Když redaktorka Deníku N Zdislava Pokorná po kandidátovi Ministerstva zahraničí Filipu Turkovi začala útočit i na dalšího vládního adepta Motoristů, Petra Macinku (a její kauzu kolem CHKO Soutok si osvojila i Česká televize), mnozí získali pocit, že role Deníku N v povolebním dění už není pouze informativní, ale že médium, které vždy bylo známé svou politickou angažovaností i vazbami vlastníků na některé politiky, rozehrává politickou hru, na jejímž konci může být přepsání volebních výsledků ve smyslu rozbití povolební většiny, která se celkem spontánně utvořila hned v noci o volebním víkendu.
Zejména když současně skupina ekologů a umělců píše prezidentu republiky petice, aby nejmenoval zástupce Motoristů ministry životního prostředí, respektive kultury.
„Tady vstupují do hry síly soukromé nebo jiné, které evidentně nejsou spokojeny s tím, jak volby dopadly, a pracují intenzivně na změnách povolební situace. A to samo o sobě je prostě znepokojivé a děje se tak s mírou, kterou jsme zatím v České republice ještě nezažili,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog docent Lukáš Valeš.
Fotogalerie: - Macinku ne!
Aranžmá, ve kterém mají vládní většinu utvořit ANO, SPD a Motoristé, získalo od voličů poměrně jednoznačnou většinu 108 hlasů. Tři politické subjekty se potkaly i programově, jejich společným cílem bylo zejména revidovat ambice evropské klimatické politiky a také realističtější přístup k zahraniční i bezpečnostní politice v regionu než „hodnotová“ politika Fialovy vlády.
Prakticky od začátku bylo zřejmé, že cílem novinářů, kteří se naopak s touto politikou ztotožňovali, budou zejména Motoristé sobě jako nezkušený politický nováček. Strana Petra Macinky zazářila díky Filipu Turkovi v loňských eurovolbách a do Poslanecké sněmovny přináší energii mnoha občanských skupin, které se v posledních letech formovaly především na agendě ochrany svobody slova před konceptem „korigovaných informací“, propagovaným minulou vládou.
Společnost pro obranu svobody projevu: Debata o cenzuře v masce vědy
Je pochopitelné, že se noví veřejní činitelé stali objektem novinářského zájmu. Novinkou ale je, že politický metr je u nich přikládán i na jejich vystupování v době, kdy nebyli pod veřejným drobnohledem, žili běžné životy a pracovali v soukromé sféře.
„Na jednu stranu víme, že Filip Turek je člověk ostrého slova i činu. Na druhou stranu, vytáhnout na někoho propracovanou složku se screeny z roku 2010... Je to činnost soukromých bezpečnostních služeb nebo možná i státních bezpečnostních služeb. Ta druhá varianta je možná ještě mnohem vážnější,“ dodává docent Lukáš Valeš.
Symbolem tohoto přístupu se stal „Turkův archiv“. Skandální výroky, které se měly objevit na sociálních sítích nově zvoleného poslance a kandidáta Motoristů na ministra zahraničí před deseti či patnácti lety, zveřejnil Deník N v podobě obrázků a během více než týdne od začátku kauzy nebyla nijak prokázána jejich autenticita.
Článek podepsaný redaktory Zdislavou Pokornou a Michaelem Švecem vyšel v pátek 10. října kolem půl desáté večerní. Již o necelou hodinu později jej Česká televize předložila k okomentování politické konkurenci v pořadu Události, komentáře, zatímco sám Filip Turek se vyjádřil až v neděli ráno, kdy už kauza mohutně žila na sociálních sítích.
Šokovala zejména vyjádření sympatií ke žhářskému útoku ve Vítkově roku 2009, jejichž pravost ale Filip Turek popírá a Motoristé na Deník N podali trestní oznámení.
Do toho někteří spekulovali, zda vlastně Turkova facebooková přezdívka Dolph Seagal není odkazem na Hitlera, a pirátské poslankyně obohatily veřejnou debatu o nové slovíčko „nacistický wording“.
V úterý, když kauza „vychládala“, znovu přiložila pod kotel skupina Štít demokracie, která zveřejnila další Turkovy historické výroky, které měly být problematické. „Do naší redakce byl zaslán dokument, který pečlivě mapuje kontroverzní statusy a komentáře Filipa Turka. Dokument má neuvěřitelných 42 stran a všechny screenshoty jsou opatřeny i původními odkazy a daty, kdy byly vytvořeny,“ uvedl informace spolek.
Štít demokracie přitom není žádnou „redakcí“ v mediálním smyslu, na kterou by se vztahovala mediální legislativa. Jde o spolek, který vznikl několik týdnů před volbami s jednoznačnou ambicí ovlivnit rozhodování voličů směrem ke stranám končící koalice. Pokud se právě této skupině s minimální historií a nulovou zkušeností s žurnalistickým ověřováním někdo rozhodl informace poskytnout, budí to ještě větší pochybnosti.
Za projektem Štít demokracie stojí Petr Ludwig, vystupující jako „datový vědec“, společně s ním Roman Máca, někdejší analytik spolku Evropské hodnoty, a Antonín „Tony“ Pášma, zaměstnanec organizace Milion chvilek. Před volbami „redakce“ přímo přebírala předvolební marketing SPOLU nebo vyjádření Danuše Nerudové, případně hlas veřejnosti na úrovni: „Vzkaz paní Ivany voličům soudružky Konečné a soudružky Maláčové: VZPAMATUJTE SE“.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Na jejím facebooku byly k dohledání i výroky kalibru: „Sláva Ukrajině, už hoří nebo hořela každá druhá ruská rafinerie. Jen tak dále.“
Konkrétně Filipa Turka měli v oblibě už před volbami, když jejich spolek nazval jako „neomarxisty“.
O této skupině píšeme tak obsáhle proto, že se v ní potkávají prakticky všechny proudy, které za posledních více než deset let formulovaly svérázný politický fenomén, který jedni nazývají „hlasem občanské společnosti“ a jiní „pražskou chobotnicí“.
Z Hradu a podhradí
Frustrace nad volebními úspěchy Miloše Zemana a Andreje Babiše z let 2013 a 2014 vedla ve zklamaném „podhradí“ (termín vytvořený fanoušky Karla Schwarzenberga) k postupnému propojení neziskových organizací, médií, akademické sféry a vybraných politických stran. Agendu v roce 2014 určovaly hlavně události kyjevského „Majdanu“, takže hlavním spojovacím tématem byla od počátku zahraniční a bezpečnostní politika.
Nelze přehlédnout ani významnou roli diplomacie USA, která v reakci na dění v Kyjevě ještě zesílila svůj tlak na aktivní prosazování hodnot liberální demokracie, typický pro celou Obamovu administrativu a v Praze díky zápalu velvyslanců Eisena a Schapira propagovaný velmi vehementně.
Tuto linku již od roku 2014 velmi intenzivně jela organizace Evropské hodnoty. V počátcích zde hráli důležité role bývalý diplomat Petr Kolář a mladý politolog Radko Hokovský. Postupně se nejvýraznější tváří stal Jakub Janda, muž pozoruhodné minulosti nejen v souvislosti s hambatými videy. Nyní se stal hlavní tváří boje proti „ruskému vlivu“, autorem publikací a televizní celebritou, v podstatě dvorním komentátorem bezpečnostní agendy v pořadu 168 hodin a rád se chlubil svými konexemi na tajné služby. Vedle něj v organizaci jako další z analytiků působil právě Roman Máca.
Ondřej Kundra a putovní beseda o Putinových agentech. Rok 2016
Mezi politiky byli tahouny agendy zejména poslanci TOP 09, nejvýraznější v tomto směru byla Helena Langšádlová.
Začátky byly pionýrské, třeba slavný happening s červenými kartami proti Miloši Zemanovi 17. listopadu 2014 směřoval k americké ambasádě velmi zjevně, ale postupem času hnutí nabíralo zkušenosti.
Fotogalerie: - Karty a trenýrky
V roce 2016 dochází k výměně ředitele BIS a Michal Koudelka se od počátku zapojuje do vazeb, účastní akcí a dodává agendě šťávu „bezpečnostního rizika“. V témže roce překvapuje tábor „liberální demokracie“ úspěch brexitu a Donalda Trumpa. Je interpretován jako vítězství „dezinformací“ a spolupracující média, neziskovky, akademici i politici začali velmi tlačit agendu boje proti tomuto fenoménu.
V roce 2017 na základě této poptávky vzniká program „mediálního vzdělávání“ pro školy, od počátku pod patronátem. Součástí je festival „týdny mediálního vzdělávání“ i učební materiály a cyklus besed pro školy, na kterých se účastní tehdejší mediální celebrity jako Marek Wollner, Nora Fridrichová, Erik Tabery nebo Jindřich Šídlo.
Současně vzniká Nadační fond nezávislé žurnalistiky, který podporuje vybraná média a současně se staví do pozice arbitra mediální scény. Jeho hodnocení jsou brána jako expertní stanovisko a tímto způsobem je ovlivňována podoba mediální scény.
Badatelsky se tématu dezinformací ujímá katedra politologie na brněnské FSS MU. Tvářemi jsou zejména mladí politologové Miloš Gregor a Petra Vejvodová.
Agendu mediálního vzdělávání má od počátku pod patronátem neziskové organizace Člověk v tísni, která je rovněž prostředníkem financování všech organizací „podhradí“. Financování probíhalo skrze vládní granty z USA (masivně přes „humanitární“ agenturu USAID), také z EU, ale i od vlád Velké Británie, České republiky a později Tchaj-wanu. Soukromé peníze vkládaly nadace typu Open Society Fund a také skupina českých podnikatelů, podle některých informací „motivovaných“ americkou ambasádou. Ta i za Trumpova prvního mandátu pokračovala ve své dosavadní politice.
Člověk v tísni také rozjel projekt Hledá se LeaDr. Akce běžící od roku 2016 je podle Wikipedie „kombinace soutěže a vzdělávání účastníků“ a s projektem „špendlík“ zde uspěla například studentka Zdislava Pokorná.
Dříve ale bude slyšet o jiném účastníkovi jménem Mikuláš Minář.
Na přelomu let 2017 a 2018 se navzdory všem těmto snahám Andrej Babiš stává premiérem a Miloš Zeman obhajuje prezidentský mandát. Velmi krátce poté vzniká organizace Milion chvilek pro demokracii. S příběhem, že pro demokracii se nesmí bojovat jen jednu chvilku u voleb, ale milion chvilek po celé volební období, začíná pořádat protivládní demonstrace, kde se na pódiu potkávají politici parlamentní opozice i známí umělci. Vrcholem jsou dvě velké demonstrace na pražské Letné v roce 2019.
První happening Milionu chvilek, listopad 2017, měsíc po volbách
Spolek Milion chvilek se napojuje na existující skupiny, intenzivně spolupracuje třeba s Michalem Koudelkou nebo Bohumilem Kartousem, který se v rámci spolku „Čeští elfové“ stává jednou z tváří boje proti dezinformacím. Napojuje se i na fungující penězovody, díky čemuž si velmi rychle může dovolit velmi profesionální strukturu. Její součástí se stává i Antonín „Tony“ Pášma.
Po první z velkých demonstrací si Mikuláš Minář sezval předsedy opozičních stran a předložil jim požadavek, aby se „proti Babišovi“ spojili. Výsledkem je vznik koalicí SPOLU a „Pirátostan“ pro volby 2021, jejichž společný úspěch následně podpoří změna volební legislativy pod vlivem nálezu Ústavního soudu.
V únoru 2020 ale nečekaně vše mění pandemie. Stát na mimořádnou situaci není připraven a k hledání řešení se pod Úřadem vlády či Ministerstvem zdravotnictví formují různé týmy expertů, kteří radí, jak nákazu co nejlépe zvládnout. Mnozí rychle pochopí, že roušky či testování mohou být též velmi zajímavé finančně.
V týmech, které v této době vznikly, se širší veřejnost poprvé seznamuje se jménem Petr Ludwig. Syn dlouholetého rektora pardubické fakulty Miroslava Ludwiga, který do té doby psal knihy o tématu prokrastinace, zlepšování vnitřní motivace a pořádal školení o spokojenosti zaměstnanců, se začal představovat jako „datový vědec“ a expert na pandemické modelování. Spojil se s Petrem Smejkalem, jednou z hlavních tváří pandemie a s výzvou Zachraňme Česko, kde se za přísnější uzávěry přimlouvala skupina vědců kolem biochemika Konvalinky, rektora ČVUT Petráčka nebo ředitelky SÚJB Dany Drábové.
Po pandemii byli všichni tito lidé spojováni s politickou reprezentací, která uspěla v parlamentních volbách 2021 nebo prezidentských v lednu 2023. Dana Drábová se velmi sblížila s vedením hnutí STAN (přes Věslava Michalika, jejího někdejšího kolegu z oboru), rektor Petráček podporoval prezidenta Pavla a uzavíral problematické smlouvy s jeho poradcem Kolářem.
Petr Ludwig, který za pandemie na sociálních sítích bojoval proti „antivaxerům“, se přeorientoval na „kremelské narativy“ a ve svém podcastu dal prostor třeba Alexandře Alvarové a jejímu výkladu, že mozky lidí ovládají algoritmy.
Do Ludwigova podcastu zavítal i Otakar Foltýn
Ludwigova společnost GrowJOB uzavřela jen za poslední tři měsíce před volbami s veřejným sektorem smlouvy téměř za 250 tisíc korun. Participovat měla i na milionových kontraktech Pardubického podnikatelského inkubátoru či Pražského inovačního institutu, když v něm figuroval Bohumil Kartous. Ten byl přes protidezinformační organizaci Čeští elfové a spolek NELEŽ rovněž součástí systému „podhradí“.
V červnu pak s „chvilkařem“ Pášmou a Romanem Mácou založili projekt nazvaný Štít demokracie, který se snažil aktivně vstoupit do předvolebního dění. „Demokracie se sama neubrání, musíme to udělat my, občanská společnost,“ vysvětloval.
Petr Pavel v Ludwigově pořadu
Optikou „obrany demokracie“, kterou by někdo mohl považovat za ovlivňování férové politické soutěže, je třeba posuzovat i jejich povolební aktivity proti Filipu Turkovi a straně Motoristé sobě.
Ta byla řazena do pytle „extremistů a populistů“ už před volbami. Důvodem mělo být údajné napojení na Institut Václava Klause (dokládané pouze osobou předsedy Petra Macinky) a nikdy nepotvrzené drby o vazbách druhého českého prezidenta na Rusko.
Po volbách, když z prvních jednání o rozdělení agend vyplynulo, že by Motoristé sobě měli získat Ministerstvo zahraničí a obsadit jej dosavadním europoslancem Filipem Turkem, vystoupili vehementně proti lidé kolem prezidenta Petra Pavla, zejména jeho poradce Petr Kolář.
Následovala kauza „Turkův archiv“, načasovaná na období víkendu. Kromě neprůkazných obrázků z Turkova Facebooku vyvolala pochybnosti zejména podoba se staršími kauzami, které v pozici „investigativní novinářky“ rozjela Zdislava Pokorná. Tato novinářka se věnuje kauzám z různých agend, které ale spojuje to, že kompromitují politiky, kteří oponují konceptu „liberální demokracie“ a čelí kritice jejích neziskovek, akademiků i médií setrvale. Například o Miloši Zemanovi napsala knihu Zemanovo finále, ze které pak pražští divadelníci udělali i představení Zadním vchodem na Hrad.
Před loňskými eurovolbami vzbudily rozruch její články o německém europoslanci českého původu Petru Bystroňovi, které psaly o jeho vazbách na Rusko skrze jedno „prokremelské“ rádio. Citovala zde z tiskovky Petra Fialy informace, které premiérovi k věci měla dodat BIS. Článek ale vyšel jen několik sekund poté, co Fiala tato slova na tiskovce řekl, bylo tedy zřejmé, že Pokorná vyjádření BIS musela mít dříve. Ve spojení s dalšími náznaky to mnohé vedlo k názoru, že redaktorka Pokorná nějakým způsobem spolupracuje s BIS, která za ředitele Koudelky stále častěji vstupuje do veřejného dění.
Zdislava Pokorná působí od roku 2021 v Deníku N. Toto médium funguje v papíru i onlinu od roku 2018, rozjezd proběhl symbolicky o stém výročí Československé republiky. „Vsadit na ideály, kterým současná doba příliš nepřeje,“ přáli si za vlády Miloše Zemana a Andreje Babiše.
Vlastnicky za ním stál ze třetiny slovenský Denník N, který vznikl o několik let dříve jako projekt odpůrců Roberta Fica. Zbylé dvě třetiny dodnes vlastní Nadace Independent Press, za kterou stojí skupina českých podnikatelů. Byli to Ondřej Fryc, Martin Hájek, Silke Horáková, Martin Vohánka, Libor Winkler, Jaroslav Horák, Libor Malý a Jan Žůrek.
Jejich podnikatelské příběhy jsou různé, ale spojuje je rovněž podpora politických a „občanských“ aktivit, které spojuje historie „podhradí“. Včetně podpory prezidentské kandidatury Petra Pavla, který byl dokonce v počátcích Deníku N v jeho redakční radě.
Z podhradí se stal Hrad. Nejen reálně, ale i metaforicky, když v letech 2021–2023 volby vyhrály skupiny podporované touto skupinou. A mnozí soudí, že řada lidí se díky tomu skutečně dostala „zadním vchodem na Hrad“.
Novinářka Angelika Bazalová se ale pozastavuje nad tím, že to pro mnoho lidí je překvapivá informace, ačkoliv o tom část médií, včetně ParlamentníchListů.cz, v minulosti psala.
„Ano, Deník N vznikl po vzoru slovenského Denníku N. A sloveský Denník N dostal do prezidentského křesla prezidentku Čaputovou. Česká mutace vznikla ze stejného důvodu. Prostě se sešlo pár podnikatelů, dali peníze na hromadu a řekli si, že po Miloši Zemanovi už nelze nechat nic náhodě. A tak vznikl Deník N. Čaputové pomáhal do funkce marketér Michal Repa. Pavlovi pomáhal do funkce Michal Repa a teď pracuje Michal Repa pro Rakušana,“ shrnula.
O den později na svém facebooku doplnila zamyšlení, že zatímco u MAFRY se neustále omílalo, že je „Babišova“, tak informace o majitelích a vazbách byly zcela vymlčeny v médiích hlavního proudu. Bazalovou napadá i souvislost s tím, že stejná skupina podnikatelů působí v Nadačním fondu nezávislé žurnalistiky, který si přivlastnil roli arbitra mediální scény, a nikdo si to s ním proto nechce rozházet.
Dokud ale platí ústava a funguje parlamentní demokracie, veřejnost by měla vědět, kdo se skrývá na zadním schodišti. A kdo drží štít, na který si namaloval demokracii.
A je jedno, zda tomu říkáme „občanská společnost“, nebo „pražská chobotnice“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
