Protesty se šířily po celé Ukrajině, která jako nejzápadnější část Sovětského svazu byla podle tehdejších stranických vůdců vystavena velkému nebezpečí „nákazy“ Nejsilněji se odpor projevoval v Zakarpatské oblasti sousedící se Slovenskem.

„Když (tajné služby) monitorovaly nálady, zjišťovaly, že mezi obyvateli Zakarpatska, kteří se dočetli o pozitivních změnách v Československu, se šíří nostalgické nálady, že se Zakarpatsko znovu vrátí do Československa,“ píše historik. Zakarpatsko bylo jako Podkarpatská Rus součástí meziválečného Československa.

Během pražského jara na Slovensku obnovila činnost řeckokatolická církev, v Sovětském svazu zakázaná a pronásledovaná. Ukrajinští věřící podle Bažana začali psát dopisy s výzvami vzít si příklad ze sousedního socialistického státu. „Podle KGB v některých uzavřených chrámech ničili zámky a organizovali bohoslužby. To nomenklaturu vystrašilo,“ řekl ukrajinský historik.