Deklarace nejsou na summitu G20 to nejdůležitější. Mnohem významnější mají konkrétní oficiální, neformální nebo kuloární jednání jednotlivých zemí a jejich představitelů. Rusko není samozřejmě výjimkou. Skupina G20 spojuje dvacet největších ekonomik světa. Skoro polovina z nich už patří k zemím mimo západní civilizaci a druhá polovina pod vedením USA představuje západní svět. Asi nepřekvapí, že většina zemí platformy G20 se řadí také do seznamu zemí s největšími vojenskými rozpočty na světě. Jinak řečeno, G20 je platforma, kde se spolu snoubí dvě berné mince současných mezinárodních vztahů – vojenská a ekonomická moc.

G20 a zahraničněpolitický kurz Moskvy

Po „vyhazovu“ z G8, kde mělo Rusko postavení „země navíc“ (pod hlavičkou G7 + Rusko), se ruská diplomacie začala věnovat intenzivněji politice v rámci G20. Kromě toho začala rozvíjet dvourozměrné vztahy s Čínou: dvoustranně a také v rámcích společných regionálních projektů pro nové uspořádání Eurasie. Eurasijská ekonomická unie, nová Hedvábná stezka, Šanghajská organizace spolupráce jsou projekty, kde Moskva a Peking různě silně spolupracují nebo hledají společný kompromis mezi svými rozdílnými zájmy.

Dalším ruským vektorem je nezápadní platforma BRICS, nad kterou se nyní poněkud zatáhla mračna vzhledem k pokračujícím hospodářským problémům členů a nejnověji politické krizi v Brazílii. Dále je Rusko velmi aktivní v rámci syrské krize a řešení problémů Blízkého východu. Tady je už naprosto jasné, že bez Ruska se se stabilizací regionu počítat nedá.

Během června až srpna Rusko postupně normalizuje vztahy s Erdoganovým Tureckem, což mění poměr sil na syrské šachovnici, ale také globálněji ve vztahu Turecko – EU/NATO/USA a také Rusko – EU. Moskva dlouhodobě spolupracuje s Íránem, kde nejde zdaleka jenom o problém Sýrie a blízkovýchodního regionu, ale například také o kaspickou regionální spolupráci a další. Ruská diplomacie nezapomenula ani na Izrael, dalšího regionálního hráče. A konečně tu byl a stále je také egyptský vektor.