Jaký byl přístup ministerstva vůči obcím a občanům?

Charakterizovala bych to slovy „Tři minuty pro Davida, věčnost pro Goliáše.“ Do Prahy, kde žádné akcelerační oblasti nemají, se sjeli občané ze všech koutů republiky. Stovky kilometrů v nohách, probdělá noc a obrovská naděje, že stát konečně vyslyší hlasy z regionů. Tak vypadala cesta mnoha starostů, zástupců spolků i řadových občanů na páteční veřejné projednání Změny č. 2 Územního rozvojového plánu (ÚRP) v pražském Radiopaláci. Místo demokratického dialogu o masivní výstavbě větrných a solárních zón však na účastníky čekala chladná úřednická mašinérie, přísné bezpečnostní kontroly a neúprosná stopka u mikrofonu.

Jak byl celý projekt představen?

Na počátku byly dvě hodiny právního ohýbání reality. Celé dopoledne odstartoval dvouhodinový maraton úřednických monologů a výkladů. Zástupci ministerstev se snažili přítomné v sále přesvědčit, jak precizně byly takzvané akcelerační oblasti (AO) stvořeny. Jenže pro laickou i odbornou veřejnost v sále se jednalo o dvě hodiny naprosto zbytečného výkladu, který obcházel podstatu věci. Předložený návrh je totiž podle odborníků připraven v naprostém nesouladu s klíčovou evropskou směrnicí RED III, Ústavou České republiky i Listinou základních práv a svobod. Stát při tvorbě plánu navíc podle odpůrců porušil Aarhuskou úmluvu o přístupu k informacím a účasti veřejnosti, Evropskou úmluvu o krajině, další mezinárodní závazky a v neposlední řadě i operační směrnice UNESCO včetně článku 172. Místo obhajoby těchto vážných právních přešlapů však úředníci raději unavovali sál opakováním frází.

Úředníci se ale odvolávali i na českou legislativu?

Jejich návrh je ale v rozporu i s českým Zákonem č. 249 z roku 2025, kterým by měla Česká republika evropskou směrnici implementovat. Návrh opomíjí rozsáhlou zdevastovanou půdu především po povrchových dolech a elektrárnách, kam by se akcelerační zóny i naše závazky EU vešly nejméně dvakrát. Namísto toho hodlají devastovat další půdu v blízkosti chráněných přírodních lokalit, památek UNESCO i u lidských obydlí. Na dotaz, proč nevyužili plochu po odstavené elektrárně Dětmarovice, od úředníků zaznělo, že s tím má „ČEZ jiné plány“, takže to tam nedali. Z dolů po uhlobaronech dokonce dělají přírodní rezervace.

Vláda dělá z vyřazeného dolu přírodní rezervaci a z památek UNESCO větrné parky?

Ano. Namísto vyřešených a zdevastovaných lokalit, kam to celé patří a kam by se to bez problému i vešlo, přidělují černozem na Hané plánům ČEZu a dalším větrným a solárním developerům na další devastaci zemědělské půdy. Odmítají i řešení, kdy obce samy aktivně vyhledaly nepotřebnou půdu a nabídly ji místo okolních polí, kde probíhá intenzivní zemědělství.

Jak probíhala diskuse?

Když konečně po dvou hodinách přišel čas na diskusi, dostala arogance organizátorů zcela nový rozměr. Moderátorka začala v diskusním bloku otevřeně preferovat lidi připojené online přes Zoom a YouTube. Dotazy z chatu a od lidí sedících v teple domova měly přednost před těmi, kteří obětovali čas, nemalé peníze a trmáceli se přes celou republiku, aby v Radiopaláci osobně vystoupili a bojovali za své domovy.

Je pravda, že vám doporučili, že památka UNESCO se prý „fotí odjinud“?

Jak hluboká nekompetentnost a ignorance na ministerstvech panuje, ilustruje přímá zkušenost Vladimíry Mikle, která po třech hodinách úmorného stání ve frontě u mikrofonu konečně dostala slovo. Jako specialistka na sakrální umění a restaurátorka jsem vznesla ostrý protest proti metodice, jakou ministerští projektanti a autorizované osoby (jako Kabelková, Žídková, Frélich a další) posuzují ochranu památek UNESCO, životního prostředí a vliv na lidské zdraví. Upozornila jsem na klíčový pojem Výjimečné světové hodnoty (OUV - Outstanding Universal Value) a fakt, že ochrana UNESCO se nevztahuje pouze na samotnou budovu či zahradu, ale zásadně také na okolní kulturní krajinu.

Reakce hlavní projektantky plánu, Ing. arch. Martiny Kabelkové, však přítomným vyrazila dech. Projektantka sice přiznala, že o dotčené oblasti ví, ale následně spustila monolog o tom, jak se zóna „zmenšila na možnou míru“. Vrcholem její argumentace bylo tvrzení, že Květná zahrada ani nic jiného v Kroměříži není v ohrožení, protože památka se přece fotí ze severovýchodu.

Neměla by naše vláda tuto metodiku českých památkových fušerů doporučit i pro UNESCO do Paříže?

Tento výrok odhalil absolutní absenci základních vědomostí o posuzování památek. V České republice jsou statky UNESCO zapisovány obzvlášť na základě kritéria č. 4, které explicitně vyžaduje zachování historické krajiny kolem památky v plném úhlu 360°. Paní Kabelková zřejmě nikdy nebyla na věži zámku v Kroměříži, kde se můžete projít a vidět okolní krajinu ze všech světových stran. Jelikož jsem neměla šanci cokoliv říct na její výrok o severovýchodní straně, tak touto cestou upozorňuji, že památka se fotí i ze západní nebo jižní strany nebo z výškových pohledů:-) Mezi tyto statky UNESCO, kde jsou v jejich blízkosti navrženy AOV, patří mimo Kroměříž, Telč, Litomyšl, Český Krumlov, Zelená Hora, Lednicko–valtický – Valtický areál.

Zelená hora, to připomíná Černé barony? Myslíte, že bude hlavní projektantka Martina Kabelková v takovém postupu ochrany památek pokračovat i v Telči, Litomyšli nebo v Českém Krumlově?

Tady jde o jiné stavby, ale podobný přístup totalitní moci. Jsou to dvě různé „Zelené hory“, které se často pletou. Zámek, kde se natáčeli Černí baroni, je Zelená Hora u Nepomuku, ale slavný Santiniho poutní kostel UNESCO je Zelená hora u Žďáru nad Sázavou. Typický je půdorys šesticípé hvězdy a symbolika čísla 6. Toto číslo symbolizuje harmonii, rovnováhu, domov, lásku a Santiniho poutní kostel naplňuje vše z toho. Název „Zelená hora“ ve Žďáře vznikl podle té původní Zelené Hory u Nepomuku.

Co ale můžeme určitě srovnávat s Černými barony, je omezená vzdělanost, servilita arogantní moci a nevšímavost k historii a památkám. „Moderní“ zobrazení husitského hejtmana Jana Žižky s lehkým kulometem v ruce nemá do představ ministerských „ochránců“ kulturního dědictví ve stínu větrných elektráren zase tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je s podivem, že tuto nedobrovolnou dehonestaci křesťanských poutních míst prosazoval se svými kolegy právě bývalý ministr Petr Hladík ze strany KDU-ČSL, která se hlásí ke křesťanství a demokracii.

Paní hlavní projektantka Kabelková z ministerstva tvrdí, že plánovaných 39 obřích větrných elektráren (VTE) z jedné strany a dalších 92 věží ze severovýchodní strany a Větrný park Haná k tomu nebude mít na Kroměříž žádný vliv. Bavíme se přitom o monstrech o výšce 200 až 250 metrů, která vizuálně zdevastují horizont bez ohledu na to, ze kterého světového směru zrovna držíte fotoaparát. Naprosto stejná tvrzení se nacházejí v odůvodnění pro AOV v Telči nebo Českém Krumlově. Litomyšl pro jistotu nefiguruje v odůvodněních vůbec.

Úředníci v průběhu veřejného projednávání odmítali přijmout vizualizace od odborníků a vypínali jim mikrofon?

Ano, arogance úředníků pokračovala dál. Na předcházející on-line dotaz, zda MMR vůbec vypracovalo vizualizace těchto obřích staveb v krajině, odpověděla osoba s autorizací na posuzování vlivů na životní prostředí Ing. Pavla Žídková se samolibým úsměvem ve smyslu: Jak by prý mohli vizualizace dělat, když ještě přesně neví, kde budou stožáry stát?

V tu chvíli ale narazila. Přestože organizátoři dotazující restaurátorce vypnuli mikrofon kvůli překročení limitu, nenechala se umlčet. Směrem k paní Kabelkové a paní Žídkové nahlas pronesla: „Já jsem ty vizualizace udělala a tady jsou! Tohle je pohled západním směrem!“ a ukázala hotové materiály. Celému předsednictví v tu sekundu doslova spadla čelist. Na tvářích přítomných úředníků se rozlilo hrobové ticho a jejich obličeje rázem ztuhly. Ukázalo se, že to, co ministerstvo označovalo za nemožné, dokázala aktivní občanka udělat sama ve svém volném čase.

Jaromír Wasserbauer přislíbil tyto oblasti vyjmout, jak je možné, že tam stále jsou? Co na to říkal?

Poslední bitva se odehrála kolem vrchního ředitele sekce technické ochrany životního prostředí doc. Ing. Jaromír Wasserbauer, Ph.D. Ten sice během mého tříminutového minutového vystoupení ze sálu záhadně odešel, přestože těsně předtím skončila desetiminutová přestávka, ale po svém návratu byl donucen čelit realitě. Protože moderátorka diskuse nebyla schopná odborný dotaz zopakovat, museli mi organizátoři v sále chtě nechtě mikrofon znovu zapnout. Začala jsem pálit ostrými: Připomněla jsem celorepublikovou petici za revizi zákona č. 249/2025, kterou občané odevzdali na vládu. V průvodním dopise jsem se tehdy MŽP výslovně ptala, zda si je česká vláda vědoma mezinárodních závazků k UNESCO. Sám pan Wasserbauer tehdy poslal dopis doporučeně (rekomando), kde černé na bílém sliboval, že v těchto památkových oblastech budou jasně nastavené „červené limity“ (tedy absolutní zákaz výstavby).

„Jak je tedy možné, že jsme teď v akceleračních oblastech (AOV)?“ zazněla neúprosná otázka do sálu. Odpověď pana Wasserbauera všechny šokovala: „Určitě to prověříme… Pokud to tam je, tak to tam nemůže být.

Jde už konečně o první knockout pro MŽP a neoprávněně navrhovaná památková oblast UNESCO se musí vyjmout?

Prohráli duel s veřejností! Sálem projel šum, který dotazující bojovnice za památky UNESCO doprovodila upřímným smíchem a jásotem nad touto skvělou zprávou. Stala jsem se tak jedinou účastnicí celého dne, která zástupce ministerstva dotlačila k veřejnému přiznání, že jejich vlastní ministerský návrh je špatně a v rozporu se sliby.

To ale neznamená, že až se ministerští úředníci vzpamatují, nebudou se pokoušet tuto neoprávněně navrhovanou akcelerační oblast ve svém záměru ponechat, aby vyhověli investorům, s kterými se o tom už více než dva roky domlouvali.

Připomněla jste příběh Davida a Goliáše. Není to ale spíše ring, ve kterém se slabším nesmí ani bránit?

David Sekera

• PRO
• mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„Je to jako v ringu, kde proti sobě stojí David a Goliáš. Jenže v tomto zápase může ten slabší udeřit jen jednou, zatímco ten mnohokrát silnější ho může mlátit bez jakéhokoli omezení,“ popisuje zažitou bezmoc účastnice. Zatímco ona dokázala díky své odbornosti uštědřit ministerstvu tvrdý argumentační políček, většina přítomných starostů a občanů takové štěstí neměla. Jejich dotazy úředníci bezostyšně odbyli a představitelé samospráv odcházeli domů pobiti naprostým totalitním formalismem.

Nicméně odcházeli většinou s tím, že se takovouto arogancí zastrašit nedají. Ve skutečnosti je to ring s několika tisíci Davidy, kteří brání vlastní domovy a obce, a jedním arogantním Goliášem, který se jim pokouší jejich půdu a krajinu vyprodat a zdevastovat.

Jaký předpokládáte další vývoj?

Papírová bitva teprve začíná. Páteční blamáž v Radiopaláci ukázala, jak hluboký příkop leží mezi pražskými ministerstvy a zbytkem republiky. Stát sice lidem v sále vypínal mikrofony, ale moment, kdy se úředníkům objevily ztuhlé úsměvy nad vlastní neschopností, jasně ukázal, že pravda je na straně regionů.

Zástupci obcí a dotčení občané mají nyní poslední možnost, jak aroganci úřadů oplatit legální cestou. Ministerstvo sice ústní připomínky ignorovalo, do 1. června 2026 však musí ze zákona přijmout všechny písemné připomínky podané poštou nebo datovou schránkou. Přiznání pana Wasserbauera o nutnosti vyjmutí památkových zón je pro ně teď tou nejsilnější municí. Bitva o českou krajinu a dědictví UNESCO Kroměříž, Telč, Litomyšl, Český Krumlov, Lednicko-valtický areál a Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou se přesouvá na papír – a tam už úředníci lidem stopky spustit nemohou.

Lidé, kteří chtějí podat připomínky, a u památek UNESCO jsou to i lidé z měst, kterým by takto úředníci zničili památky celosvětového významu, mohou použít připravené šablony na Krajině lidí.

Psali jsme:

Z uzavřených dolů rezervace a z orné půdy průmyslové zóny. Hynek Beran líčí jednání u Mrázové

Oni jsou Němci a my jsme Češi? Šílená vlna, rozjela se Decroix

Aktivistka: Češi pozvedli hlas a větrníky se stěhuji na Slovensko

„Už dodáváme Česku dost energie,“ odmítla Vysočina plán na větrníky