Andrej Babiš se chová k Sobotkovi a ČSSD...Anketa
Milé děti, už jste si pohrály s penisem a vaginou?
Procházka zmínil, že Světová zdravotnická organizace vypracovala standardy sexuální výchovy pro Evropu. Dle nich se mají děti od čtyř let seznamovat s homosexuálním sexuálním chováním, od devíti let se mají učit masturbaci a mezi 9 až 12 lety mají probírat antikoncepci, orgasmus a gender. Mezi 12 a 15 lety se mají připravit na první sexuální styk a poučit se o interrupci jako „základním lidském reprodukčním právu“.
Dle jedné příručky pro sexuální výchovu ve školce si mají děti navzájem prohlížet své penisy a vaginy, v rámci „aktivní sexuality“ si mají hrát na doktory a navzájem se dotýkat svého pohlaví. Pouze mají zakázáno vkládat si do vaginy či análního otvoru předměty.
Pane Duko, proč katoličtí hodnostáři nepromluví proti těmto zvrácenostem?
„Proč katoličtí hodnostáři nepromluví proti těmto zvrácenostem? Pane Duko, začněte konečně bojovat!“ rozzlobil se aktivista Milan Horeličan, který pomáhá několika rodinám, kterým odebrali děti.
Bývalý poslanec Federálního shromáždění Mojmír Kovář varoval před kradením dětí státem a pozastavil se nad tím, že zatímco například biskupové katolické církve na Slovensku, Polsku, Portugalsku či Litvě proti odebírání dětí státem a proti ideologii genderismu vystupují, v České republice k tomu mlčí a zajímají se jen o restituce. Na akci vystoupili zástupci pravoslavné církve, odštěpenecké „Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve“ i protestantští pastoři. Z římskokatolické církve nikdo.
Zmínil, že proti negativním jevům, kdy státy bojují proti tradiční rodině, se ve svém projevu vyslovil i ruský prezident Vladimir Putin, který naopak hájil křesťanské hodnoty. „Hodnověrnost církve v České republice je polovyvrácena. Zajímá se jen o restituce,“ řekl. Též zmínil, že protirodinné zákony často pocházejí z EU, která národním státům diktuje již zhruba 90 procent platných zákonů.
Děti patří rodičům a rodiče dětem, nikoli státu
Andrej Lučka ze sdružení Help Roma řekl, že napsal dopis premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, aby se změnila legislativa, která umožňuje oslabování práv rodičů. Stejně apeloval i na prezidenta republiky Miloše Zemana. Též se zastával toho, aby se rušily dětské domovy a místo nich fungovaly Klokánky a sourozenci se od sebe netrhali.
„Děti patří rodičům a rodiče dětem, nikoli státu,“ zdůraznil. Protestoval proti tomu, že děti jsou kradeny rodičům v Británii, Norsku či Německu. Jeho nevlastní dceři prý neoprávněně odebrali dvě děti. „Nesmíme to tak nechat být. Někdo má z obchodu s dětmi dobrý byznys,“ burcoval.
Lucie Boddington z organizace Justice for Families pomáhá v Británii rodinám, kterým jsou neoprávněně odebírány děti. Zákony dle ní bohužel nechrání děti, ale naopak napomáhají obchodu s dětmi a jdou proti jejich zájmům, i když původně byly možná zamýšleny opačně.
Od roku 2013 podle ní hrozí podobné věci jako v Británii i u nás, protože z pěstounství se stává dobrý zdroj obživy. Podivovala se nad tím, proč stát spíše sociálně slabým rodinám finančně nepomůže, ale odebírá jim děti. Připomněla, že Evropský soud pro lidská práva již Českou republiku napomenul s tím, že špatná sociální situace nemůže být důvodem pro odebírání dětí.
„V Anglii odebírají děti z různých nesmyslných důvodů. Třeba, že jsou chvíli smutné, zlobí nebo si rozbily koleno a otec je hned nařčen z fyzického týrání,“ řekla. Varuje před tím, aby podobná legislativa, jaká je na Západě, nezačala fungovat i u nás.
Miroslav Tancoš z Romské demokratické strany podpořil své předřečníky a zdůraznil, že rodiny muže a ženy s dětmi jsou základem státu a odebírání dětí je proti listině lidských práv. Podobně hovořil i Štefan Tišer ze Strany rovných příležitostí, který označil děti za dar od Boha a varoval před novou totalitou.
Vrací se do Německa Adolf Hitler?
Na demonstraci dorazil i autobus z Německa z protestantské komunity Dvanáct kmenů. Proti ní německé úřady udělaly razii, protože odmítala děti posílat na sexuální výchovu. Dle úřadů rodiče děti týrali. Takto bylo odebráno 40 dětí. Některé z nich se mohly k rodičům vrátit a promluvily na demonstraci a hovořily o totalitních praktikách Německa, které přirovnaly k chování nacistické Třetí říše.
„Nevěřil jsem, že je možné, aby se něco takového v Německu stalo. EU mluví o svobodě a toleranci, ale to je jen fata morgána. Ve skutečnosti je to pravý opak. Kdo nesouhlasí s jejím pojetím tolerance, je perzekvován,“ řekl zástupce komunity.
Sedmnáctiletá Eva Krumbacher popisovala, jak byla vyrvána sociálními úředníky a policisty od rodiny a dána k pěstounům. Po dvou týdnech utekla zpět k rodičům, ale byla znovu eskortována. Pak utekla do Švýcarska, neboť má švýcarskou národnost, ale přesto byla odvlečena zpět do Německa. Tento postup označila za totálně ilegální. Byla umístěna do ústavu pro těžce vychovatelné děti, kde mohla jen jednou za týden telefonovat, a to pod dohledem. „Mě pustili, ale malé děti tam zůstaly a stále trpí. Braňte se, aby se vám něco podobného nestalo v Čechách,“ řekla.
Psali jsme:
Pozor, aby se to nestalo i u vás
Razii zažila i šestnáctiletá Sára. Ta měla po svém odebrání omezený pohyb a až za devět dní mohla zavolat rodičům. Pod dohledem, a nesměla říct, kde je. Za tři měsíce se mohla vrátit domů. „Zažila jsem radost, že mě pustili, ale i obrovskou bolest, že musím opustit své kamarádky. Jsem tady, abych protestovala proti zlu, které se stalo u nás a aby se to neopakovalo i u vás,“ řekla.
Rozdávaly se tu i brožurky, ve kterých byly publikovány dopisy odebraných dětí, v nichž psaly soudcům, že chtějí dobrovolně zůstat se svými rodiči a že s nimi policie a sociálka zachází jako se zločinci a vykonává na ně nátlak. Lidem v Německu prý mohou být děti odebrány kvůli maličkostem, například právě kvůli odporu k sexuální výchově, nebo pokud podporují domácí vzdělávání. Domácí vzdělávání v Německu poprvé zakázal v roce 1938 Adolf Hitler.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
