Dokument ČT: Tomáš Halík v roli sběratele ocenění a šek na milion liber. Dost drsné maily od lidí. Nahlédněte

30. 5. 2018 9:04

Teolog, sociolog, publicista a jediný český držitel Templetonovy ceny, monsignore Tomáš Halík, se dožívá 70 let. Při této příležitosti o něm Česká televize odvysílala časosběrný dokument s názvem Tomáš Halík: Dialogy se světem. Proč se vrátil do Československa? Co jej tíží ohledně naší společnosti? A co mu vzkazují „fanoušci“?

Dokument ČT: Tomáš Halík v roli sběratele ocenění a šek na milion liber. Dost drsné maily od lidí. Nahlédněte
Foto: Hans Štembera
Popisek: Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listopadové revoluce sloužil v kostele Nejsvětějšího Salvátora Tomáš Halík

Počátek dokumentu se věnuje momentu, kdy byla Tomáši Halíkovi v roce 2014 udělena prestižní Templetonova cena. Tu uděluje každoročně Templetonova nadace. Mezi nositeli této ceny jsou Matka Tereza, evangelikální kazatel Billy Graham, nebo současný Dalajláma. „Byli jsme svědky toho, jak se moc náboženských symbolů může stát ničivou silou a zdrojem násilí, pokud se spojí s politickým zájmem.“ promlouvá Tomáš Halík na zkoušce před ceremoniálem. Poté se obrací směrem k asistentce v anglikánském kostele na Trafalgarském náměstí v Londýně s dotazem: „A nyní?“ „Pane profesore Halíku, s velkým potěšením vám předáme medaili se stromem života. Její stuha, jak víte, představuje barvy vlajky vaší země, červenou, modrou a bílou,“ říká mu asistentka, zatímco mu předává pamětní medaili. „A teď ovšem ten důvod, proč jste tady,“ pokračuje asistentka. „Doktor Templeton to předá. Předá vám šek. A teď se kamery zvednou nahoru,“ vysvětluje Halíkovi. Ten společně s medailí obdržel také šek na 1 100 000 britských liber.

V dokumentu se dále připomíná Halíkova role během období komunismu. V něm Halík vytvořil síť akademiků, spisovatelů, učenců, duchovních a mladých lidí. „Nějak vám to prošlo. Komunistická strana si neuvědomila, jaké nebezpečí pro ni představujete,“ baví se nad myšlenkou u společného rozhovoru Lord Alan Watson. Ptá se Halíka, jak to dokázal. „Svou cestu ke křesťanství jsem našel také skrze anglický katolicismus, prostřednictvím Chestertona a Grahama Greena. Drzý Chesterton, byl pro mě skvělým učitelem křesťanství, jako náboženství paradoxu,“ vysvětluje Halík.

Fotogalerie: - Halíkova bohoslužba

Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...
Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...
Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...
Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...
Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...
Mši při příležitosti výročí čtvrtstoletí od listop...

Foto: Repro ČT

Tomáš Halík na Oxfordu

Anketa

Ohrožuje Okamurova SPD českou demokracii?

6%
94%
hlasovalo: 13619 lidí

Lorda Watsona ale zajímalo také, jak se Halík dokázal vyhnout tomu, aby si na něj komunistická strana došlápla. „Myslím, že komunisté si vybrali Československo jako pokusné pole pro naprostou ateizaci země,“ míní Halík. „Češi jsou vždy na straně pronásledovaných, takže morální autorita církve za komunismu vzrůstala,“ dodal. Poté jsou již v dokumentu záběry na oficiální předávání Templetonovy ceny. Tomáš Halík za potlesku obecenstva líbá udělenou medaili a klaní se. „Taková prohlášení, že Británie je křesťanská země a že Evropa je křesťanský kontinent, nutně vzbuzují otázku: Co tím myslíte? Jaké důsledky z toho vyvodíte? Jaká forma křesťanství by dnes mohla pomoci učinit náš svět lepším místem pro životy všech: křesťanů i nekřesťanů, věřících i ateistů,“ ptá se Halík publika ve svém proslovu.

Tomáš Halík si prý uvědomil, že vše, co od chvíle udělení ceny řekne, bude bráno vážně. Přirovnal to k situaci, kdy policisté sdělují zatčenému jeho práva. Po udělení ceny si připadal, jako kdyby vylezl na vrchol hory a poté přemýšlel, co vlastně v životě dělat dál.

„Normalizační režim mě prakticky dvacet let nepustil nikam na západ, ani do Jugoslávie.  Vždycky jsem dostal papír: Vaše cesta není v zájmu státu. Mně se za těch dvacet let mnohokrát, snad každou druhou noc, zdál sen, že jsem skutečně vycestoval,“ shrnuje Halík. Snil prý tehdy o volném pohybu a například i o tom, jak se prochází po Londýně. Když se mu to poprvé po pádu komunismu podařilo, pořád si připadal jako ve snu.

Dokument se dále věnuje vzpomínkám monsignora Halíka na minulost. Halík společně se štábem nasedá na vlak z Londýna do velšského Bangoru. „V tomhle vlaku jsem jel naposledy tak před padesáti lety,“ vzpomíná Halík. Jel právě na přijímací zkoušky na Bangorskou univerzitu. „To byla situace, kdy jsem byl absolutně nezajištěný. Nevěděl jsem, jestli začínám nějaký nový život, jestli budu na tu univerzitu přijat. Dostanu stipendium, nebo ne? Budu se moci vrátit za rok, až se doma situace uklidní, nebo budu muset zůstat v Anglii navždy,“ přemítá Halík o zkušenostech z osudového roku 1968. Nakonec se do Československa v prosinci 1968 vrátil. „Mám žít tam, kde je mi dobře, nebo tam, kde na mne čeká nějaký podstatný úkol,“ kladl si otázku v klíčových momentech podzimu 1968, kdy se rozhodoval, zda se vrátí do Československa.

Pak se snímek přenáší do Halíkovy současné kanceláře. V ní monsignor s humorem sděluje svou zkušenost s informačními technologiemi. „Zpravidla po každém vystoupení v rádiu, nebo v televizi, dostávám kromě jiného takové moc hezké maily, které začínají lyrickým oslovením, jako třeba toto: Halíku, ty „česká“, zrádná, prodejná, zbabělá, podvodná a prolhaná erzsvině pravdoláskařsko-heretická, český národ se začíná probouzet z totality havloidních fašounů a evropské národy se začínají probouzet z totality bruselských, zkorumpovaných a prolhaných zrádců a zločinců, dosazených do vedení Evropské unie zločinnou a vražednou americko-židovskou KFO,“ předčítá Halík jeden z mailů od „fanouška“.