Moderátor Václav Moravec debatu otevřel poznámkou ministra zemědělství Ladislava Mika, který by ve vládě rád dbal o větší bezpečnost potravin a o potravinovou soběstačnost Česka.
Podle Hajšlové jsou české dozorové orgány na tak vysoké úrovni, že si dokážeme bezpečnost potravin ohlídat. A pokud už se někde objeví problém, lidé ho mohou odhalit prostřednictvím webu Potraviny na pranýři. Krok po kroku tak lze postupně dosáhnout velké bezpečnosti potravin. Postupně můžeme dosáhnout také určité potravinové soběstačnosti.
O tom však zapochyboval partner paní profesorky ve studiu Miko. „Já si myslím, že v dnešním globalizovaném světě není žádný stát, který by byl zcela soběstačný v produkci potravin. Zemědělci produkují především to, co jim přináší ekonomický benefit v daných ekonomických podmínkách. Je docela nerozumné pěstovat něco, co u nás dobře neroste. Takže my můžeme být soběstační v komoditách, kterým se v České republice daří,“ upozornil Miko.
O kvalitě a bezpečnosti potravin jednoznačně můžeme hovořit, ale jen v rámci celé EU, protože právě v oblasti potravin jsou trhy jednotlivých evropských zemí velmi provázány. Hejšlová zopakovala, že o bezpečnost potravin se mohou starat sami spotřebitelé. „Pokud si je ten konzument vědom nutričních faktů, pokud sleduje rizika obsahu nebezpečných látek... Tak si názor vytvoří sám. A tady ty české potraviny zrovna vycházejí velice dobře,“ podotkla paní profesorka. U produktů, které k nám přicházejí především ze zemí mimo EU, je těžší kontrolovat, co všechno obsahují, např. jakými pesticidy byly ošetřeny.
Rozpory mezi Evropským parlamentem a členskými zeměmi EU
Miko poznamenal, že poslanci zemí Evropského parlamentu brojí proti používání toho či onoho pesticidu, ale z jednotlivých členských zemí naopak slyšíme, že by se měl ten či onen pesticid používat dál, protože bez nich bude třeba hledat jiné nástroje na ochranu rostlin. Podle Mika je už dnes také pravda, že mnohé pesticidy nejsou o moc levnější než jiné nástroje, ale pro zemědělce je jednodušší sáhnout právě po pesticidech než po jiných nástrojích.
Pak je tu ještě jiný problém. Spotřebitelé jednotlivých zemí jsou zvyklí na určitou chuť produktů. Dobrým příkladem může být podle Mika nutela. V Německu a ve Francii se nutela liší. Lidé tam jsou zvyklí na jinou chuť a jinou konzistenci. A kdyby se Francouzům a Němcům řeklo, že musejí mít nutelu stejnou, tak z toho bude velký politický problém. „Jedna nutela by rozdělila Francii s Německem,“ okomentval to Moravec. „Přesně tak,“ potvrdil Miko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
