Hlavním tématem politické debaty na národní i evropské úrovni je v poslední době bezesporu energetika: astronomicky rostoucí ceny elektřiny a plynu, otázka energetické bezpečnosti a nezávislosti, diverzifikace zdrojů dodávek zemního plynu, budoucí podoba energetického mixu, vliv klimatické agendy na energetiku a ceny energií a podobně. Právě těmto tématům – zejména z pohledu národních zájmů České republiky – se věnoval odborný seminář, který se pod záštitou poslankyně Marie Pošarové a ve spolupráci s Institutem svobody a přímé demokracie uskutečnil na půdě Poslanecké sněmovny. Debaty vedené pod názvem „Alternativy řešení energetické krize: Jak snížit ceny elektřiny a plynu?“ se zúčastnili jak odborníci na energetiku, tak ekonomové.
V jejím úvodu vystoupil předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura. „Dvacet let hovořím a píšu o nutnosti diverzifikovat zdroje energií v České republice, a to bez ohledu na to, koho z dodavatelů máme či nemáme rádi. Mnohokrát jsem psal o tom, že závislost jen na ruském plynu není pro nás výhodná. Ne proto, že bych byl protiruský, ale proto, že to nebylo výhodné pro Českou republiku. Pokud dnes říkáme, že odmítání ropy a plynu z Ruska je nevýhodné, tak to rovněž není proruské, ale jde jen o pragmatické vyhodnocení stávající situace. Všichni víme, co je příčinou nynější energetické krize: vítězství nesmyslné zelené energie nad realitou. Německo a další země Západu naplánovaly svou energetiku na odstavení uhlí a jádra s tím, že tyto zdroje nahradí plynem a obnovitelnými zdroji. To plně odstartovalo krizi v Evropě a dnes to vrcholí nesmyslným, účelovým odstřižením od levného plynu a ropy z Ruska,“ konstatoval Tomio Okamura.
Fotogalerie: - Národní rada obnovy
Zisky rekordně rostou všem. Tratí jenom Evropané
Prohlásil také, že do protievropského tábora jsme zatlačili Čínu a pomalu se do něj přesouvají také arabské země i země Latinské Ameriky. „Nejde už o energetiku, ale o přežití evropské civilizace, protože se ve jménu anglosaské nadřazenosti odřezáváme jak od energetických surovin, tak od surovin strategických pro moderní technologie. Ačkoli jsme jako republika soběstační, pokud jde o elektřinu, tak tuto soběstačnost dosavadní vlády zcela úmyslně podvázaly vývozem elektřiny do Německa a Rakouska a následným předraženým přeprodejem zpět. Energetická krize se prakticky týká jen satelitů USA, přičemž z veřejných zdrojů víme, že USA nakupují ruský plyn přes Čínu a spolu s nimi tak činí další země, které tuto možnost mají. Při vyšetřováni se kriminalisté ptají, komu ku prospěchu. Když se podívám do USA, tak vidím, že odepsaný břidlicový plyn je znovu ve hře. Stejně tak tam roste zbrojní výroba, kterou zastavil konec války v Afghánistánu. Zisky rekordně rostou. I Gazpromu. Jediní, kdo na všem tratí, jsou Evropané,“ upozornil předseda SPD.
Úvodní panel zahájil Bohuslav Čížek, ředitel Sekce hospodářské politiky a hlavní ekonom Svazu průmyslu a dopravy České republiky. „Pokles ceny plynu, který sledujeme v posledních dnech, neznamená, že můžeme být klidnější. Je tu totiž několik nejistot. Když se podíváme na hodnoty, za jaké si lze koupit zemní plyn na příští rok, tak pořád to jsou pěti či šestinásobky toho, za kolik jsme zemní plyn kupovali dva roky zpátky. Předminulý týden proběhla v médiích zpráva, jak je plyn aktuálně levný na spotu. Šlo v podstatě o souhru okolností, že bylo teplo, kotvily tankery v přístavu a zásobníky na zimu jsou plné. To samozřejmě nedává firmám jistotu, za kolik si nakoupí na příští rok. V tuto chvíli je energetická situace hlavní bariérou ekonomického růstu. Možná mediálně znáte keramičky, sklárny, pekárny, ale ten dopad už je napříč ekonomikou,“ zdůraznil Bohuslav Čížek.
Odideologizovat státní energetickou koncepci
Pavel Janeček, energetik, ekonom, manažer a bývalý generální ředitel Pražské plynárenské a.s., připravil prezentaci, kde popsal deset bodů, které by Česká republika měla dělat jako suverén, tedy nespoléhat se na evropské řešení. „Vláda by měla primárně postupovat tak, že bude hájit zájmy občanů žijících na území České republiky. První bod je nastavení státní energetické koncepce, aby byla odideologizovaná. Komodity musíme být schopni nakupovat ze všech čtyř světových stran. Snažil jsem se spočítat, jaký vliv na ceny mají povolenky. To není deset nebo patnáct, ale 44 procent ceny elektrické energie. Povolenky jsou přímým příjmem Evropské unie. Takže je nemyslitelné, že by je zrušila. Ale já navrhuji, aby byly zrušeny a nahrazeny uhlíkovou daní. Ovšem tak, aby to nelikvidovalo žádný ze zdrojů, žádnou komoditu včetně uhlí. Je nesmysl se uhlí rychle zbavovat,“ uvedl Pavel Janeček s tím, že se sám podílel na odsíření většiny českých elektráren.
Psali jsme:
Líbil se vám plakát „Putin v pytli na mrtvoly“, který vyvěsil Rakušan?Anketa
Němci jsou všechno, jenom ne Čechomilové
A také to, že burza není výrobce. „To si možná myslí politici z různých stran pětikoalice, že se elektřina vyrábí v zásuvkách. Možná si myslí, že se vyrábí na burze. Nevyrábí. Ta se vyrábí v našich stabilních zdrojích. A více, než stihneme spotřebovat. To je třeba vědět. Dříve jsme byli na špici v třídění odpadů. Dnes lidé začínají třídit odpad na hořlavý a nehořlavý. To je šílenost a výsledek Green Dealu. V Německu se nyní dostali ve znečištění ovzduší na úroveň 90. let. Po mnoha milionech investic se vrátili zpět. A proč musí vláda desítkami miliard korun podporovat export elektřiny? Není jediný důvod. Máme nejdražší elektřinu pro domácnosti v celé Evropě, ačkoli máme nejnižší náklady na její výrobu. A zmíním i plynárenství. My nemáme infrastrukturu, kterou bychom sem to LNG dostali, ať už z Nizozemska nebo z Polska. Navíc víme, jak vypadá německá solidarita. Němci jsou všechno, jenom ne Čechomilové. To si musíme říct,“ poznamenal předseda Institutu pro energetiku.
Tomio Okamura
Ekonom, vysokoškolský pedagog a bývalý člen Bankovní rady ČNB Lubomír Lízal zmínil, že jsme se v posledních letech z hlediska energetiky dostali do stavu, kdy se v ní neustále měnily podmínky. „To znamená, že sektor jako takový se dostal do stavu, kdy tam normální investor nepůjde, pokud nedostane dotaci nebo nemá něco slíbeno. Jinými slovy máme sektor, který je řízen pouze na základě spekulativních investic, protože pokud vám někdo mění podmínky několikrát třeba za pět let, tak jako investor do toho sektoru nepůjdete. Zejména vzhledem k návratnosti energetiky. Když je to krátkodobé, tak jde o dvacet let, ale běžně jde v energetice o padesát let. A pokud se vám každých pět let nějakým způsobem mění podmínky, tak se nevyplatí do toho investovat. Čili to je ten základní problém, který tam je,“ poukázal Lubomír Lízal.
Fotogalerie: - Nepal uhlí, pal skéro
Dálnice tankerů kolem zeměkoule uhlíkové stopě navzdory
Manažer, architekt a bývalý předseda Dozorčí rady Pražské plynárenské a.s. Milan Urban zaměřil pozornost na to, jaké divadlo s celým světem mocní hrají. „Green Deal je celosvětový přeliv kapitálu z jedné kapitálové skupiny do druhé. Green Deal je politika, která byla prolobbována Evropskou komisí a Evropským parlamentem. A jedná se o to, že z toho profitují určité skupiny nadnárodních společností, určité bankovní skupiny. Samozřejmě veřejnosti se to podává, jak je to skvělé, ovlivňuje to klimatickou změnu, snižuje uhlíkovou stopu a tak dále. Ale je v tom řada protikladů. Třeba několikanásobná cena energie, co se dopravuje ze Spojených států. Ona se nedopravuje jenom ze Spojených států. Ale Američané ji přikupují třeba až od Číňanů, kteří ji zase nakupují z Ruska. Takže všechny ty tankery plují napříč Atlantikem, kde se z toho stává dálnice de facto kolem celé zeměkoule. A teď si vzpomeňte na uhlíkovou stopu a jak nám svého času říkala Greta, co všechno máme omezit,“ poukázal bývalý předseda Dozorčí rady Pražské plynárenské.
Vždyť tankery nejezdí na nějaké sluneční panely, ale na těžký topný olej, což je palivo, které má největší uhlíkovou stopu, co si vůbec můžeme představit. „Environmentální skupiny spočítaly, že třináct největších obchodních lodí světové flotily za rok vyprodukuje tolik emisí jako všechna osobní vozidla na celé planetě. Ale tohle se nesnaží nikdo omezovat, protože to je světový kapitál té globalizace trhu. A kdo těží z Green Dealu? Obnovitelné zdroje jsou finančně hodně náročné. Vezměme si za příklad západ Evropy. Veškeré projekty, které tam vznikají, jsou samozřejmě financovány bankami. Můžeme být idealisty, můžeme být naivní, můžeme si říkat, že se to dělá ku prospěchu lidstva. Ale banky mají samozřejmě prvotní cíl, aby měly ziskovost investovaných prostředků. A ziskovost těchto prostředků by byla nulová, kdyby se energie prodávaly levně. Ale ty, co jsou produkované obnovitelnými zdroji, jsou neuvěřitelně drahé. Z toho důvodu se začalo nakupovat na spotových trzích, aby se uměle udržela vysoká cena energií,“ vysvětlil Milan Urban.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
