Koronavirová krize byla podle Hampla pro mnohé poslední kapkou ve střízlivění z nadšené podpory Klausova konceptu privatizace ekonomiky a celkové filozofie zisku a egoismu. „Dnes mají pocit, že „stará poctivá pravice“ není schopna ani elementární ohleduplnosti či sebekázně, a co hůře, není ani schopna pochopit, že by mohla nastat situace, kdy by ohleduplnost mohla být prospěšná,“ vysvětluje důvody tohoto střízlivění.

Poslouchat výroky bojovníků za minimální stát, že „lidský život nesmí být fetišizován“ a že neváhají desítky tisíc životů obětovat nejisté možnosti budoucího ekonomického růstu, to je podle Hampla stejně útrpné, jako sledovat, jak se tito obhájci pravice v této myšlence objímají s extrémní levicí.

Z Institutu Václava Klause, který si vzal Hampl za příklad, už prý najednou neslyšíme obhajobu národního státu, ani kritiku nadnárodních velkopodnikatelů, kteří ani v této situaci nespouštějí oči z křivek svých zisků, ale starý protiklad jedinec- stát.