„Pakliže nebereme zbytečně předražené značky, mnohem více lidí si dnes může dovolit šampaňské koupit. I na tom je vidět, jak společnost bohatne. V koronakrizi si lidé užívají doma a navíc jsme se stali kvůli cenám Decanteru vyhledávanou značkou, takže jsme skoro vyprázdnili sklepy,“ říká Eva Chemin. Ostatně její francouzské příjmení znamená „cesta“. Pojďme se tedy vydat na cestu do hlubin vinařovy duše z vyhlášeného kraje Champagne.
Macron, Le Penová, virus
O Vinařství André Chemin ve vesničce Sacy se už stará třetí generace a tajný recept na jeho báječné šampaňské se dědí z otce na syna. Z části jeho 6,5 hektaru vinic lze spatřit věže katedrály Notre Dame uprostřed povětšinou sídlištní zástavby Remeše. Letos se ale i vinařský průmysl musel vyrovnávat s pohromou z Číny. Francie se jako všechny země ponořila do „koronavirového strachu“ a byla tam po většinu roku zavedena mnohem přísnější opatření než u nás. „Vládních nařízení jsme se dost děsili. Proslýchalo se, že nějaký ministerský úředník vymyslel, aby při vinobraní jezdili sběrači na vinice každý v jednom autě. Jde o desítky lidí. To už jsme si říkali, že se totálně zbláznili,“ směje se půvabná blondýnka Eva s tím, že zmíněný nápad se sice stal vymahatelnou normou, ale nikdo se jí kvůli nerealizovatelnosti stejně neřídil.
Co byste popřáli Janu Hrušínskému do nového roku?Anketa
S rouškou na vinici?
Letos bylo vinobraní na konci srpna. Sběračský – zhruba dvacetičlenný – tým Vinařství André Chemin byl jako každý rok namíchán z Čechů a místních. „Jsem Češka a mám Čechy ráda. Je na ně spolehnutí a umí vzít za práci. Neflákají se. Místní Francouzi jsou to samé. S ostatními to tak růžové není. Francouzský sociální systém způsobil, že lidé dostávají zaplaceno za sezení na kanapi skoro stejně jako za dřinu na vinicích,“ přiznává Eva. Českým uším to zní moc příjemně.
Každý musel letos na vinobraní přijet s negativním testem na nemoc covid-19. Hned zpočátku jsme dostali firemní roušky a instrukce, že v dodávce musíme mít všichni roušky a ve vinohradu dodržovat dvoumetrové rozestupy. Prý vládní nařízení. A stejně jako jinde, bylo všem hned jasné, že asi žádný státní zaměstnanec natožpak ministr nikdy ve vinohradu nepracoval. Prověřeným způsobem je, že sběrači stojící naproti sobě mají mezi sebou řádek révy a každý sklízí hrozny ze své strany. Moc velké odstupy u toho nejsou. Práce na tamních vinicích navíc představuje rychlokurs vinařské francouzštiny. Takže „panier“ je košík a „sécateur“ zahradnické nůžky.
Fotogalerie: - V Champagni sběračem vína
Kdyš se zaplní košík hrozny – představuje to prý v konečném výsledku dvě láhve šampaňského – vysype se do bedny, „beďnáci“ je postupně vozí k traktoru, ten je převáží do kooperativy – jakéhosi družstva vinařů – na zpracování a tam v tancích vzniká šampaňské, se kterým je pak ještě hodně práce.
Šéfové včetně Sebastiana Chemin kupodivu buď sbírají s ostatními, anebo jinak pomáhají. V naší partě byl nejrychlejším sběračem sedmdesátiletý Gill. Dost se podobal americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. „Však já vám to spočítám,“ vtipkoval vždy, když padla jeho nová přezdívka. Nezkušený sběrač si zpočátku připadá jako po těžké bourače. Bolí ho záda, lýtka, vlastně všechno. Proto nejúžasnější část dne je, když se odpoledne končí a Eva rozleje před firmou každému do pohárku šampaňské. Trhá se však osm hodin denně s přestávkou na oběd a zhruba devět až deset dní.
In vino veritas
Vinařství André Chemin posbíralo loni i letos mnoho ocenění. Letos, tedy v roce 2020, v největší soutěži vín na světě Decanter World Wine Awards, která se koná od roku 2004, bylo oceněno pět z osmi druhů jeho šampaňského. A získalo dvě zlaté a tři stříbrné medaile. Je třeba dodat, že Decanter je vyhlášený britský časopis o vínu a s ním spojeném životním stylu. Ostatně zmíněná značka se prodává i v Česku a její ceny v porovnání třeba s Dom Pérignon či Moet & Chandon rozhodně nikomu v peněžence vichřici neudělají.
Ale jak říká Eva Chemin, Češi jsou hodně zvyklí na sekt Bohemia. „Češi pijí v porovnání s tím, co se pije ve Francii, ještě stále hrozně sladké věci. Český čumák je zvyklý na sladký. Moravští vinaři proto do vína dávají cukr, což my neděláme,“ míní a dodává: „Před pár lety jsme byli na ochutnávce 101 vín v jednom moravském sklepě. Bílé, růžové, červené. Z té stovky se nám zamlouvala jen dvě vína. To není moc. Na druhou stranu kvalita těchto vín rok od roku stoupá.“
Eva vinařkou
A jak se naše průvodkyně do vinařství v Champagni dostala? Z Čech přes USA, Německo a Anglii. V Americe studovala a pracovala jako au pair a pak dokončila studia ekonomie a managementu na Anglo-americké univerzitě na Malé straně v Praze. Následně byla ve Frankfurtu nad Mohanem zaměstnankyní malé banky, která je součástí francouzské banky Société Générale. Právě tam pracoval i Gregory, bratr současného šéfa Vinařství André Chemin Sebastiana, takže se občas viděla i s ním. Po přestěhování do Londýna, kde dělala v jedné malé brokerské firmě, se vídali ještě častěji. Slovo dalo slovo a zanedlouho se z Evy Krtičkové stala Chemin a posléze i máma. V kraji Champagne žije ale minimálně ještě jedna Češka spjatá s „tekutým zlatem“. Její jméno je přímo na vinetě vyráběného moku. Jmenuje se Gonet Šulcová, přijela tam za dob bývalého režimu v Československu a žije v Épernay.
Křestní jméno André v názvu vinařství patří dědečkovi, který hned po roce 1948 začal toto šampaňské vyrábět. A nebylo to tehdy vůbec lehké, protože jejich vinice vypadaly po druhé světové válce ještě dlouho spíše jako rozbombardovaná země. Nicméně nakonec se začalo dařit a dnes má vinařství v Sacy velkou budovu a pod ní sklepy, kam se s přehledem vejde 200 000 lahví. Sebastian se stará o vinice a výrobu, Eva má na starosti obchod a vzájemně se při tom doplňují. A nakonec se Eva vyzná: „Česko mám moc ráda, ale ten pravý domov je přece jen už v Champagni. Mám tady rodinu, přátelské vztahy a klidný život. A tečka.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
