Podle Čuříka jsme si za čtyři roky války v Sýrii zvykli považovat nepřetržitý růst uprchlíků z této země za její důsledek, ale ve skutečnosti prý zaniká jedna z podstat této novodobé kolektivní tragédie, kterou údajně od první poloviny roku 2014 je to, že se zde sbíhají dvě velké strategie, které to mají v plánu. „Pro představitele kruté sunnitské utopie ve střední Mezopotámii i pro syrského prezidenta Bašára Asada tvoří politika násilné demografické změny a nucené migrace základ strategie budování, respektive opětovného budování státu,“ myslí si Čuřík, podle něhož se nepřímé dopady této strategie vydaly pomalu a s devastujícím účinkem na sever.
Novinář zabývající se Blízkým východem zmínil ve své analýze výrok amerického znalce poměrů v Sýrii Joshua Landise, který už před rokem přirovnal vývoj v Levantě k událostem ve střední Evropě na konci druhé světové války. „Tragický osud středoevropských židovských komunit a útěk a následný odsun 13 milionů Němců především z Polska a Československa umožnily v letech 1944 až 1950 vznik států, ve kterých se jazyková národní společenství zhruba překrývají s hranicemi státu,“ napsal dále Čuřík.
Podle něj ve vysídlování a migraci hraje významnou roli odlišný názor, a tedy i „věčný“ boj sunnitů se šíity. „Podlamování blízkého okolí zůstává pro Islámský stát hlavní prioritou,“ myslí si a udává, že je zde taktika hloubení příkopů a mobilizace přívrženců uplatňovaná symbolikou šíitského nepřítele.
Neúčinné nálety spojenců
Čuřík dále považuje za důležitý ďábelský úspěch IS, že se Evropa snaží o opětovnou aktualizaci hidžry, tedy zpřetrhání vazeb s původním okolím a odchodem z něj, čemuž prý pomáhají nepřetržitou pozorností média a někdy i silácké politickými projevy. „Islámský stát a jeho utopie je pouhým příznakem, symptomem prázdnoty. Nic více, nic méně. A zaráží, jak málo jsme ochotní to chápat,“ podivuje se a dodává, že podle něj Bašár Asad a jeho politika vysídlování tkví v tom, že jde o pokus o zachování vlády menšiny v arabském Středomoří.
„Změnily nálety spojenecké koalice na pozice IS toto zrychlující se tempo migrace? Nikoli,“ napsal dále Čuřík, který uvedl i čísla, která jeho domněnku potvrzují.
V Turecku totiž narostl počet registrovaných syrských uprchlíků z 315 tisíc na začátku května 2013 na 832 tisíc na konci srpna 2014 a k 9. červnu 2015 dosáhl 1,76 milionu. „Hustota syrských uprchlíků v tureckých provinciích Hatay, Gaziantep a Sanliurfa je dnes stejná jako obyvatel v syrské provincii Rakka kontrolované Islámským státem,“ podotýká dále ve své analýze a dodává, že se za tím může skrývat Asadův promyšlený a vytrvale prováděný plán.
- Celá analýza Jana Čuríka ZDE.
„Bylo by zajímavé se dozvědět, zda syrský prezident politiku násilné demografické změny bombami, vyhladověním a mučením provádí zcela záměrně, anebo jedná instinktivně, byť po baasisticku,“ píše Čuřík, podle kterého dostupné statistiky údajně jasně ukazují, co dnes představuje největší a nejtrvalejší změnu, kterou syrská válka vyvolala a kterou je vylidňování země.
Násilné vysídlování je v dnešní Sýrii doménou všech stran účastnících se konfliktu, uzamčených ve vzájemných represích a odplatách, ale největší díl připadá na armádu, tedy tu jeho, vyzbrojenou těžkými zbraněmi. Tento problém se sice může jevit velmi vzdálený od současných evropských, potažmo českých debat o nelegální středomořské migraci, ale není tomu tak.
Česká necitlivost
„Jeden z mých omylů, pokud jde o vývoj syrského konfliktu v letech 2011 až 2012, se týkal role místního kapitálu v povstání,“ píše Čuřík, který se prý domníval, že Asadův režim rozleptá jeho neschopnost udržet zemi ekonomicky poté, co jej tyto rodinné klany opustí. „Neodhadl jsem však ani míru zvěrstev, jež bude Asad schopný spáchat, ani míru nezájmu civilizovaného světa,“ odhaluje Čuřík svou chybu s tím, že prý opomněl, že v současném světě může kapitál hlasovat „nohama“ – namísto pomyslného jazýčku na vahách odtéct ze země společně s jeho vlastníky. „V Sýrii těkavý kapitalismus triumfoval nad tradicí,“ myslí si.
Dále pak Čuřík naznačuje, že s násilným vysídlováním může být spojena i ekonomická politika, protože prý stále žijeme ve světě, který se nedokáže vymanit z mentality outsourcingu, korporátní taktiky vyčleňování a převádění nepotřebných nebo málo ziskových činností mimo vlastní firmu. Migrace v režii Islámského státu tak údajně směřuje do syrské a irácké Mezopotámie. „Stonásobně větší migrace, jejíž tempo diktují těžké zbraně a Asadova neochota komukoliv naslouchat, směřuje opačným směrem z této oblasti do blízkého okolí, uvádí ve své analýze a dodává, že vyhlídky pro příštích několik let jsou v nejlepším případě špatné.
„Podle jednoho z mnoha argumentů, které dnes lze v České republice na toto téma slyšet, se nás tento problém netýká – nemáme žádný historický závazek, dluh, který by nás spojoval se zeměmi, z nichž dnes na sever v obtížně představitelných podmínkách míří uprchlíci,“ uvádí v závěru svého článku Čuřík s tím, že je to ve skutečnosti tak, že čím více informací máme, tím více jsme k nim necitliví. „Čím více milionů pixelů máme, tím více nás paralyzují a zbavují schopnosti něco udělat,“ domnívá se.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jzd
