V minulém týdnu uveřejnily ParlamentníListy.cz několik ukázek z knihy bývalého redaktora časopisu Reflex Petra Holce s názvem „Miroslav Štěpán – Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu“. Jeden z nejvyšších představitelů bývalého režimu v knize formou rozhovoru otevřeně popisuje svou cestu vzhůru, ale i to, jak si na dnešní poměry skromně žili komunističtí pohlaváři. Podrobně vypráví i to, jak přišel k roli hlavního padoucha v zemi.
Autor knihy pro časopis Týden uvedl, že mu nešlo o historickou studii, ale o interpretaci od člověka, který vypráví o režimu jako jeden z jeho hlavních aktérů. Zároveň mu šlo o příběh a o informace od opomíjené veličiny minulosti. „Na druhou stranu jsem ale nechtěl být podepsán pod knížkou, v níž by si Štěpán dělal reklamu a jen povídal o tom, jaký byl Havel povaleč. Musel jsem mu oponovat,“ upřesnil Petr Holec.
Sověti potřebovali v satelitech pokojné převraty
Miroslav Štěpán vidí příčinu kolapsu režimu vedle převážně neschopného vedení i v tom, že se Československo stalo příliš slabou figurou na šachovnici velmocí, jejichž tajné služby včetně sovětské KGB popostrčily Čechy k demonstracím. „Na tom se pracovalo delší dobu. Sověti potřebovali ve všech satelitních zemích vytvořit pokojné převraty, při nichž by se do vedení dostali novější lidé, kteří věří přestavbě a byli připraveni udělat pro to všechno,“ řekl Miroslav Štěpán pro časopis Týden.
Psali jsme:
Tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov sice usiloval o demokratizaci zřízení, ale KGB tyto cíle prosazovala starými metodami. „Někde se jim to podařilo, jinde to mělo krvavý průběh jako třeba v Rumunsku. V našich podmínkách Sověti chtěli, aby se soudruzi z KSČ nějak dohodli. Ukázalo se, že je to nemožné. Mnohem později přišli s náhradní variantou. Stal se jí Václav Havel. To pravdoláskaři nechtějí slyšet, ale je to tak,“ tvrdí Miroslav Štěpán.
U Adamce za Havla orodovala dvojice z KGB
A vzpomíná si na příhodu ze září 1989, kdy si ho do kanceláře zavolal předseda federální vlády Ladislav Adamec. Byli u něj dva Rusové, o nichž Štěpán věděl, že jsou z KGB. „Soudruzi tady se mě ptali, proč by Václav Havel nemohl být ministrem kultury. Já jsem pro,“ začal Adamec rozhovor. „Nezlob se na mě, ale tohle jsou populistické nápady,“ zareagoval na něj Štěpán a pustil se i do Rusů, že je nemravné, aby nám říkali, kdo má být naším ministrem kultury.
Bývalý přední komunistický funkcionář také tvrdí, že o tom, co se u nás stane 17. listopadu, se na západoněmecké ambasádě mluvilo o několik dní dříve a tajnou nahrávku pořídila Státní bezpečnost. Probírala se schůzka reportéra časopisu Stern s mluvčím sovětského ministerstva zahraničí Genadijem Gerasimovem. „Uvedený mluvčí Gerasimov měl údajně tomuto novináři z NSR sdělit, že tento týden dojde k něčemu, co vytáhne lidi z Prahy do ulic,“ píše se v dokumentu, který vedení KSČ dostalo na stůl dva dny před potlačením demonstrace na Národní třídě.
Američané v českém disentu neviděli žádnou osobnost
Byla v něm i informace, že korespondent Sternu hovořil o připravovaném článku, v němž se má uvádět, že podle moskevských pramenů v listopadu tohoto roku odstoupí ze své funkce generální tajemník ÚV KSČ Jakeš a do čela strany má být zvolen současný vedoucí tajemník Městského výboru KSČ Štěpán. Právě on má prý na půdě plné kufry podobných dokumentů, ale do doby, než začal s Petrem Holcem chystat knihu, prý neměl důvod se jimi probírat.
Dokumenty, které vybral pro chystanou knihu, mají doložit ruské nadšení pro Havla a zároveň rezervovaný postoj Američanů k němu. Ze svodky StB pět dní po 17. listopadu se lze dočíst, že agenti Spojených států v Praze informovali Ministerstvo zahraničí USA o tom, že v řadách opozičních skupin nepůsobí osobnost vyvolávající respekt a vážnost veřejnosti. Protože požadované schopnosti neměl nikdo z disentu, dal Washington podle StB svým ambasádám za úkol „vyhledat takovou osobnost mezi komunistickými politiky“.
Štěpán mohl být Čalfou, který by disidenty uváděl do funkcí
Nakonec se tou „vybranou osobností“ stal Václav Havel, s nímž se Miroslav Štěpán viděl, když na konci roku 1988 předával k třicátému výročí Divadla Na zábradlí souboru vyznamenání. Přitočil se k němu zakladatel a ředitel divadla Vladimír Vodička se slovy „Vašek je připravený!“ Ale Štěpána nabídka překvapila. „A proč mi to říkáš, Vladimíre? Jaký Vašek? V Praze máme dvě stě tisíc Vašků. Jak mám vědět, jaký Vašek?“ Nabídku na setkání v ředitelně odmítl: „Hele, až příště!“
Dnes si uvědomuje, že šlo o jeden ze zlomových momentů jeho kariéry. „Po mém návratu z vězení za mnou přišla řada disidentů a řekli mi, že jsem udělal obrovskou chybu, protože to měli všechno dobře připravené a že právě já jsem měl být tím Čalfou, který je po listopadu 1989 uváděl do úřadů,“ konstatuje Miroslav Štěpán v knize „Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
