Ilona Švihlíková varuje: Nesplatitelné dluhy. Euro vyvolává krize, jakmile ho máte, je jedno, kdo je u vlády. Kdybychom ho teď přijali...

25.08.2019 21:26

ROZHOVOR „K prosperitě se nelze proškrtat na základě chorých dokumentů, k prosperitě je nutno se proinvestovat. Euro je spjato se škrtací politikou, takže země zatížené větším dluhem z něj nemohou vyrůst, protože dluh je nesplatitelný,“ vysvětluje ekonomka Ilona Švihlíková. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz popsala měnu euro jako nástroj neskutečně omezující manévrovací schopnost státu. S eurem je prý skoro jedno, kdo je u vlády, protože omezení jsou tak velká, že nelze dělat prakticky nic.

Ilona Švihlíková varuje: Nesplatitelné dluhy. Euro vyvolává krize, jakmile ho máte, je jedno, kdo je u vlády. Kdybychom ho teď přijali...
Foto: Jan Štěpán
Popisek: Ekonomka Ilona Švihlíková

Německo zaznamenalo pokles HDP, mluví se o technické recesi i o ochlazující se ekonomice v Evropě. Jaké jsou důvody? Brexit? Obchodní válka mezi Spojenými státy a Čínou? Nebo něco jiného?

Německo je postiženo obchodním konfliktem mezi Spojenými státy a Čínou i nejistotou kumulující se kolem brexitu. Jako silně orientovaná exportní ekonomika je takříkajíc první na ráně. Nelze ovšem zapomínat na dlouhodobé německé problémy, o kterých se začíná v Německu samotném mluvit se zpožděním: zaostávání v moderních sektorech, špatný stav infrastruktury a celková podinvestovanost země, která se objevuje na řadě úrovní. Proto se také, konečně, hovoří o tom, že by se Německo mělo zbavit své obsese vyrovnaného rozpočtu a místo toho investovat do své budoucnosti.

Anketa

Jakou školní známkou zatím hodnotíte činnost současné vlády Andreje Babiše?

31%
48%
4%
6%
11%
hlasovalo: 10259 lidí

Často se opakuje, že Česká republika je ekonomicky úzce navázána na Německo, a pokles by se časem měl projevit i u nás. Souhlasíte? A jak úzce naše ekonomiky souvisí?

Nemusíme se hned uchylovat k bonmotu, že Česká republika je sedmnáctou spolkovou zemí, jen bez těch transferů. Provázanost je velice silná a týká se sektorů, které jsou citlivé na poruchy ve světové ekonomice, takže současné německé problémy samozřejmě vzbuzují obavy i u nás. U nás situaci ale zatím drží domácí poptávka.

Jak se naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem? Máme politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?

Doufejme, že současná politická reprezentace je přeci jen poučenější a nebude v době krize navrhovat škrtací opatření. Způsobit si vlastní recesi, jako u nás v letech 2012-2013, je skutečně národohospodářská idiocie v praxi. Prozatím vláda povzbuzuje domácí poptávku, rostou mzdy, vláda má dostatečný prostor pro investiční akce. Bylo by ale opravdu vhodné mít je dostatečně připraveny. V případě menšího či středně velkého otřesu by investiční aktivita státu mohla velice pomoci, já sama bych se přimlouvala za oblast bydlení. A ne jen toho takzvaně sociálního.

A jak německá? Dá se vypozorovat, jaký rozdíl v přípravách na případný ekonomický pokles je mezi Českou republikou a Německem?

V Německu se právě diskutuje o ukončení obsese vyrovnaným rozpočtem a o nutnosti uskutečnit investiční akce – jednak k odvrácení recese, ale i k nutné modernizaci německé ekonomiky. Dokonce už i němečtí ekonomové hovoří o tom, že držet za situace záporných úroků na německých dluhopisech vyrovnaný rozpočet, je ekonomická negramotnost.

Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, podle průzkumů jsou spokojení. Jsou čísla o spokojenosti jen iluzí? Jak jsme na tom z vašeho reálného pohledu s cenami za jídlo, bydlení, s hrozbami exekucí a tak dále?

Aktuální spokojenost jistě souvisí s pozitivním hospodářským vývojem, který se odráží v růstu mezd. Pozitivní je, že rostou i mzdy nízkopříjmových skupin. To ovšem neznamená, že se neobjevují nové problémy, kromě kostlivců ve skříni. Problém exekucí je neskutečnou ostudou České republiky. Bez rázného a zároveň sociálně citlivého řešení exekucí se budou jen kumulovat sociálně patologické jevy. Bydlení je čím dál hlasitěji tikající sociální bomba – zde musí nastoupit stát, aby situaci řešil, jak jsem uvedla u možných investičních programů.

Fotogalerie: - Připomínka 1968 v Karlových Varech

Aktivisté Milionu chvilek v Karlových Varech před ...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...
Vzpomínková akce u příležitosti výročí 21. srpna 1...

Blíží se 30. výročí od pádu komunismu. Jak dobře jsme si v budování „demokratické ekonomiky“ podle vás vedli? Co se povedlo, a co jsme naopak pokazili?

Tak sousloví demokratická ekonomika slyším prvně. Ale můžu na to navázat – kdybychom od začátku měli více ekonomické demokracie, jako třeba privatizaci zaměstnanci, tak by to bylo bývalo podstatně lepší.

Nechci se tu pouštět do výčtů polistopadového vývoje, podrobně to sepisuji ve své knize s názvem Jak jsme se stali kolonií. Já bych si velice přála, aby to třicetileté výročí bylo provázeno kritickým pohledem, protože jedině ten může vést cestu k nápravě a kupředu. Ale moc se bojím, že to skončí u patetických řečí a hledání vnitřních nepřátel, které je potřeba zadupat do země.

Jak jsme na tom s dostupností bydlení? Zdá se, že zájem o hypotéky poklesl, ceny nemovitostí přestaly stoupat. Co se vlastně děje? Jak to vysvětlit laikům?

Nejsem expert na vývoj na trhu nemovitostí. Ale střetává se nám tu několik trendů, které objasňují nárůst cen nemovitostí – až do takové výše, že centrální banka zavedla přísnější kritéria – a zájem o hypotéky šel nutně dolů.

Nedostatečné množství bytů za dostupné ceny ve velkých městech je svědectvím o nefungující regionální politice – ze strukturálně slabších krajů odcházejí peníze a pak lidé. Druhý faktor je, že nemovitost často slouží jako zajímavá investice, což je spojeno s takzvanými bublinami, tedy přestřelenými cenami. Vysoké ceny bytů navíc táhnou nahoru i nájmy, takže situace v Praze se začíná podobat jiným evropským metropolím, bohužel.

Je známo, že Češi jsou vůči euru velmi skeptičtí. Proč tomu tak je? A co by je podle vás přesvědčilo o opaku?

Jedním z možných vysvětlení je, že Češi vidí, jak si euro vede jinde. Zkušenosti nejen Řecka, ale i z Itálie mluví za vše. Euro má své hluboké problémy, které jsou již dekády neřešeny, protože země, které euro používají, jsou velice rozdílné a mají odlišné představy o tom, jaká je vhodná hospodářská politika.

Plus je potřeba také dodat, že aktuální kurz koruny vůči euru je hodně daleko od parity kupní síly – podle ní by euro mělo být někde mezi 18-19 korunami za jedno euro. Přijetí eura za současných podmínek by znamenalo vejít do eurozóny jako chudák.

Jak si tedy euro z vašeho pohledu vede?

Za současného stavu nemůže být řeči o tom, že by euro mohlo vyzvat americký dolar a převzít roli hlavní internacionální měny. Problémy eurozóny se odsouvají, a když je zle, tak se to vždycky nějak „zflikuje“. Odnesou to samozřejmě obyčejní občané, Řekové, Španělé, Italové. Euro je navíc spjato se škrtací politikou, takže země, které jsou zatíženy větším dluhem, z něj nemohou vyrůst, což je případ nejen Itálie, ale čím dál víc i Francie, protože ten dluh je samozřejmě nesplatitelný.

Jak s odstupem času vnímat varování bývalého prezidenta Václava Klause o tom, že euro není ničím podloženou měnou a ekonomicky bude nestabilní?

Euro bohužel je konstruováno tak, že krize samo vyvolává. Nerovnoměrný vývoj je dobře vidět na bilanci Target II, ale i v odlišném přístupu jednotlivých zemí k otázce reformy eurozóny. Jsou tu země, kterým euro vyhovuje – je slabší, než by byla jejich národní měna, podpoří jim export, což je hlavně Německo a Nizozemsko a do této skupiny patří i Rakousko či Finsko. Ti nic měnit nechtějí, naopak země jižního křídla včetně Francie euro v současné podobě nezvládají.

Jak výhodné by bylo přijetí eura pro firmy a jak pro Čechy? Je v tom rozdíl? A jak velký?

Firmy přeci už euro používají, v tom jim nikdo nebrání. Problém je, že firemní sektor má často pocit, že co je dobré pro ně, je dobré pro všechny. Jim by se samozřejmě líbilo mít euro za 25 korun, či dokonce víc, měly by krásný polštář, a mohly by pořád jet na levné práci. Ale pro ekonomiku i pro občany je to cesta do pekel. Euro je nástroj, který neskutečně omezuje manévrovací schopnost státu. Jakmile máte euro, je skoro jedno, kdo je u vlády, protože ta omezení jsou tak velká, že nemůžete dělat skoro nic.

Bylo by velkým rizikem přijetí eura v souvislosti s tím, že by Česká republika měnou, korunou, už nemohla ovlivňovat ekonomiku? A doplácí třeba právě na tohle například Řecko? Nebo se jedná o neoprávněné obavy?

Nejde jen o monetární politiku. Německo v minulých letech prosadilo své ekonomické vidění pro celou eurozónu a troufnu si tvrdit, že právě takový Fiskální kompakt je jedním z důvodů, proč rostou v eurozóně sociální nepokoje, proč posilují takzvané anti-establishmentové strany a proč Evropská unie jako taková zoufale zaostává v digitální ekonomice. K prosperitě se nelze proškrtat na základě chorých dokumentů, k prosperitě je nutno se proinvestovat.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sůl do ran Milionu chvilek. A s Fialou to také nepůjde. Komentátorka hodnotí terén po Babišově výhře

20:41 Sůl do ran Milionu chvilek. A s Fialou to také nepůjde. Komentátorka hodnotí terén po Babišově výhře

ROZHOVOR „Bojovat proti propagandě propagandou je zhruba stejně smysluplné, jako souložit za panenst…