Eva Hrindová se dostala do povědomí veřejnosti tím, že založila na Facebooku stránku Naštvané matky, která získala přes čtyřicet tisíc členů a oslovovala kolem milionu lidí týdně. Bylo o ní stále víc slyšet, a tak přikročil Facebook na základě politické objednávky ke stále častějšímu řešení – beze slova vysvětlení pracně a dlouho budovanou stránku zrušil. A od té doby technologický gigant ruší vše, co je s rodačkou ze Šternberka jakkoli spjato, přestože neporušuje žádná pravidla ani zákony. „Celý život se dostávám do střetu s autoritami nebo s vládnoucí mocí, mám extrémně vyvinutý smysl pro spravedlnost. Vždy jsem se zastávala spolužáků, kolegů, nikdy jsem nedokázala mlčet. Moje máti mi vždy říká, ať hlavně držím hubu, protože si ji zase nabiju. Ale to se mi daří dodržovat jen velmi těžko. Ráda diskutuji, píšu, baví mě to, ráda formuluji postoje, hodně se bavím s lidmi, mám od nich informace a posílám to dál,“ vysvětluje dáma z Olomouce, kterak ke svým problémům přišla. „Problémy jsem měla vždycky, ale dnes jsem v kleštích ještě mnohem víc než v tom obávaném minulém režimu.“ A to je co říct…

 

První zkušenost se šikanou kvůli svobodě projevu zažila již na střední škole v raných osmdesátých letech minulého století. „Vymyslela jsem si na střední školní časopis a rozhlasové vysílání o přestávce. Do komunistických novin Stráž lidu jsem napsala kritiku na povinné ideologické vzdělávání mládeže, protože to všechny otravovalo. Byla zrovna perestrojka, a tak to otiskli. Pak jsem měla velké problémy na škole, ale časem se to nějak nakonec utřepalo, neboť se blížil konec komunismu. „Chtěla jsem studovat psychologii, ale výchovný poradce mi to nedoporučil, protože je tam příliš ideologie. Doporučil mi techniku. Bavila mě matematika a fyzika, a tak jsem nastoupila na stavařinu do Žiliny, kde byly různé železniční obory.“