Server vysvětluje, že problém nastal, když roku 1889 zákon stanovil, že Francouzem je ten, kdo se narodil na území Francie, přičemž nebylo upřesněno, zda se to týká jen kontinentální Francie, nebo i všech kolonií.

Každopádně se to však týkalo Alžírska, Réunionu, Martiniku a Guadeloupe a čtyř starých koloniálních měst Senegalu, které byly v normě explicitně vyjmenovány. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se „Francouzi“ z uvedených teritorií, ale i z jiných tehdy francouzských území začnou stahovat za snazším životem do mateřské země v Evropě.

Celý text je ZDE

První imigrační vlna dorazila do Francie už za první světové války a šlo o Afričany z arabského severu kontinentu, kteří uměli dobře francouzsky. Většinu z nich tvořili maročtí dělníci, kteří zaplnili místa v továrnách (Francouzi bojovali na frontě), a Senegalci, kteří se dokonce stávali pěšáky ve francouzské armádě.

Francie se obávala vymírání

Kladný postoj k africkým imigrantům tehdy země galského kohouta zaujala hlavně proto, že ve válkách v letech 1871 a 1914 až 1918 zahynulo na dva miliony Francouzů a více než milion jich bylo zmrzačeno. Národ se obával stárnutí a vymírání populace, což tváří v tvář dynamickému Německu věstilo katastrofu.