Do posledního místečka zaplněná aula, kdy studenti i veřejnost poposedávala či postávala podél stěn, byla důkazem zájmu o stav i nedávnou historii tuzemských, ale i světových médií.

Být či nebýt (novinářem)

„Jaká příležitost je dnes pro univerzitně vzdělané novináře? A má vůbec smysl, aby se novináři takovýmto způsobem vzdělávali?“ položil si hned v úvodu dvě řečnické otázky Šídlo. „Ať si studují, ale ať si nestěžují, co se pak bude dít. Pokud byste někdo chtěl studovat žurnalistiku, tak bych vám to chtěl rozmluvit a doporučit něco, kde se člověk opravdu něco naučí. Já jsem žurnalistiku a masovou komunikaci studoval velmi důkladně – devět let, aniž bych ji nakonec formálně dostudoval. Což bylo zapříčiněno mým ‚pobytem‘ v Respektu – to byla pro mne taková univerzita,“ uvedl na samý úvod host.

„Studoval jsem to v devadesátých letech, kdy byly podmínky dost ztížené. A od začátku jsem si uvědomoval, že bych si měl vybrat něco, kde bych se opravdu něco naučil. To se tedy v mém případě úplně nepovedlo. Ale řadě mých kolegů, kteří z toho úplně utekli, nebo si vybrali ještě nějaký skutečný obor, takže dnes, když jsou v médiích v takové situaci, se mohou živit ještě něčím. Známý český novinář Tomáš Němeček se na konci devadesátých let velmi rozumně rozhodl, že bude studovat ještě práva, což mu umožnilo po mnoha peripetiích zabývat se něčím jiným, a zdá se, že vypadá mnohem spokojeněji než my, jakkoliv je to pro česká média a českou žurnalistiku veliká škoda,“ konstatoval politický komentátor.