I když je současná průměrná mzda něco přes 25 000 Kč, jedná se prý o údaj, který pravidelně vyvolává poměrně velké rozčilení u velké části populace. „Není divu, průměr ve velkém a nerovnoměrném souboru dat nutně zkresluje. Vysoké platy průměr opticky zvyšují, takže nepřekvapí, že 2/3 pracujících jsou pod touto úrovní," píše Švihlíková.
Je však prý potřeba podívat se i na jiné údaje jako minimální mzda a pracující chudoba. Minimální mzda se za nové koaliční vlády dočkala zvyšování, příští rok bude činit 9200 Kč. Je to podle ekonomky důležitý a pozitivní trend, neboť v původní výši minimální mzda vůbec neplnila to, co se od ní běžně očekává. „Takováto úroveň nemůže vytvářet žádnou motivaci pracovat, má své dopady na státní rozpočet, protože jaké odvody mohou být z tak nízké, demotivující mzdy?” ptá se Švihlíková.
Autorka pak dále poukazuje na to, že česká vnější kupní síla dostala pěknou ránu, když se minulý rok ČNB rozhodla uměle oslabit korunu a držet ji na úrovni, ze které se raduje řada exportérů, ale vrací nás zpět do 90. let. „Jedním z trvalých úkolů je zvyšování mzdové úrovně v ekonomice ve vazbě na přidanou hodnotu a také snaha o malé mzdové rozdíly. Je potěšující, že i OECD konečně přišla s analýzami prokazujícími, že ekonomika ‚trickle down‘ (tj. podpora nerovnosti a navyšování příjmů bohatých, která se nakonec dostane i k chudým, typická pro bushovskou éru) je absolutní nesmysl," oceňuje ekonomka.
Připomíná i fenomén pracující chudoby, který se prý markantně projevuje v USA, ale třeba i v Německu. „Právě tváří v tvář pracující chudobě jsou vidět zásadní změny na trhu práce, které přinesla globalizace, ale i to, že ukazatel nezaměstnanosti již nemá plnohodnotnou vypovídací hodnotu," píše ekonomka. Dnes už podle ní neplatí, že by sociální problémy měli jen nezaměstnaní. Jako odstrašující příklad uvedla tisíce zaměstnanců americké společnosti WalMat, kteří jsou závislí na potravinových poukázkách.
Kromě toho Švihlíková připomíná i specifika české ekonomiky v podbě vysokého odlivu zisků do zahraničních centrál zaměstnavatelů. To se projevuje zejména dramatickým rozdílem v paritě kupní síly například proti sousednímu Německu. Už proto je podle Švihlíkové nebezpečné pokračovat v současném modelu rozvoje. „Změna sama o sobě nenastane, navzdory mýtům o neviditelné ruce, neznám žádnou zemi, která se tržními silami sama restrukturalizovala. Naopak bez pěkně viditelné ruky vlády to nepůjde," píše ekonomka.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
