Hned v úvodu zcela bez skrupulí upřímně přiznávám, že deník píši až po 14 dnech a ještě ho posílám do Parlamentních listů s téměř dvoudenním zpožděním, než je naše dohoda. Není mi vlastní odevzdávat práci pozdě (ač je mi mnohdy vlastní dělat ji na poslední chvíli), a právě proto musím upřednostnit práci sněmovní před vlastní propagací. Podle toho také moje sociální sítě vypadají. Prázdně! Jako bych nedělala zhola nic. Pořád však věřím, že se to ustálí. Že se nakonec naučím vyvažovat práci tak, aby se dalo stihnout to i to. Jen doufám, že stejnou stížnost sem nebudu psát i za dva roky. :)
Piráti mají plán! Blokovat sněmovnu
Uplynulých 14 dní jednala sněmovna. Já vám už ani nedokáži říct konkrétně, o čem. Ono to totiž pořád probíhá na chlup stejně. (Poslanci mezi sebou už také uzavírají sázky.) Je jedno, jaké téma schůze je na programu, stejně většina opozičních poslanců využije svého práva na přednostní vystoupení a mluví hodiny o něčem úplně jiném. Pár hodin často zaberou jen Piráti. Mluví o čemkoliv, hlavně aby mluvili. „My máme plán“ už říkáme s Filipem Turkem „z první lavice“ nahlas společně s Hřibem. Nevím, jaký plán mají, ale minimálně plán „zablokovat sněmovnu“ se jim daří naplňovat výtečně!
S přáteli ve Sněmovně namísto hospody
Každý první čtvrtek v měsíci se s pár přáteli scházíme v hospodě, nebo u někoho na terase, abychom si popovídali o životě a politice. Je to tradice a málokdy vynecháváme. Když je ovšem sněmovní týden, je těžké to udržet. Z těch přátel, kteří se tak scházíme už roky, se v loňských volbách totiž hned tři stali poslanci, ministry nebo vládními zmocněnci. Ano, odhadujete správně - do této party patřím já, Filip Turek, Vladimír Pikora a Petr Macinka. A tak jsem výjimečně tyto přátele svolala minulý čtvrtek do sněmovny. Myslela jsem totiž, že budeme jednat do noci, jak nám bylo vyhrožováno. Daný den to šlo zrovna výjimečně jako po másle, skončili jsme brzy a mohli jsme se přesunout do Demokracie (název jedné ze sněmovních restaurací, která má jako jediná zahrádku v jednom ze sněmovních dvorů). Seděli jsme na zahrádce a povídali si. Já, Filip, Petr, ale například také kamarádi Lukáš Pollert, Dan Vávra nebo třeba mnohonásobný bloger roku a „cyp jak sviňa“ Ladislav Větvička.
Pirátská párty a Kaťuša na plný pecky
V některých oknech sněmovní budovy se svítilo, ono totiž nemálo poslanců zůstává ve sněmovním týdnu v budově i přes noc. V jednom z pater probíhala „hustá párty“. Muzika na plné pecky, spousta smíchu a křiku, taková ta atmosféra, kterou si pamatuji naposledy ze střední. (Já nejsem příliš pařící ani chlastací typ a jsem velmi ráda, že už takovéto párty nemusím absolvovat, abych si nepřipadala vyčleněná z kolektivu.) Náš klub naštěstí takové večírky nepořádá. Po práci většinou spěcháme domů za rodinami. Přátelé, co byli ve sněmovně na návštěvě, se nás zvídavě ptali: „Kdo to tam má párty?“ Zajímalo je to převážně proto, že chvílemi to vypadalo, že dámy sedící na parapetu vypadnou z okna. „No přece Piráti,“ odpověděli jsme samozřejmě. Ne proto, že by tam snad měli párty každý den (třeba mají a já jim to srdečně přeju!), ale podle umístění oken a poslankyně, která v okně byla občas vidět.
Člověk by se nad tím normálně nepozastavil a přestal by ten rámus dřív nebo později vnímat, nebýt jejich potřeby s námi interagovat. „Vy čuráci!“, křičeli na nás zvesela a hlasitě z okna a pak se zbaběle schovali. Asi, abychom na ně nemohli zakřičet něco zpátky (tedy ne, že bychom tu potřebu měli!). Kamarádka sedící vedle mě se zarazila: „Opravdu na nás křičeli to, co jsem slyšela?!“, ptala se mě překvapeně s nejistým úsměvem na rtech. „Bohužel, a obávám se, že to ještě není všechno.“ Měla jsem naneštěstí pravdu. Ukazovali na nás taky prostředníček. A zase se schovali. Křičeli na nás, že jsme fašisti. A zase se schovali. A tak nějakou chvíli pořád dokola.
Už rodiče mě učili, že blbce nejvíc naštveš tím, že ho budeš ignorovat. To jsme taky učinili. Naprostá ignorace z naší strany asi zapříčinila, že je to po půl hodině přestalo bavit. Pustili si na plné pecky písničku Katyusha a bůhví, co se dělo v kancelářích. Dan Vávra si kousek natočil a Blesk to převzal do svého článku. Abych tuto „zábavnou“ historku ze sněmovny pozitivně uzavřela, musím ocenit pirátské poslankyně, které jsou natolik chytré, že ač některé byly přítomny (jmenovat cíleně nebudu), nebyly těmi, kdo vylézaly z okna a křičeliy na nás urážky a sprostá slovíčka. To by pro ně byla zbytečná aféra. Takto to za ně zastaly asistentky / asistenti / asistentka (nebo jak se skloňují ti nebinární cosi, protože u Pirátů a Zelených si na správné zájmeno musíte dávat pozor).
Zákaz alkoholu ve sněmovně
No a když už jsme u těch opilých Pirátů, bylo by prima pozastavit se nad tím, co opozice poslední dobou řeší v médiích. Poslanecký klub STAN totiž přišel s návrhem zákazu konzumace alkoholu a drog v budově Poslanecké sněmovny. Zároveň navrhují přísnější postihy pro poslance, kteří by pod vlivem vystupovali. Reagují tak prý na opakované případy, kdy byli někteří poslanci přistiženi při pití v průběhu jednání.
Mě by opravdu velmi zajímalo, co si o tom myslíte vy, čtenáři (budu ráda za vaše názory v komentářích, ale třeba i na e-mailu sedlackovag@psp.cz). Víte, já bych teoreticky nebyla proti. Ostatně, přiznávám, že jsem to před mnoha lety hodně řešila na komunální úrovni. Možná víte, že jsem měla bar na Praze 3 (dodnes fungující Bar Behind the Curtain, který provozuje moje rodina) a právě tam jsem byla svědkem zfetovaných zastupitelů Prahy 3. Nebudu rozvádět, kdo to byl, protože se opravdu nepotřebuju zaplést do dalších potíží (ze zfetovaných lidí mám obavy, už mě jich pár v baru napadlo). Ale tehdy jsem si kladla otázku, jestli lidé, kteří fetují ve svém volném čase, nefetují také při výkonu své funkce. Jestli totiž ano, je to opravdu špatně. Nebo vy byste snad chtěli, aby o vašem životě rozhodoval někdo, kdo si dobrovolně a cíleně šňupnul něco, co mu přivodí stav extrémní euforie a sebedůvěry? A nebo ještě hůř. Co kdyby účinek zrovna přestal působit, a o mém životě by rozhodoval někdo extrémně podrážděný se silnou depresí a úzkostí? Ne, to opravdu nechci! A proto souhlasím s tím, že v práci, a obzvlášť ne v práci, kterou vykonáváme pro občany, kteří nás volili, se nemá pít ani fetovat. Ale není toto zodpovědnost každého jedince? A kdyby se snad některý jedinec choval nezodpovědně, nemá to být řešeno individuálně a nemá být odvolán, případně nezvolen občany znovu?
Populismus STANu nezná mezí
Od STANu mi to připadá jako ryze populistický krok. Upřímně? Pár opilých lidí jsem už ve sněmovně potkala. Nebo jsem alespoň měla pocit, že opilí jsou. Víc jich sice bylo z opozice, ale ono to je jedno. Jak bych jim to měla prokazovat? Dělat každodenní testy na alkohol a drogy? Já – téměř abstinující člověk – bych to měla nesmírně jednoduché, ne že ne. Buď bych byla u občanů oblíbená (že jsem jedna z těch zodpovědných) a nebo naopak za suchara, který se ani neumí pobavit. Ale tak to není. Mě život baví natolik, že to nemám potřebu podtrhávat alkoholem. :) Až ve sněmovně jsem ale pochopila, jak nelze oddělit naše soukromí od našeho pracovního života. Jsme v práci téměř pořád. Jak se tedy bude určovat, kdy poslanci pít mohou a kdy ne? Jejich pracovní doba nemá omezení. Mohou klidně jednat třeba tři dny v kuse. Takže ty tři dny nebudou moct požít alkohol? A co když budou pít v pondělí večer a v úterý ve sněmovně ještě nadýchají? Co pak? Budou odvoláni z funkce?
Pokud politik ztrácí sebekontrolu, má to být volič, kdo takovéto chování trestá. Vždyť právě ztráta důvěry u voličů a reputační riziko, které je u nás vyšší než u kohokoliv jiného, jsou v zastupitelské demokracii tou největší sankcí. Když STAN navrhuje sněmovnu bez pití a bez drog, ať přijde s konkrétním řešením, jak to bude ověřovat, prokazovat a vymáhat. Do té doby to je populistické klišé debata, kterou akorát pootvíráme moje oblíbené Overtonovo okno. A to vězte, že já jsem proti drogám vysazená! Když totiž provozujete 12 let bar v centru Žižkova, vyvolá to alergie na určité typy lidí.
Morální odpovědnost. To jest významné sousloví úzce spjato s darem svobodné vůle a rozumem. Jestli chceme předpokládat, že politik nemá rozum, a tím pádem nemá mít svobodnou vůli, pak jsme možná jako svobodná společnost skončili. Každý jednotlivec nese následky za své činy, myšlenky i opomenutí. Dříve bývalo vodítkem pro správné jednání Písmo, dnes to zatracujeme a cílíme pouze na svědomí. Já si ovšem ponechám ráda oboje.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Centrum pravidel a procesů ParlamentníListy.cz
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Měl by být přijímán zákon na zákaz konzumace drog a alkoholu ve Sněmovně?
Henry K.
