Skartace svazků spolupracovníků komunistické tajné policie, která probíhala většinou od počátku prosince 1989, je širší téma, než by leckdo očekával. Ve Sněmovně byla v pondělí této problematice věnována celá konference, kterou zaštítil historik, exšéf Ústavu pro studium totalitních režimů a poslanec ODS Pavel Žáček.
Oficiální údaje mluví o tom, že se skartování provádělo jen zhruba deset dní od počátku prosince 1989, kdy si režim začal uvědomovat svůj brzký konec. Jaká byla realita? Podle expertů ale skartace probíhaly zhruba až do roku 2000 a lidé, kteří brání studiu a zveřejnění dochovaných materiálů často ve státní správě působí dodnes.
Během konference, která na sněmovní půdě probíhala prakticky celý až do podvečerních hodin, byl vyvrácen mýtus o tom, že si příslušníci StB často vymýšleli nové spolupracovníky, aby si tzv. splnili normu.
„Nebylo to tak jednoduché, jak se občas říká, že si příslušníci StB vymýšleli tajné spolupracovníky, aby měli splněno a dostali za to odměnu. Je potřeba používat rozum a přemýšlet o tom, co bylo možné v té době dělat. Nebylo to tak, že StBák přišel do práce, dal si kávičku a do sešitu si napsal Frantu Mrkvičku jako získaného spolupracovníka. Tak to nešlo a takový podvod by byl odhalen,” upozornil jeden z přítomných historiků ze Slovenska.
Účastníci akce řešili také mezinárodní kontext celé problematiky s tím, že likvidace tajných materiálů pochopitelně probíhala nejen u nás, ale též v Maďarsku, Polsku, NDR a též v ukrajinském Kyjevě. Do jaké míry byly citlivé materiály v Moskvě prý není jasné, protože dosud nejsou otevřeny ruské archivy, které by nám to řekly.
Jak posoudit vystoupení Pavla Novotného v ruské TV?Anketa
„V případě KGB v Moskvě zcela nevíme, ale je pravděpodobné, že něco bylo zničeno i tam. Určitě ne všechno, protože si chtěli zachovat materiály, aby je Sovětský svaz a poté Rusko mohlo využívat. A Rusko toho určitě i využívá,“ konstatoval poslanec ODS Pavel Žáček.
Skartace v Československu začaly oficiálně 1. prosince 1989 na základě pokynu Alojze Lorence, díky tempu, jakým se materiály ničily prý byly zavařeny skartovačky, které pocházely z východního Německa.
Následovalo prý zběsilé trhání svazků, plnění pytlů a čekání na rozkazy, kam se vše bude vozit. Materiály se následně pálily, kde se dalo. „Třeba u Kladna v nějakém lomu,“ uvedl Žáček. Pokyny prý byly takové, že se likviduje všechno, co by v novém režimu mohlo vést ke kompromitaci, včetně živých svazků.
Fotogalerie: - Druhé čtení rozpočtu
Kromě svazků se likvidace týkala i dalších materiálů jako sešitů, do kterých si příslušníci StB psali rozkazy a plány s kým se scházeli, co od nich získali apod. Tady ale ničení nebylo zcela spolehlivé. „Ti příslušníci si z toho to nejdůležitější vytrhali, a kde je tomu dnes konec, čert ví,” pokračoval poslanec ODS.
„Pálení probíhalo i ve vojenských prostorech, odkud pochází fámy, tam často místo pálení se svazky nakládaly do letadel a odvážely pryč. Tohle těžko můžeme vyvrátit. Kromě toho u těch nejcennějších agentů se sice svazky mohly ničit, ale před tím se převedly na tzv. Mikrofiše,“ konstatoval dále Pavel Žáček.
To později vedlo k odhalení bývalých agentů, kteří si mysleli, že jejich svazky neexistují. „Byl jeden agent s krycím jménem Black, který se opakovaně na schůzce se svým řídícím důstojníkem tázal, zda vše bylo zničeno. Bylo mu řečeno, až ano, ale už mu neřekli, že předtím část byla převedena na mikrofiš a dána do trezoru. Ten agent byl z disentu a dostal se s Václavem Havlem na Hrad. Nakonec se to provalilo a ten člověk musel z Hradu odejít,“ uvedl příklad Žáček. Měl na mysli disidenta, malíře a Havlova přítele Josku Skalníka. Ten nicméně spolupráci s StB odmítá.
Jak posoudit vystoupení Pavla Novotného v ruské TV?Anketa
Podle Pavla Žáčka, který dříve působil v roli šéfa Ústavu pro studium totalitních režimů, zůstalo mnoho úředníků z dobu před sametovou revolucí na svých místech i po změně režimu, a ti si prý v pohodě pokračovali ve skartacích i v dalších letech.
Radek Schovánek z Ministerstva obrany upřesnil, že skartování oficiálně probíhalo jen zhruba 10 dní od počátku prosince 1989, jenže realita byla úplně jiná.
„Potýkali jsme se s ničením svazků ještě v druhé polovině 90. let, v podstatě to trvalo do roku 2000. Zatímco probíhaly soudy, kdy tisíce agentů StB se soudily, že nespolupracovali, tak ve stejné době se ničilo tisíce svazků,” řekl Schovánek.
Zatímco v době, kdy ještě totalitní režim držel, byť už pomalu končil, řídily se skartace jasnými pravidly. „Jenže po roce 1989 žádná taková pravidla nebyla, bylo to na vůli těch lidí. Přečůrali nás úplně všechny. Za to, co provedli, bychom je měli pověsit do průvanu,“ poznamenal Pavel Žáček.
V případě některých cenných agentů prý dokonce ještě za minulého režimu docházelo k tomu, že byla jejich tajná činnost maskována i zevnitř StB, aby nemohlo dojít k jejich odhalení. Příklad prý je spolupracovník Václav Hyndrák s krycím jménem Rak. Tento historik byl signatářem Charty 77, ale zároveň patřil k nejvýkonnějším agentům, které StB v disentu měla. Jeho důležitost dokládá i to, že jeho řídícím důstojníkem byl zástupce šéfa vojenské kontrarozvědky Tibor Marton.
O tom, že Hyndrák mimořádně aktivně donáší, neměla tušení ani jeho žena. „Ty svině mi slíbili, že se to nikdo nedozví,“ měl prý říct manželce poté, co se vše provalilo. Hana Hyndráková, která prošla koncentračním táborem, se prý se svým mužem po zjištění, že donášel, rozvedla.
Snaha zakrýt ty nejdůležitější spolupracovníky byla mimořádná. Nakonec to podle účastníků semináře vyšlo najevo ne díky porevolučním bezpečnostním složkám, ale díky mravenčí práci historiků, kteří často osobně bránili likvidování některých svazků v 90. letech.
Fotogalerie: - Věnce a svíčky po třiceti letech
Negativní lustrační osvědčení prý po listopadu dostali i lidé, kteří StB donášeli. Jenže kvůli špatně, možná záměrně zpracovanému systému lustrací stačilo, aby bylo špatně napsané jméno či datum narození a daný agent nebyl odhalen. „Do roku 2008 tam byla chyba u 30 tisíc lidí, lustráky vůbec nemusely odpovídat skutečnosti,“ zaznělo.
Spoustu materiálů prý dodnes bude uloženo v archivu Bezpečnostní informační služby (BIS), nicméně ta není ochota cokoli historikům vydat a říká, že už nic nemá. Pavel Žáček prý před časem ředitele BIS oslovil s tím, že by služba mohla tyto svazky z archivu předat do Archivu bezpečnostních složek, ale bylo mu řečeno, že už BIS nic nemá. „Budou to zkoušet znovu,“ uvedl Žáček.
Radek Schovánek z Ministerstva obrany dal dost pikantní příklad, související právě s BIS. „Václav Havel měl na Hrádečku nad postelí v trámu zabudovanou kameru, kterou mu tam nainstaloval příslušník StB z Hradce Králové. Ten později pracoval pro BIS a měl tyto nahrávky prodat asi za 100 tisíc Viktoru Koženému. Havla to ale kompromitovat nemohlo, protože každý věděl, že má ženský rád. Přestože to bylo původně vytvořeno pro jeho kompromitaci, nebylo to k ničemu, nemělo to žádnou váhu,“ uvedl Schovánek.
Na otázku, jak je možné, že skartace svazků probíhaly už za nového režimu až zhruba do roku 2000 Pavel Žáček uvedl, že nová moc, která nastoupila, byla tak hloupá, že nechala spoustu lidí na jejich původních místech, neudělal žádnou tlustou čáru a ti lidé si v pohodě dál skartovali, přestože třeba šéfové jejich odborů už byli lidé z řad disentu,“ dodal Žáček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
