Mašín: Amerika na pokraji krvavých nepokojů. Demokraté volí násilí

Amerika stojí na pokraji otevřených ozbrojených střetnutí. Eskalace začala v devadesátých letech minulého století. Hlavní podnět jí byl dán za Baracka Obamy a jeho ženy. Michelle Obamová studovala na Princetonu, její stipendium bylo zaplaceno bílými, na které celý život nadávala. Její manžel Barack Obama začal zasévat nenávist mezi bělochy a černochy.

V roce 2012 na Floridě ve čtvrti obývané civilizovanými lidmi si tito najali privátní ochranku kvůli opakujícím se loupežím. Členem této ochranky byl jistý George Zimmerman, jehož jméno zní německy, ačkoli většina jeho předků byla latinského původu. V sebeobraně zastřelil sedmnáctiletého černocha Trayvona Martina, kterého podezříval z plánování loupeže a který Zimmermana napadl. Na Floridě existuje zákon (Stay your Ground), že když jsi napaden, tak se můžeš bránit i střelnou zbraní. Při nastávajícím soudu byl Zimmerman zproštěn žaloby za vraždu. Obama řekl, že Trayvon podezřelý z plánování loupeže, který byl zastřelen, by mohl být jeho syn. Jaký otec, takový syn.

Obama má za sebou bouřlivou minulost. Ve své knize Dreams from my father píše, že on chtěl všechno vyzkoušet – v mládí „experimentoval“ s drogami, počínaje marihuanou, kokainem a tak dále. Obama se po ukončení studia stal organizátorem takzvaných menšinových komunit, které se v Chicagu dodnes vraždí mezi sebou. Ve své činnosti pokračovaly i v době jeho prezidentství. Za pouhých osm let jeho prezidentství bylo zavražděno 3 691 lidí, převážně z černošských menšin (navzájem) a přes 21 000 bylo zraněno postřelením. Aby bylo jasno, Chicago má 2,71 milionu obyvatel, Praha má 1,4 milionu. Tato sociální interakce pokračovala i během čtyř let Bidena: 2 713 lidí zastřeleno, 13 677 zraněných.

Minulý víkend v Chicagu bylo 58 postřelených, osm mrtvých. V Chicagu a ve státě Illinois, zrovna tak jako v Kalifornii, Washingtonu D.C., New Yorku a dalších demokratických státech, s tam panující anarchií se demokraté brání pomocí jim spřízněných „woke“ soudců trestání zločinců a Trumpově iniciativě použít Národní gardu k zastavení tohoto krveprolévání a legalizování loupeží, poněvadž tyto jsou prý konány těmi, kteří to „potřebuji“.

Anarchističtí soudci stojící za tímto morálním rozpadem mnohdy mají své kořeny v jiných zemích než Amerika. Pětaosmdesát procent zločinů je spácháno černochy, jejichž podíl na obyvatelstvu v Americe je 12,5 %. Podle teorií „wokeistů“ a demokratů je toto nepoměr k bílé části obyvatelstva, který se musí napravit tím, že zločinci, kteří patří do vězení a jsou jiní než bílí, se nechávají jít, aby tento nepoměr vězněných byl vyrovnán.

Americké woke soudnictví včetně Ústavního soudu se obává možné občanské války. Jen od doby George Floyda bylo 574 násilných nepokojů spojených i s vraždami policistů, žhářstvím a rabováním. Důvod, proč se soudy neodvážily rozhodnout o nevině Dereka Chavina ani přijmout soudní stížnosti jedinců, organizací a států o existujících volebních podvodech při prezidentských volbách 2020, i když dokumentovaných.

Black Lives Matter vždy při demonstracích hlásali: „Mrtvý policista, dobrý policista.“ Policie má být zrušena a možná nahrazena sociálními pracovníky. Hromadné loupeže v obchodech jsou omlouvány tím, že to jsou ti, kteří to potřebují, a že jde o pouhé zálohy jim patřících reparací. Harrisová podporovala organizace, jejichž účelem bylo osvobození zatčených černochů, kteří způsobili žhářství a násilné zločiny. Výslovně nabádala k dalším trestným násilným činům.

Biden během svého prezidentství pokračoval v uskutečnění Obamovy životní filozofie. Dobře to bylo vidět před prezidentskými volbami – když dáš veřejně najevo, že podporuješ Trumpa, tak ti poškodí barák nebo zničí auto. Když podporuješ Bidena nebo Harrisovou, můžeš si být jistý, že se ti nic nestane. To je druh lidí, kteří ty rozdílné strany zastupují. Dva dny před pokusem o atentát na Trumpa Biden vyzval voliče, aby dali Trumpovi terč na jeho záda. Což se o dva dny později stalo. Atentáty na Trumpa byly ve skutečnosti tři. Třetí pokus o atentát je bagatelizován. Není to pouze Biden, jsou to i další špičky, které se dnes drží v Demokratické straně.

V březnu 2020 při shromáždění před Nejvyšším soudem stál demokratický senátor a hlava Senátu Chuck Schumer a hrozil soudcům: „Chci ti něco říct, Gorsuchi. Chci ti něco říct, Kavanaughi: Rozpoutali jste vichřici a pocítíte následky. Ani nebudete vědět, odkud přijdou, pokud budete dál pokračovat v těchto hrozných rozhodnutích.“ Jeho výzvy uposlechl Nicholas John Roske, který v červnu 2022 byl zatčen před domem soudce Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. Přijel po zuby ozbrojený s úmyslem Kavanaugha odstranit.

Tyto tendence mají kořeny v Demokratické straně. V červnu 2018 Maxine Watersová (vlivná demokratická senátorka z Kalifornie, členka kongresové černošské frakce) veřejně na pódiu vyzývala k fyzickým útokům na jinak smýšlející. Podobně Kamala Harrisová, Nancy Pelosiová, Adam Schiff, Eric Swalwell, Hakeema Jeffries, Ilhan Omar (ze Somálska), Alexandria Ocasiová-Cortezová (AOC z Portorika), Rashida Tlaibová (z Gazy). Oni nebyli a nejsou ti jediní, kteří při každé příležitosti k násilí nabádali a dosud nabádají.

Ozbrojené útoky na republikány nebo ty jinak smýšlející, které jejich stoupenci provádějí, jsou omlouvány tím, že jejich pachatelé jsou duševně nemocní. Tím hůře! Duševně nemocní jsou nejslabší článek naší společnosti, který je využíván politiky k těmto skutkům.

Jedním z těchto je vrah Decarlos Brown Jr. Zavražděna byla třiadvacetiletá Ukrajinka Iryna Zarutska v Charlotte v demokraticky řízené Severní Karolíně. Na této vraždě nese vinu též jeho poslední soudkyně Teresa Stokesová, jmenovaná 2024 Joem Bidenem. Decarlos Brown Jr. před vraždou spáchal čtrnáct vážných zločinů, přesto se nalézal na svobodě. Tento stav je v USA způsoben novou wokistickou filozofií, kterou přijala za svou Demokratická strana. Jsou to lidé, kteří nenávidí Ameriku takovou, jaká byla stvořena lidmi, kteří napsali ústavu.

Atentát na Charlieho Kirka ve Spojených státech není jen americkou záležitostí. Má totiž pro svět, a tím i pro americkou politiku v Evropě, větší význam než volby v České republice. Česká republika nemá v Evropě co říct. Za ni mluví von der Leyenová. Volby v Česku mají jen lokální význam. Pozoruji s údivem, jak je v českých médiích popisován Charlie Kirk. Kirk byl velice inteligentní mladý člověk, mírumilovný křesťan, který odsuzoval násilí. Šlo o první den jeho kampaně Prove me wrong (Dokaž mi, že se mýlím), kterou měl v úmyslu vést na mnoha univerzitách v USA. V českých médiích je vykreslován jako extremista a fašista, který pobuřuje proti demokratickému systému, což je pravý opak toho, co Charlie Kirk byl a reprezentoval. Na jeho shromáždění v Utahu bylo přes 3 000 lidí, nikoli pár stovek, jak bylo prezentováno českými mudrci pár hodin po atentátu. Již způsob vyjadřování a výběr slov, která byla používána při popisování atentátu na Charlie Kirka, ukazují, jak lidé o celé věci smýšlejí a k čemu jsou sdělovacími prostředky opět vedeni. Podobně jako byl publiku představován Biden, nakonec se lidé divili, jaká byla skutečnost, i když dodnes ne plně odhalená. Joe Biden na konci svého mandátu udělil zhruba 4 000 milostí, přičemž velká většina byla podepsána automatickým perem. To vyvolalo spor: prezident o konkrétních případech ani nevěděl a dokumenty byly vybrány jeho týmem a podepsány strojově, na což si dnes Joe Biden již nemůže vzpomenout. Dnes v Kongresu dennodenně probíhají výslechy lidí, kteří byli za přípravu těchto milostí odpovědní. Všichni z nich se ale odvolávají na 5. dodatek ústavy (právo nevypovídat) nebo tvrdí, že si nevzpomínají. Bývalý šéf FBI Comey, jeden z hlavních organizátorů bezprecedentního spiknutí proti prezidentu Trumpovi před a během jeho prezidentství končící prvním impeachmentem, byl též Bidenem preventivně omilostněn. Při výpovědi pod přísahou v Kongresu více než dvěstěkrát řekl, že si nevzpomíná.

Považuji též za zajímavé dnešními politiky a historiky schválně zapomínané anebo neznalé světových politických dění, která se odehrávala při rozpadu východního bloku a Sovětského svazu a která předcházela dnešní situaci v Evropě. Je těžké představit si věrohodnějšího svědka toho, co vede Evropu na pokraj třetí světové války, než je Kissinger a Matlock. Vzpomínám na rozhovor z 5. prosince 1994, jehož podstata popisuje a předvídá přesně dnešní situaci ve střední Evropě a válku mezi dvěma tehdy vzniklými oligarchiemi, Ruskem a Ukrajinou.