V úvodu rozhovoru moderátor zmínil fakt, že Cílek studoval střední školu v Tanzánii v Africe. Důvodem bylo to, že v této zemi pracoval Cílkův otec. Host pořadu přiznal, že studovat v Tanzánii bylo náročnější jak fyzicky, tak i intelektuálně, než studovat v ČR. „Denně se učíte 9 hodin, v sobotu jen 6 hodin,“ uvedl s tím, že součástí výuky byla i dvakrát týdně práce na pozemcích, kdy žáci museli například mačetami stříhat živé ploty.
Vzhledem k tomu, že v dané škole s asi čtyřmi stovkami černošských studentů byl jediným bělochem, docházelo občas k tomu, že „někdy vyvřel černošský rasismus“. Jindy ale jeho černí spolužáci ocenili, že přestože mohl jít studovat na jinou školu, kde bylo mnohem více studentů bílé pleti, neučinil tak. A tak byl nakonec „něco mezi otloukánkem a chráněncem“.
Hovor se pak stočil k tomu, jaký mají různé národy vztah k minulosti. Na rozdíl od středoevropské oblasti, kde jsou památky ceněné a hodně chráněné, jsou jiné národy, které jsou rády, když starou kulturu nahradí novou. Jako příklad uvedl oblast zakarpatské Ukrajiny, kde rádi nahradili staré dřevěné kostelíky moderními betonovými. Podobný přístup k minulosti prý mají i národy v islámských zemích.
Obdobně jsou i rozdíly ve vztahu k zemřelým. V katolických oblastech na východním Slovensku prý existoval zvyk místo pohřebních kamenů umísťovat k hrobu pohřební kůly. „Když se narodilo dítě, zasadil se strom, když tento člověk zemřel, udělal se z tohoto stromu pohřební kůl,“ konstatoval Cílek s tím, že tamní lidé to vysvětlovali tak, že kůl vydrží zhruba tři generace a pak shnije. A právě asi tři generace vydrží vzpomínka na zemřelého. „Pak už je `delete`.“
Americko-evropská civilizace se posouvá k jinému módu
Podle Cílka se mění celá americko-evropská společnost. Nevládní instituce, místní iniciativy a firmy, které cítí společenskou zodpovědnost, vytvářejí nový typ společenského prostředí. „Je mnoho konfliktů, ale zároveň hodně vyjednávání, společnosti se snaží někam posouvat.“
Naznačil, že konflikt na Ukrajině by se mohl rozšířit i do dalších zemí. Třicetiletá válka prý vznikla tak, že v Německu spolu válčily katolické a protestantské státy, přičemž každé z nich hledaly v cizině svého přítele. Jako určitou prevenci vzniku válečných konfliktů vidí „neustále upouštět napětí, aby nevybuchlo, nedovolit, aby společnost uvnitř sebe sama byla rozdělena“.
Nadcházejícího období se nemáme bát iracionálním strachem, který svazuje
Diskutovalo se i o možném úbytku světových zásob ropy. Cílek doufá, že až dosáhne těžba této strategické suroviny svého vrcholu, nebude pak strmě klesat, ale bude nějakou dobu, doufá, že alespoň deset či dvacet let, pokračovat na zhruba stejné úrovni. Během tohoto přechodného období, které „nám dopřeje čas deset, dvacet let“, pokud dojde k nějaké formě konsenzu, nebude situace „ztracená“.
Na závěr pořadu se moderátor Cílka zeptal, jak skončí naše civilizace. „Prý to víte, ale nechcete to říct?“ Host pořadu tvrdil, že to skutečně neví, ale že asi vstupujeme do závažné přechodné fáze mezi dvěma věky. Konec světa v určitém smyslu prý už byl. „Jenom jsme si toho nevšimli.“ Tato fáze bude někde probíhat bolestivě, jinde tragicky. My prý máme šanci zvládnout ji dobře.
Česká republika, stejně jako celý svět, prý vstupuje do náročného období. Podle Cílka se tohoto období máme bát „obavami, které zvyšují rozvahu“, nikoliv „iracionálním strachem, který svazuje ruce a nohy“.
- Celý záznam rozhovoru naleznete na oficiálních stránkách Frekvence 1, a to ZDE.
Psali jsme:
 modified-635095697031789046.jpg&id=12781)
autor: vam
