Koronavirová krize byla podle Hampla pro mnohé poslední kapkou ve střízlivění z nadšené podpory Klausova konceptu privatizace ekonomiky a celkové filozofie zisku a egoismu. „Dnes mají pocit, že „stará poctivá pravice“ není schopna ani elementární ohleduplnosti či sebekázně, a co hůře, není ani schopna pochopit, že by mohla nastat situace, kdy by ohleduplnost mohla být prospěšná,“ vysvětluje důvody tohoto střízlivění.
Poslouchat výroky bojovníků za minimální stát, že „lidský život nesmí být fetišizován“ a že neváhají desítky tisíc životů obětovat nejisté možnosti budoucího ekonomického růstu, to je podle Hampla stejně útrpné, jako sledovat, jak se tito obhájci pravice v této myšlence objímají s extrémní levicí.
Z Institutu Václava Klause, který si vzal Hampl za příklad, už prý najednou neslyšíme obhajobu národního státu, ani kritiku nadnárodních velkopodnikatelů, kteří ani v této situaci nespouštějí oči z křivek svých zisků, ale starý protiklad jedinec- stát.
Hampl si vzal na pomoc ikonický text všech fanoušků svobody, americkou Deklaraci nezávislosti. Ta jako základní a nezcizitelná práva vymezuje „práva na život, svobody a sledování osobního štěstí“. Nikde se tam nehovoří o ochraně osobního vlastnictví, ze které lidé jako Václav Klaus teď dělají to nejzásadnější právo.
A z toho podle Hampla vyplývá i pokroucený vztah ke státu a vládě: „Místo ideálu, podle nějž vláda podléhá občanům, je prosazován jiný ideál. Podle něj je každý vládní zásah špatný. Vláda už najednou nemá být kontrolována, nýbrž zmenšována“.
Toto „pravicové“ myšlení podle něj ignoruje, že v extrémních situacích jako jsou války, povodně nebo epidemie jedinec nemůže obstát sám a ani není možné vytvářet v krizové situaci nějaká dobrovolná sdružení. Právě kvůli takovým situacím si lidé vytvořili a platí z daní instituci státu.
A nad rámec krizového boje s epidemií Hampl doplňuje, že takové myšlení naivně předpokládá, že když občané odmítnou použít stát proti nadnárodním korporacím, tak i korporace budou tak slušné a nebudou používat instituci státu proti lidem. Praxe přitom ukazuje pravý opak- velcí nadnárodní giganti se neustále snaží stát ovládat a využívat k prosazování svých ekonomických zájmů.
Klausův přístup podle Hampla není jen nemorální, ale nefunguje ani ekonomicky. Důsledné uplatňování měřítka ziskovosti dle sociologa opomíjí cesty, kterými se k zisku dochází, a společenské náklady, které přináší.
„Komu jsou ostatní ochotni více platit, ten je užitečnější. Majitel exekutorské firmy nebo ředitel banky je tedy pro společnost stejně nenahraditelný jako 10 zdravotních sester. To už není jenom amorální. To je komické,“ popsal důsledné uplatnění zisku jako hlavního zájmu.
Grafy nabídky a poptávky, základ pravičácké víry, podle Hampla neukazují realitu, ale ideální svět, oproštěný od vlivů moci, reklamy nebo velkých peněz, které obě křivky zásadně deformují, jak klasický ekonom Joseph Schumpeter prokázal již v roce 1912.
„Aby nedošlo k mýlce. Neznamená to vzkříšení té levice, jejíž vládnutí spočívá v tom, že na lidi a podniky uvalí zničující daně, a ty peníze potom rozmařile rozhází. Ani vzkříšení konceptů, které podporují zahalečství a příživnictví. A už vůbec ne tzv. moderní levice – tedy sdružení anticivilizačních extrémistů, kteří se snaží zničit životy a svobody normálních lidí,“ upřesňuje sociolog.
V časech koronakrize podle Hampla skončil sen o návratu pravice. A ukončili jej ti, kteří v době, kdy Viktor Orbán neváhal se zásahy do ekonomiky, nedokázali nabídnout více, než „standardní kapitalismus“.
Jak Hampl dodává, s takovou nabídkou by se dnes Klaus nedostal do sněmovny, a nejspíš by nedosáhl ani na státní příspěvek za tři procenta hlasů. „A je to dobře. Když nemají rozum profesionální filosofové a ekonomové, mají ho normální lidé,“ uzavírá sociolog.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
