupták to vzal na závěr besedy pevně do rukou: „Ale tak to ve vyspělých státech je, že je armáda sociálních pracovníků, kteří jsou levnější, než co se děje tady. To je statisticky vyčíslené, dokonce ve vztahu k bezdomovectví. Levnější je postavit byty. A na každou rodinu jeden sociální pracovník. To je levnější než existence jednoho člověka bez domova. Tam je tolik nákladů, instituce. Policie by možná chtěla je zavřít do basy, ale kolik by to stálo. Represivní systém, kolik by to stálo. Záchytka, kamerový systém, zdravotnictví, kdy ti lidé trpí specifickými problémy života na ulici a specifického kulturního životního stylu. To je strašně drahý model, co tu provozujeme. Dokonce je to experimentálně ověřené. Tato politika tři dekády byla experimentálně vyvrácena, ale stále se toho držíme,“ uvedl bezpečnostní expert. A posteskl si, že i tak existují programy, které rozdělují stovky milionů korun.
„A přesto je tu skokový nárůst přestupků... Příspěvky na bydlení jsou používány na ubytování v místech, která jsou absolutně nevyhovující,“ konstatoval na závěr akce Lubomír Lupták.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
