Berwid-Buquoy se úvodem zmínil o tom, že když v roce 1894 vrhl francouzský anarchista Émile Henry ručně vyrobenou pumu do pařížské kavárny a zabil jednoho člověka, nechala francouzská justice doslova obratem atentátníkovi useknout hlavu.
„Dneska by to v žádném případě nešlo. Zločinec by si odseděl pět let ve fešáckém kriminále, pakliže by ad hoc nedostal pouze podmínku, kdyby svůj zločin náležitě politicky zdůvodnil,“ kritizuje Berwid-Buquoy. V Německu by se to prý možná dokonce řešilo pouhým vypovězením. Poukázal na islámské teroristy, kteří znásilňovali před dvěma lety desítky německých žen a následně byli pouze vyhoštěni ze země.
„Stát proti atentátům na běžné občany takřka nikterak nereaguje, neboť tyto zločiny ani stát, ani vysoké pohlaváry moci vůbec neohrožují. Někdy se dokonce zdá, že teroristy mírnými tresty dokonce ‚vybízí‘, aby v dané činnosti pokračovali. Tím se automaticky odreagovává pozornost od držitelů moci a stát zůstává nepostižen...,“ podotýká Berwid-Buquoy.
Původně se teroristické útoky dle jeho slov soustřeďovaly proti držitelům moci. „Zde byl stát velice agilní a pachatele během kratičké doby všechny pochytal,“ tvrdí a vypočítává americké prezidenty, kteří se stali obětí teroru.
Původní text ZDE.
„Pakliže se nejedná o násilí na přímých držitelích moci, stát se při vyšetřovaní příliš nenamáhá,“ zmiňuje pak Jacka Rozparovače, kdy se dodnes i přes jeho mnohé činy nikdy nezjistilo, kdo byl tím pachatelem.
„Britští historikové a autoři vytvořili celou řadu hypotéz. Jde o výsledky snaživých badatelů, kteří však opomíjejí jeden základní stimul – účast zpravodajských služeb. Výzvědné služby mohou během krátké doby učinit z historických osobností, jako byly Hus, Žižka, Horáková, Havel atd., nebezpečné zločince nebo příkladné hrdiny. Podle toho, jak to momentálně vládnoucí oligarchie potřebuje. Konsekvence pak platí jako ‚historická pravda‘ a vyučuje se na všech stupních veřejných škol...,“ sdělil s tím, že Jack Rozparovač prý bylo asi krycí jméno pro celou řadu pachatelů řízených důstojníky londýnského Scotland Yardu.
Závěrem se pak Berwid-Buquoy věnuje útoku z 11. září 2001 na Světové obchodní centrum v New Yorku a Pentagon. „Usáma bin Ládin udělal zásadní smrtelnou chybu – útokem na Pentagon ohrozil stát a vládnoucí elitu. Kdyby se soustředil pouze na Světové obchodní centrum, zas tak moc by se nestalo. Zahynulo tam sice 3000 nevinných lidí, ale byli to ‚pouze‘ bankovní úředníci. Vyšetřovací služba FBI s případem moc nespěchá. Dodnes přesně nevíme, kdo konkrétně útok na obchodní centrum provedl. Kdo vybral tento cíl a proč. Kdo financoval přípravu atentátu a ze kterých zdrojů,“ podotkl.
A dodal, že kdyby se bin Ládin, tak jako ostatní islámští teroristé, koncentroval pouze např. na zajíždění motorovými vozidly do davu lidí na chodníku (Francie, SRN, Anglie), sem tam vyhodil do povětří vagon metra (Madrid 2007, Moskva 2010), dále na exploze náloží na letištích, kde není široko daleko žádný vládní činitel (Brusel 2016), vyvražďování redaktorů masmédií (Paříž 2015, časopis „Charlie Hebdo“) nebo znásilňování desítek německých žen na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem (SRN, Silvestr 2015), vůbec by se nemusel ničeho obávat a mohl by se dožít klidného stáří...
„Postup bezpečnostních a výzvědných orgánů v těchto případech islámského zločinu v západních demokraciích je takřka nulový, takže naděje na to, že by ono teroristické řádění jednoho dne skončilo, je rovněž nulová,“ uzavřel se slovy, že stát je organizované násilí a chrání pouze sám sebe. Občan prý hraje buď druhořadou roli, nebo dokonce vůbec žádnou.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: vef
