Piráti – jediná věc, na které se poslanci shodnou?

Na úterní schůzi Poslanecké sněmovny jsem si uvědomila jednu věc. Jestli existuje strana, kterou nesnáší skoro všechny ostatní strany, jsou to Piráti. Opětovně se u sněmovního stupínku střídali převážně Hřib a Richterová. Při jejich několikátém vystoupení už kouleli očima úplně všichni. Poslanci z ANO k nim mají vtipné průpovídky, poslanci z SPD buď lomí rukama, nebo odcházejí ze sálu, poslanci dosluhující vlády rozhazují rukama a ptají se mezi sebou, jestli to mají zapotřebí. Přemýšlela jsem, zcela vážně, čím to je. A ne, není to příliš mladými poslankyněmi. Ani tím, že si bez skrupulí přivedou dítě do jednacího sálu. Ani tím, že v každém jejich projevu zazní slovo „kvóty“, takže kvótám zcela jistě dělají medvědí službu... Je to neuvěřitelnou arogancí! Každé jejich vystoupení obsahuje mnoho urážek, nálepek a jejich vlastního přesvědčení o tom, že oni jsou ti nejlepší a nikdo je svými dovednostmi nepředčí. A hned za tím jejich další vlastní přesvědčením o tom, že jsme na ně všichni tak zlí jen proto, že jsou nejlepší, a my je zaručeně z toho důvodu nechceme „pustit k lizu“.

Když vystoupil kolega Gregor, aby jim znovu vysvětlit, že je to možná tím, jak se chovají, a že neumějí nic jiného, než býti arogantní nebo urážet, vysmáli se tomu. Přitom v zákulisí jsem slyšela převážně souhlas, dokonce napříč stranami. Možná je to jedna z mála věcí, na které se poslanci napříč shodnou. Krom Pirátů, samozřejmě... :)

Místopředsedkyní v petičním výboru

Ve středu mě čekala první schůze petičního výboru. Převážně administrativní a volební. Petiční výbor je pro mě symbolikou, přihlásila jsem se do něj proto, že právě občanské petice mě do sněmovny přivedly. V roce 2017 se v Praze 3 snažila ODS převzít úspěšné farmářské trhy, které zde založili a dlouho budovali manželé Sedláčkovi (s mým příjmením je to jen shoda jmen). Ve zkratce: Kamarád zastupitele z ODS si založil firmu, která nesplňovala parametry výběrového řízení, přesto jej vyhrála. S pár přáteli jsem proti tomu výrazně protestovala. Sesbírali jsme spoustu podpisů občanů, a díky petici se nám výsledek výběrového řízení povedlo zvrátit. I když to nebylo úplně k mojí spokojenosti, tehdy jsem si uvědomila, že i občanským aktivismem se věci dají měnit. A aktivistkou jsem už zůstala. O několik let později jsem stála ve sněmovně na veřejném slyšení petičního výboru a s kolegy ze Společnosti pro obranu svobody projevu vysvětlovala zákonodárcům, že je třeba bojovat proti novým formám cenzury. Dnes sedím v petičním výboru na druhé straně, nově zvolená jako jeho místopředsedkyně, a považuji to za významnou symboliku.

Výborů zasedalo ve sněmovně tento týden spousta. V tom bezpečnostním, jehož jsem také členkou, jsme nezvolili předsedu. Přiznávám, že mě překvapilo, že vláda v demisi navrhla pouze jednoho kandidáta – poslance Žáčka. Na rovinu přiznávám, že mě jeho „ryze jestřábí rétorika“ v médiích příliš neuspokojuje. Dokážu si tedy v roli předsedy představit někoho – alespoň o kousek – vyváženějšího, kdo je ochoten naslouchat druhé straně. Uvidíme tedy, co do prosincového jednání předsedové klubů vymyslí.