Samé neveselé příběhy nabídne dnešní přehled mediálních zajímavostí. „První pochází z vysílání Prostoru X na televizi patřící Reflexu. V úterý v něm moderátor Čestmír Strakatý zpovídal Filipa Renče. Režisér, z jehož díla známe například Lídu Baarovou, dostal před pěti lety vyznamenání od prezidenta Miloše Zemana za zásluhy v oblasti kultury. Myslím, že ho dostal opravdu zaslouženě, protože některé jeho filmy byly skutečně průkopnické. A to nejen Requiem pro panenku, ale třeba i Válka barev a další věci z minulosti. Renč je zajímavý filmař, určitě neortodoxní, nikdy netáhl za jednu estetickou konfetu jako různí šmudlalové, točící rodinné komedie o účastnících zájezdu, nešlo o Vieweghovy, Vejdělkovy a různé jiné výplody, prostě jen zábavu na jeden večer u televize, rychle zapomenout a radši na to nemyslet,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná, že Filip Renč vždy provokoval, a i když nebyl pokaždé neúspěšný, byl rozhodně zajímavý. „Myslím, že za to dostal vyznamenání správně. Jistě ho dostal i za to, že točil pro Zemana předvolební spoty. Ale nejen pro Zemana. Když půjdu do historie, tak Renč točil spoty pro ODS, když v jejím čele byl Mirek Topolánek. To jsou ty známé spoty parafrázující Indiana Jonese, to je ten muž jdoucí tunelem v metru, jak má na hlavě to borsalino à la Indiana Jones. ODS to použila při jedné ze svých volebních kampaní a dala to jako předfilm k enderáckému filmu Good bye, Lenin! Tehdy na tom postavila jakousi antikomunistickou kampaň. To bylo v pořádku, Renč si za to nechal zaplatit, od Zemana jistě také dostal zaplaceno, pak ještě získal ten metál. Mluvím o tom proto, že je pro mě naprosto dramatickým zklamáním,“ vysvětluje mediální analytik.
Buď se zřeknete mesaliancí, nebo si ve své profesi nevrznete
V rozhovoru použitá slova, že „Zemanovo vyznamenání je trest, myslel jsem, že je ten správný, ale teď se zase stydím,“ považuje za sdělení o Filipu Renčovi samotném. „V podstatě z něj vylezlo totéž co z pana Krajča ze skupiny Kryštof, který se odstřihl od financování Andrejem Babišem, v podstatě ve stejné době, že jsou podrobeni poměrně značné nátlakové tortuře svého prostředí. Té kulturní ligy, která jim v podstatě jinými slovy říká: ‚Milí přátelé, buďto se zřeknete všech těchto bývalých mesaliancí, anebo už si nevrznete ve své profesi‘. Znám spoustu lidí, kteří se nezřekli a nevrzli si. Já je tu nebudu jmenovat, protože bych je poškodil, ale byli to velcí umělci a k jedněm z nich patřil i Otakar Vávra. Tím se vracím k Filipu Renčovi a filmu Lída Baarová, který vznikl podle scénáře jistého pana Ivana Hubače, dramaturga z České televize,“ poznamenává Petr Žantovský.
Psali jsme:
O těchto skutečnostech má informace z první ruky, protože v roce 2001 vydal knihu rozhovorů s režisérem Otakarem Vávrou – Století Otakara Vávry. „Vávra, když mu bylo kolem devadesáti let, tedy začátkem století, mi vyprávěl, že byl s Baarovou kamarád a nejen to ve třicátých a čtyřicátých letech. Už jako starou dámu ji navštívil v jejím příbytku v Itálii a ona jemu jedinému jmenovitě dala práva na zfilmování svého životního osudu. Vávra, protože byl svým způsobem velmi loajální a procedury znalý člověk, odnesl ta práva a scénář na Kavčí hory. Tam je dali do šuplíku tak hluboko, až tam zapadala prachem. V roce 2011 pan Vávra zemřel. Pak to vzalo rychlý spád. Castingy na hlavní role se pořádaly v březnu 2014, natáčet se začalo v dubnu 2015 a v lednu 2016 měl film Lída Baarová premiéru,“ shrnuje mediální odborník.
Hodil by se do Centra proti terorismu a hybridním hrozbám
Tento průběh mu připadá zajímavý, ale i trochu podivný. „Tedy to, že se velmi krátce po Vávrově úmrtí náhle zjevil na světě nějaký scénář od nějakého pana Hubače, který natočil nějaký pan Renč. Nechci tady teď naznačovat – jak říkával Ladislav Smoljak: ‚My nesmíme ani naznačovat‘, tak já taky nenaznačuji. Jenom říkám, že se mi to strašně nelíbí a že je mi to velmi proti srsti, protože jestliže dostal Otakar Vávra unikátní práva na zfilmování životního příběhu paní Baarové, tak žádný pan Renč ani pan Hubač, ani nikdo jiný, na to práva nemá. Mám takový pocit, že se z trošku podobného kadlubu zrodilo i tohle Renčovo prozření, že doteď byl jaksi oblouzněn jakousi domnělou kvalitou pana prezidenta, ale teď už pochopil, že je to všechno špatně,“ zamýšlí se Petr Žantovský nad náhlou proměnou režisérových postojů.
Ing. Miloš Zeman
V rozhovoru Filip Renč mimo jiné říká, že o Zemanovu vztahu k Rusku se dozvěděl až později a netušil, kudy se to bude v Česku vyvíjet. „Mně to strašně připomíná takové ty kádrovácké žvásty u prověrek, jak se soudruzi v roce 1968 pomýlili, protože skočili na špek soudruhovi Dubčekovi. A najednou prozřeli a už vědí, že pravdu má soudruh Husák, a ne soudruh Dubček. Je to hnusné, zvracím z toho a je mi z toho opravdu na nic. Jestliže pan Renč ve svých třiapadesáti letech nebyl schopen identifikovat, od koho a jaké si bere vyznamenání, tak ať se tedy vrátí do základní školy nebo vrátí diplom z Akademie múzických umění, nebo ať se živí něčím jiným. Třeba by ho vzali v Centru proti terorismu a hybridním hrozbám, tam by se dle svých posledních výlevů docela hodil,“ míní mediální analytik.
Když byl v ODS, jeho komentáře nevadily, za Trikolóru je nežádoucí
Ani druhá pro dnešek vybraná záležitost není něčím, co by vzbuzovala nějaké veselí. Konkrétně jde o to, že se z hodně sledovaného serveru ztratily zajímavé a vyhledávané komentáře. „Z Novinek zmizely jako pára nad hrncem pravidelné pondělní komentáře Václava Klause mladšího. Jejich šéfredaktor Vladimír Dušánek sice říká, že Klaus se ukázal jako bystrý autor, ale v momentě, kdy se stal lídrem politického hnutí Trikolóra, tak se redakce rozhodla jeho pravidelné příspěvky zrušit. Tomu říkám docela zajímavé vysvětlení. Pokud vím, tak po celou dobu, co tam Klaus mladší psal, tak byl členem ODS. To znamená, že nebyl politicky angažován? Byl také poslancem za ODS. Byl dokonce poslancem, který dostal nejvyšší počet preferenčních hlasů ve své straně. Takže on nebyl podle pana Dušánka v té straně politicky angažován,“ říká pro ParlamentníListy.cz s údivem Petr Žantovský.
Hodně nevěrohodně působí argument, že by se Václav Klaus nechal v komentářích unést nějakými svými politickými názory a dělal píárko svému hnutí Trikolóra. „Tak to si redakce myslí, že my, co ty komentáře čteme, jsme pitomí a jsme ochotni naletět na takhle snadnou žemli. Přece kdo četl Klausovy názory, tak ví, že Vašek Klaus je člověk názorů velmi konzistentních, dlouhodobých, trvalých, i když někdy sdělovaných neurvale, jindy nevybíravě, někdy třeba i nešťastnou rétorikou, ale to prostě patří k jeho povaze, k jeho nátuře, je takový. Je osobnost. Jeho tatínek je také osobnost, Miloš Zeman je také osobnost. Pánbůh zaplať za jednoho Klause mladšího oproti sto padesáti nebo dvěma stům padesáti Pekarovým Adamovým, které nenesou žádnou osobnost, žádnou osobitost, žádný názor a žádné specifikum,“ tvrdí mediální odborník.
Lidí, co nemají osobitost, je v politice fůra. Klaus je jen jeden
O takových lidech totiž vůbec neví, co jsou zač, co si myslí, protože jenom říkají nějaká slova. „Nechť mi paní Pekarová promine, že jsem si ji vzal za příklad, protože takových tam jsou samozřejmě desítky napříč politickým spektrem. Ale Klaus je prostě jenom jeden. Novinky na jeho komentářích musely strašně profitovat. To znamená, jestli ho odstřihly proto, že je k tomu donutil politický diktát, tak na tom budou ekonomicky tratit. Zřejmě jsou v takové situaci a jsou na tom tak, že jim na tom vůbec nezáleží. Když jsme v téhle zemi dospěli tak daleko, že je důležitější nějaká ideologie než ekonomika, tak jsme na tom opravdu hodně špatně. Každopádně Klausův konec v Novinkách beru jako projev ryzí a naprosto bezkonkurenční cenzury, která u nás v poslední době asi nemá obdoby. Zřejmě nás čekají podobné věci, které nám tímto naznačuje pan Dušánek z Novinek,“ tuší Petr Žantovský.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
A do třetice, nic veselého nenabízí ani kauza odvolání ministra kultury Antonína Staňka, o níž už v Týdnu v médiích také několikrát byla řeč. „Nyní by stálo za to okomentovat alespoň tu mezi-pointu, která mezitím nastala. Tou mezi-pointou je to, že prezident nakonec pana Staňka odvolal, ale na jeho místo nejmenoval ani pana Šmardu, ani nikoho jiného. Myslím si, že to je situace, která zaslouží alespoň krátkou glosu. Podle mého vůbec, ale vůbec nejlíp ze všech – a teď mě budou všichni mlátit po hlavě – celou tuhle patálii, která je vlastně bezpředmětná, která nemá žádný věcný obsah, která je jenom zástupným problémem, vyjádřil pan Babiš nedávno na tiskové konferenci. Když to shrnu vlastními slovy, tak říkal, že už toho má dost, aby dělal socanům beranidlo v jejich vlastním vnitrostranickém boji,“ připomíná mediální analytik.
Hamáčkova silácká slova: Bude to Poche! Bude to Šmarda!
Z vyjádření Andreje Babiše bylo zřejmé, že záležitost s Antonínem Staňkem vnímá jako vnitrostranický boj uvnitř ČSSD. „Tedy že tam jsou nějaká křídla, že je tam nějaké křídlo Hamáček, jedno křídlo jižní Morava, nějaké Praha, další post-Sobotka, post-Chovanec a že jsou to jejich vlastní vnitřní boje, které si musí sami vybojovat. Teprve pak by měli s čistým štítem přijít a říct:: ‚Premiére, bude to takhle, nebo takhle, toto je náš názor a za tím si stojíme.‘ Ale zevnitř Lidového domu žádný takový jednoznačný názor nezazněl. Slyšíme jen silácká slova pana Hamáčka, který říká, že to bude Šmarda, i kdyby na chleba nebylo. Předtím jsme slyšeli totéž, že to bude Poche, i kdyby na chleba nebylo. Nakonec to Poche nebyl, že ano. Historie se nápadně opakuje,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
To, že Andrej Babiš vynesl tuhle kartu takto natvrdo a otevřeně, vzbuzuje naději, že se snad už konečně chýlíme k nějaké pointě téhle úplně zbytečné bramboračky. „Před časem jsem se o tom bavil s panem Onderkou, místopředsedou sociální demokracie. A pan Onderka mi jasně říkal – myslím, že se nebude zlobit, že to zopakuji veřejně, poněvadž on to veřejně říkal i jinde – že byl jedním z těch, kdo nejvíc bojovali proti účasti ČSSD ve vládě s hnutím ANO. To považuji za velmi poctivý přístup pana Onderky. Asi by se sociální demokracie měla vůbec zamyslet nad sebou samotnou, jestli jako strana náhodou neztratila nejenom svoje voliče, ale také smysl. Protože se nedokázala ani vymezit vůči hnutí, které jí vykradlo prakticky veškeré voličstvo,“ poukazuje mediální odborník.
Místo témat pro lidi vyvěsili fangle s agendami Dienstbiera
Připomíná, že nejprve hnutí ANO vykrádalo voličstvo ODS a TOP 09, potom zčásti komunistům, ale v posledních volbách nesporně nejvíc voličů přeběhlo k hnutí ANO od sociálních demokratů. „Nad tím by se měli zamýšlet pánové Hamáčkové a spol. Myslím, že to pan Onderka řekl jasně a mnohokrát. Čili tyhle tanečky kolem pana Staňka, kterého si do vlády nominovali sami sociální demokraté a z něhož dnes dělají pekelného raracha s rohy na hlavě, jsou trapné, nedůstojné a dětinské. Takhle si myslí, že budou přesvědčovat veřejnost o tom, že sociální demokracie je důležitá a důstojná politická síla? To v žádném případě. Už minule jsem říkal, že sociální demokracie je tradiční a pro politické spektrum vždy byla velice důležitá strana,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
I když ji nikdy nevolil a ani není sociální demokrat, je velkým zastáncem toho, aby nějaká strana tohoto typu, která se stará o práva slabších, zranitelnějších a méně schopných postarat se o sebe, tady byla. „Ale oni na to zcela rezignovali. Vyvěsili si na vlajku agendy paní Maláčové, paní Valachové, pana Dienstbiera a různých takových lidskoprávníků a NGOistů. A když slyším, že paní Maláčová říká: ‚Já vím, že ty dvě miliardy nedostanu, ale já už stejně vím, kam je dám‘, tak to mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Jen si říkám, že tohle je místopředsedkyně strany, která má zastávat zájmy chudších a slabších lidí v téhle zemi. To tedy potěš pánbůh tyhle lidi, ale vlastně i tu stranu. Ale myslím, že ta strana si už vykopala hrobeček,“ láme mediální analytik hůl nad budoucností nejstarší politické strany u nás.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
