Pane doktore, je mi odporné se na to ptát, ale mnozí oslavují vraždu republikánského trumpovského aktivisty Charlieho Kirka. Buď oslavují, nebo zde máme variace na téma „mohl si za to těmi kecy sám“. Co k tomu říci?

Naši předkové, a není tomu tak dávno, by řekli, že tak mohou mluvit jen neznabozi, kteří se neštítí jakékoliv bezbožnosti. Byla to sice jen lidová moudrost nebo projev kulturního dědictví, a ten je dnes vysmívaný i osobami duchovními. Snad bychom k tomu mohli dodat, že dnešní doba k tomu přidává ještě jakousi vulgární otrlost, brutální neúctu a nedostatek respektu k sobě samotným. Staronáboženské milovati budeš bližního svého jako sebe samého se dnes většina z nás stydí říct nahlas i mezi svými nejbližšími.

Je to nekonečná řada projevů nenávisti, Bělohradský by řekl tekuté nenávisti, kterou se zdají být posedlé nejrůznější společenské skupiny a instituce. Jen v posledních deseti patnácti letech se vyhrožovalo veřejně smrtí, nebo dokonce bestiálním utracením domnělých nepřátel. Často všech, kteří byli jen jiní, než jakými jsme je chtěli mít. A aplaudovaly tomu osoby stojící na vrcholu společenské pyramidy.

Ukradení prezidentské vlajky, státního symbolu prezidentova úřadu na Hradčanech, bylo vyhlášeno za zábavnou uměleckou taškařici. Vyhrožování šibenicemi na veřejných shromážděních za přítomnosti vysokých vládních činitelů a jejich zahraničních hostů, vybízení k napodobování masakru v Oděse vládním zmocněncem pro energetiku a v nejbližší budoucnosti pravděpodobně vyslancem ČR ve Velké Británii, tedy zástupcem prezidenta a hlavy státu koordinujícího zahraniční politiku ČR, se zdají být základními kameny dláždění cesty do nenávistné budoucnosti.

A to nemluvíme o posledních pěti deseti letech, kdy se výzvy k pověšení na šibenicích nebo v pytli na vládní budově MV ČR zdá být i těm nejvyšším autoritám justice úsměvnými prohřešky. Dokonce i věci, kterých se dopouští obdivovaná hlava státu, jeho blízké politické prostředí a zhrublá, politicky vulgární, mediální a kulturní spodina, je chápáno jen jako sebeprezentující spoluúčast při nekonečné řadě příležitostí.