Berwid-Buquoy se úvodem zmínil o tom, že když v roce 1894 vrhl francouzský anarchista Émile Henry ručně vyrobenou pumu do pařížské kavárny a zabil jednoho člověka, nechala francouzská justice doslova obratem atentátníkovi useknout hlavu. 

„Dneska by to v žádném případě nešlo. Zločinec by si odseděl pět let ve fešáckém kriminále, pakliže by ad hoc nedostal pouze podmínku, kdyby svůj zločin náležitě politicky zdůvodnil,“ kritizuje Berwid-Buquoy. V Německu by se to prý možná dokonce řešilo pouhým vypovězením. Poukázal na islámské teroristy, kteří znásilňovali před dvěma lety desítky německých žen a následně byli pouze vyhoštěni ze země.

„Stát proti atentátům na běžné občany takřka nikterak nereaguje, neboť tyto zločiny ani stát, ani vysoké pohlaváry moci vůbec neohrožují. Někdy se dokonce zdá, že teroristy mírnými tresty dokonce ‚vybízí‘, aby v dané činnosti pokračovali. Tím se automaticky odreagovává pozornost od držitelů moci a stát zůstává nepostižen...,“ podotýká Berwid-Buquoy.